Červenec 1986. František Musil odchází z hotelového pokoje v Jugoslávii, aniž by řekl slovo přítelkyni. O pár dní později sedí v nadzvukovém letadle nad Atlantikem se sklenkou šampaňského.
Mezi těmito dvěma okamžiky leží několik dní nervózních přesunů po Balkáně, čekání na americká víza v Londýně a padesátistránkový spis, který po něm doma začala budovat Státní bezpečnost. Musilův útěk z komunistického Československa nebyl ani impulzivní skok přes plot, ani hladce promazaná špionážní operace. Byl to hybrid, soukromá dovolená, která se proměnila v profesionálně řízenou záchrannou akci klubu NHL.
Jaro, které všechno spustilo
František Musil nebyl naivní snílek. Už na jaře 1986 odmítl podepsat pětiletou smlouvu s hokejovým svazem, která by obsahovala i závazek neemigrovat. Tajně se učil anglicky. Minnesota North Stars si ho vyhlédla už na draftu 1983, kde ho vybrala z 38. pozice, a od té doby čekala. Režim reagoval po svém: vzal mu jeden pas. Jenže Musil měl ještě druhý. A Jugoslávie, jedno z mála míst, kam Čechoslováci mohli legálně vycestovat, se stala jeho výjezdním oknem.
15. července 1986 opustil hotel, kde trávil dovolenou s přítelkyní Andreou Holíkovou. Neřekl jí nic. „Dodnes je to pro mě těžká věc,“ přiznal o desítky let později v rozhovoru pro iROZHLAS. Věděl, že se možná nikdy nevrátí domů, a věděl, že rodiče nechává bez vysvětlení.
Chaos na Balkáně a muž s pronajatým autem
Na druhé straně čekal Rich Winter, hokejový agent napojený na Minnesotu. Přiletěl do Jugoslávie, pronajal auto a začal organizovat přesun. Následovaly dny, které připomínaly spíš špatný thriller než sportovní transfer: přejezdy mezi Bělehradem a Záhřebem, míjení se s generálním manažerem Minnesoty Lou Nannem, který letěl z opačného směru, a nervózní čekání na americké pracovní vízum.
Podle dobového článku Los Angeles Times se dokonce zvažovala varianta převézt Musila ukrytého v kufru auta. Nakonec zvolili legálnější cestu: odlet do Londýna a vyřízení vstupních formalit na místě. Až tam se trojice (Musil, Nanne a Winter) konečně sešla pohromadě.
Tři letenky za sedm tisíc dolarů
Z Londýna do New Yorku letěli Concordem. Tři letenky, každá za 2 400 dolarů, v přepočtu na dnešní hodnotu zhruba 150 000 korun za osobu. Platil Nanne. Na palubě nadzvukového stroje, který překonal Atlantik za necelé čtyři hodiny, proběhla pilotova zdravice a přípitek šampaňským. Proč zrovna Concorde? Výslovně to nikdo z aktérů nevysvětlil, ale po dnech nejistoty a čekání na víza dával nejrychlejší možný přesun přes oceán jasný smysl. Každá hodina navíc znamenala riziko.
Z New Yorku pokračoval Musil do Minneapolisu, kde ho Minnesota North Stars okamžitě představila jako posilu. Televizní štáb stanice KSTP natáčel jeho příjezd. Obránce, který ještě před týdnem seděl u Jadranu, byl v NHL.
Co zůstalo doma: padesát stran ve spisu
Zatímco Musil trénoval v Minnesotě, doma se rozběhla mašinérie. StB založila vyšetřovací a trestní spis, který nakonec narostl na padesát stran. Vyslýchali jeho otce. Prověřovali rodinu, sbírali posudky, lustrovali okolí. Do složky založili i několikastránkový dopis, který Musil poslal z Minnesoty.
Důležité je, co ve spisu chybí: jakýkoli důkaz, že by StB o útěku věděla předem nebo že by ho dokonce organizovala. Režim Musila vnímal jako problémového (proto mu vzal pas), ale neuhlídal ho. Paradox není v tom, že by mu StB pomohla, ale v tom, že kontrolní systém komunistického státu selhal u člověka, kterého už měl v hledáčku.
Srovnatelné případy ukazují, co Musilovi hrozilo. Petr Klíma, který o rok dříve utekl ze soustředění v bavorském Rosenheimu, dostal v nepřítomnosti dva a půl roku. Michal Pivoňka, který z Jugoslávie odešel pouhé čtyři dny po Musilovi, byl odsouzen spolu s přítelkyní na dva roky. Petr Svoboda utekl v roce 1984 přímo ze stadionu na juniorském šampionátu v Německu, doslova v tom, co měl na sobě; jeho rodiče přišli o práci.
Návrat, který trval šest let
Musil se na led v československém dresu vrátil až po revoluci. Na domácím mistrovství světa v roce 1992 pomohl reprezentaci ČSFR k bronzu a byl zařazen do all stars turnaje. Později seděl na střídačce národního týmu jako asistent trenéra v sezonách 2005–2008 a 2013–2014. Z uprchlíka se stal plně reintegrovanou postavou českého hokeje. Dnes pracuje jako skaut pro Buffalo Sabres.
Andrea Holíková za ním do Ameriky přišla až později, vlastní cestou přes žádost o politický azyl. Lou Nanne jí podle dobových zdrojů pomohl i politickými kontakty. Musilovi rodiče se se synem znovu viděli až po pádu režimu. On sám říká, že udělal správné rozhodnutí. A že pocit, že je „podrazil“, ho provází dodnes.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3646
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8413
