Nula medailí na atletickém ME: historicky nejhorší výsledek Česka. Sluka si vyžádá zpětnou vazbu od trenérů

Dvapadesát českých atletů, mezi nimi obhájce titulu v oštěpu Jakub Vadlejch i evropská tabulková dvojka na čtvrtce Lurdes Gloria Manuel, odlétalo do Birminghamu s reálnými medailovými ambicemi. O týden později je bilance nemilosrdná: Manuel čtvrtá za 50,86 sekundy, Vadlejch pátý s hodem 82,88 metru, Kristiina Sasínek Mäki sedmá ve finále patnáctistovky časem 4:11,06. Nikdo další se na stupně vítězů nepřiblížil. Šéftrenér Pavel Sluka podle avizovaného povýsledkového hodnocení plánuje vyžádat si od trenérů zpětnou vazbu. Otázka je, jestli mu odpovědi řeknou něco, co už dávno neví.

Nula, která nemá precedent

Od roku 1994, kdy Česko poprvé startovalo na venkovním ME jako samostatný stát, přivezla výprava pokaždé alespoň jednu medaili. Dosud nejchudší bilancí byl jediný bronz z Barcelony 2010. Birmingham tu řadu přetrhl. Podle historického přehledu ČAS jde o první absolutně prázdnou medailovou bilanci za třicet dva let účasti na kontinentálním šampionátu.

Nejde přitom o výpravu, která by jela jen sbírat zkušenosti. ČAS před odletem otevřeně jmenoval tři hlavní medailové naděje: Manuel jako jednu z nejrychlejších Evropanek sezony, Vadlejcha coby úřadujícího šampiona z Říma 2024 a Tomáše Štefelu. Všichni tři skončili mimo stupně. Štefela neprošel ani kvalifikací do finále.

Djokovič v Cincinnati vedl a pak se musel nechat ošetřit. Následně ho vyřadil 90. hráč světa Tirante

SportyŽivě.cz

1 h

Systémový problém, ne výpadek jednoho dne

Sluka dlouhodobě upozorňuje na strukturální slabinu české atletiky, kterou Birmingham jen zvýraznil. V rozhovoru pro ČT sport popsal generační díru ve věkové skupině 24–30 let a nezvládnutý přechod talentů z mládežnických kategorií do seniorské elity. Česká atletika podle něj „podporuje příliš širokou základnu, která dává průměrnost“.

Vzorec se opakuje. Už po halovém MS v Glasgow 2024 Sluka konstatoval totéž: opory selhaly, zatímco mladší atleti ukázali potenciál. Birmingham scénář zopakoval v ostřejší podobě, tentokrát bez jakékoli medailové záchranné brzdy.

Odpovědnost je rozptýlená mezi osobní trenéry, reprezentační sekce, rezortní centra i svazové nastavení podpory. Sluka nemíří na jednoho viníka. Míří na systém, který podle něj nedokáže vytvořit podmínky skutečně vrcholové přípravy pro ty nejtalentovanější.

Paříž jako zrcadlo

Ve stejném týdnu, 10.–16. srpna, běželo v Paříži bazénové mistrovství Evropy v plavání. Český tým tam odjel ve dvanácti lidech, zlomek atletické výpravy. A přivezl minimálně dvě zlata. Barbora Seemanová vyhrála dvoustovku volným způsobem, Miroslav Knedla padesátku znak. Jan Čejka přidal finálové účasti.

Srovnání kulhá, každý sport má jinou dynamiku. Přesto je kontrast výmluvný:

• Plavání: 12 závodníků, jasně profilované opory, dvě zlata.
• Atletika: 52 závodníků, tři deklarované medailové naděje, nula medailí.

Plavci měli v týmu úřadující evropské šampiony a ti očekávání potvrdili. Atletika měla obhájce titulu, a ten skončil pátý.

Co bude následovat

Přesný termín povýsledkového hodnocení po Birminghamu svaz veřejně neoznámil. Oficiální rámec ČAS ale dává Slukovi nástroje: trenérská rada zasedá šestkrát až osmkrát ročně, sekční porady se svolávají podle potřeby, jednou ročně se koná trenérský aktiv. Konkrétní personální důsledky ani sankce zatím oznámeny nebyly.

Podle dosavadních Slukových veřejných výroků se dá čekat, že zpětná vazba bude mířit na tři okruhy: načasování formy a přípravu na vrchol sezony, práci jednotlivých disciplínových sekcí a širší otázku, proč se mládežnické medaile systematicky neproměňují v seniorské výsledky. Zdravotní komplikace, jejichž rozsah svaz veřejně nerozebral, mohou být dalším tématem.

Víc než jeden špatný šampionát

Birmingham odhalil rozpor, který čísla už delší dobu naznačovala. Česká atletika umí vychovat talenty, umí je nominovat na velké akce, umí postavit dvapadesátičlennou výpravu. Neumí ale zajistit, aby její nejlepší závodníci v rozhodující moment podali výkon, na který mají. Sluka to ví. Trenéři to vědí. Otázka zní, jestli zpětná vazba po Birminghamu povede ke změně systému, nebo jen k dalšímu zápisu do trenérských zápisů.