Šafářová vytkla Vondráčkové nezájem o sport synů

Šafářová vytkla Vondráčkové nezájem o sport synů. Zpěvačka odpověděla fotkou bazénu v Montrealu

Bývalá tenistka v podcastu řekla, že synové Plekance „nedělají nic na nějaké úrovni“. O dva měsíce později se na sociální síti zpěvačky objevil záběr z montrealského bazénu.

i Zdroj fotografie: Tatiana / Creative Commons / CC-BY-SA
                   

Celý příběh začal nenápadně, v epizodě podcastu Mámy sobě, natočené už v březnu 2025. Lucie Plekanec Šafářová v ní mluvila o životě v patchworkové rodině, o sportech pro děti i o tom, jak složité je sladit výchovu mezi dvěma domácnostmi. Jenže jedna konkrétní pasáž začala žít vlastním životem až o více než rok později, když ji na přelomu května a června 2026 vytáhla česká média. A právě tehdy se z podcastového rozhovoru stal veřejný spor o to, co vlastně znamená „podporovat děti ve sportu“.

Co přesně Šafářová řekla

Klíčová pasáž z podcastu Mámy sobě se týkala čtrnáctiletého Matyáše a jedenáctiletého Adama, synů Tomáše Plekance a Lucie Vondráčkové. Šafářová popsala situaci bez obalu: kluci dříve plavali, teď už „moc neplavou“ a „bohužel nedělají nic na nějaké úrovni“. Příčinu viděla v chybějící podpoře obou rodičů a výslovně pojmenovala, že „ze strany Lucky tam ta podpora moc nebyla“.

Nejde přitom o výtku, že by se děti nehýbaly. Šafářová mluvila o organizovaném sportu, o systematickém tréninku, o laťce, kterou jako bývalá profesionální sportovkyně přirozeně nastavuje výš. Sama Plekance v rozhovoru částečně bránila: podle ní „nemůže kluky nutit k něčemu, co nechtějí“ a „nechává to na nich“.

Dvě různé definice pohybu

Právě tady se láme celý spor. Šafářová mluví jazykem výkonového sportu: kroužek, trenér, soutěž, pravidelnost. Vondráčková dlouhodobě popisuje něco jiného: každodenní pohyb jako součást rodinného režimu.

Ještě v lednu 2026, tedy měsíce před mediální vlnou, zpěvačka v rozhovoru pro Proženy.cz popsala domácí pravidlo: „Nejdřív kniha, každý den sport, pak mobil.“ V březnu 2024 zase řekla, že je pro své syny „máma i táta dohromady“. Její veřejný obraz je obraz ženy, která výchovu řídí, jen jinými měřítky, než jaká nastavuje Šafářová.

Obě ženy tedy mluví o sportu. Jenže každá tím slovem myslí něco jiného. A právě v tomhle nesouladu se rodí konflikt, který média čtou jako osobní útok a protiútok.

Bazén v Montrealu jako tichá odpověď

Dne 22. července 2026 se na sociální síti Vondráčkové objevil příspěvek z montrealského plaveckého bazénu. Starší Matyáš na něm podle sekundárních zdrojů předvedl plavecký talent. Žádný komentář k Šafářové, žádná polemika. Jen fotka z bazénu ve městě, kde oba kluci přišli na svět a kde jejich matka strávila téměř osm let.

Přímou reakci na podcastovou výtku v tom příspěvku hledat nelze, Vondráčková se k Šafářové ve veřejně dohledatelných zdrojích explicitně nevyjádřila. Přesto je těžké ignorovat načasování: zhruba sedm týdnů po mediální vlně kolem citace o tom, že synové „už moc neplavou“, se objeví záběr, na kterém jeden z nich plave. Podle nás jde o klasickou nepřímou symbolickou repliku, typ odpovědi, který Vondráčková v minulosti volila opakovaně.

Plekanec mezi dvěma světy

Tomáš Plekanec, který stojí uprostřed celé situace, se k montrealské epizodě veřejně nevyjádřil. Jeho dříve doložený postoj je výrazně měkčí než formulace jeho partnerky. Na webu projektu Pojď hrát hokej řekl, že jakýkoli sport je ku prospěchu, ale hlavní je, aby děti bavil. To je rétorika bližší Vondráčkové než Šafářové.

Část veřejnosti to čte jednoznačně. V diskusích pod bulvárními články převažuje obrana zpěvačky a kritika Šafářové za zasahování do „cizí výchovy“. Opakuje se argument, že děti nemusí dělat vrcholový sport. Je to ale nereprezentativní výsek, ne průzkum veřejného mínění.

Kde končí rodičovství a začíná veřejné hodnocení

Celý spor nakonec není o tom, jestli Matyáš a Adam sportují, nebo ne. Obě strany potvrzují, že se děti hýbou. Rozdíl je v tom, jestli „sport“ znamená denní pohyb v režimu, který nastavila matka, nebo systematický trénink pod vedením trenéra, který by vyžadoval koordinaci obou domácností. Jedna definice není správnější než druhá. Jenže ve chvíli, kdy se o ní mluví veřejně a s konkrétními jmény nezletilých dětí, přestává jít o výchovu a začíná jít o mediální příběh, který si žije sám.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jan Šusta

Zobrazit další články