Slovenský MMA zápasník Gábor Boráros řeší po smrti matky své dcery víc než tréninkové plány. Během půl roku přišel o celou podpůrnou síť.
21. ledna 2026 zemřela Monika Jákliová, matka čtyřleté Zorky. Do té doby se o dceru starali oba rodiče společně, i když už spolu nežili, podle TVNOVINY měli po rozchodu korektní vztahy. Pak se ale všechno změnilo. Boráros převzal plnou péči, opřel se o přítelkyni Dóru i o Moničinu matku. A během pěti měsíců mu obě opory odpadly. Teď chce prodat dům a začít se Zorkou jinde, daleko od konfliktu, který se rozhořel s babičkou z matčiny strany.
Od pomoci k válce za sedm týdnů
Ještě 9. května 2026 vypadalo všechno nadějně. Borárosova tehdejší partnerka Dóra v instagramovém Q&A popisovala, jak se Zorinou babičkou spolupracují, ta prý „nesmírně pomáhá“ a jsou v pravidelném kontaktu. Dóra vodila Zorku do školky, přirozeně s ní mluvila o zesnulé mamince a budovala si k ní blízký vztah.
O necelých sedm týdnů později byl svět jiný. 12. června Boráros na sociálních sítích reagoval na druhou návštěvu dětské sociálky u něj doma. Tvrdil, že kontroly neshledaly žádný problém, a žádal, aby podobné zásahy nenarušovaly klid jeho dcery. A 28. června přišel úder: ve 24hodinovém instagramovém videu, které citoval maďarský Blikk, přímo obvinil Moničinu matku, že to byla právě ona, kdo na něj sociálku poslal. Mluvil o ní ostře, ale dodal, že ji „toleruje kvůli Zoře, protože tak je šťastnější“.
Rozpad podpůrné sítě
Konflikt s babičkou nebyl jediná rána. Už v květnu Boráros s Dórou nežili pod jednou střechou, její život ji vázal k Budapešti, i když budoucnost tehdy plánovali společně. V červenci 2026 Blikk potvrdil rozchod. Společné fotky zmizely ze sítí, oba to potvrdili.
Výsledek? Zápasník, který ještě na jaře měl kolem sebe partnerku, babičku a širší rodinu, zůstal v létě jako jediný stálý dospělý v Zorčině životě. Nový stabilní podpůrný prvek veřejně doložen není. A právě v tomto kontextu dává smysl rozhodnutí prodat dům, ne jako realitní transakce, ale jako pokus fyzicky odejít od konfliktu a vytvořit dceři prostředí bez napětí.
„Jeden domov“ jako argument
Boráros po návštěvách sociálky opakovaně zdůrazňoval, že Zorka prospívá, když má jedno stabilní zázemí. Podle něj učitelky ve školce i další matky potvrzují, že je od té doby soustředěnější a vývojově jde správným směrem. Kam přesně se chce s dcerou přestěhovat, veřejně neřekl. Jasné je jen to, že chce pryč od dosavadního bydliště, a od blízkosti babičky, se kterou se situace vyhrotila.
Otázka je, jestli stěhování nevytvoří nový problém místo řešení starého. Změna školky, nové prostředí, další narušení rutiny, to všechno jde proti argumentu o stabilitě, který Boráros sám používá.
Co říká zákon o právech babičky
Boráros nemá neomezenou volnost babičku od Zorky odříznout. Podle slovenského zákona o rodině sice prarodič nemá automatický nárok na kontakt, ale po smrti jednoho z rodičů může soud na návrh upravit styk dítěte s blízkými osobami zemřelého, pokud je to v zájmu dítěte. Podobně funguje i český občanský zákoník: příbuzní mohou usilovat o soudní úpravu styku, pokud k nim dítě má citový vztah a absence kontaktu by mu způsobila újmu.
Rozhodující je vždy nejlepší zájem dítěte, ne přání rodiče ani prarodiče. Pokud by se Moničina matka obrátila na soud, musel by ten posoudit, zda je kontakt s babičkou pro Zorku přínosem, nebo zdrojem stresu. Borárosovy veřejné výroky, „toleruji ji, protože Zora je tak šťastnější“, paradoxně hrají spíš ve prospěch babičky než proti ní.
Čtyřletá Zorka za půl roku přišla o mámu, o Dóru, která jí suplovala každodenní péči, a možná přijde i o domov, který zná. Prodej domu může být nový začátek. Může být taky další otřes v řadě.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4262
Bojové sporty
|
PŘEČTENÍ: 2169
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4909
