Gjert Ingebrigtsen se pokusil dostat na mistrovství Evropy v Birminghamu jako trenér portugalského běžce. Evropská atletika mu 6. srpna akreditaci definitivně zamítla.
Příběh norské běžecké rodiny Ingebrigtsenů patří k nejpozoruhodnějším v dějinách evropské atletiky, a zároveň k nejtemnějším. Otec, který z garáže v Sandnes vybudoval továrnu na evropské šampiony, dnes nemá přístup ani do rozcvičovací zóny šampionátu, na kterém jeho nejmladší syn obhajuje šest zlatých medailí. Cesta od rodinné idyly k institucionálnímu zákazu trvala necelé tři roky.
Tři synové, šest evropských titulů
Pod Gjertovým vedením vyrostli Henrik, Filip a Jakob Ingebrigtsenovi v sérii, jakou evropská střední trať nepamatuje. Henrik vyhrál 1 500 metrů na ME 2012 v Helsinkách, Filip totéž zvládl o čtyři roky později v Amsterdamu. A pak přišel Jakob. Tři po sobě jdoucí doubly na 1 500 a 5 000 metrů: Berlín 2018, Mnichov 2022, Řím 2024. Šest zlatých z mistrovství Evropy, historický rekord. Všechno pod taktovkou jednoho trenéra, který byl zároveň otcem.
Slovo „dynastie“ se v atletice používá opatrně. Tady sedí. Jeden muž, tři synové, devět evropských titulů dohromady. Jenže právě ten muž se v říjnu 2022 ocitl za dveřmi, a od té doby se mu je nedaří otevřít.
Rozchod, obvinění, rozsudek
Spolupráce mezi Gjertem a syny skončila v roce 2022. Důvody zůstávaly nejasné až do října 2023, kdy Henrik, Filip a Jakob vydali společné prohlášení pro norský deník VG. Popsali otce jako agresivního a kontrolujícího člověka, který „používal fyzické násilí a výhrůžky jako součást výchovy“.
Norský atletický svaz (NFIF) reagoval téměř okamžitě. Už v říjnu 2023 oznámil, že Gjertovi neudělí akreditace pro sezonu 2024, s odkazem na bezpečné prostředí pro atlety a etické směrnice. Tuto linii pak držel i pro rok 2025 a znovu pro rok 2026.
Mezitím proběhl soud. V červnu 2025 norský soud neuznal obvinění z dlouhodobého týrání dvou dětí, ale uznal jeden případ ublížení na těle vůči Gjertově dceři. Trest: patnáct dní podmíněně. Rozsudek byl výrazně užší než to, co synové veřejně popsali. NFIF přesto svou pozici nezměnil, naopak ji po rozsudku výslovně potvrdil a propojil s pravomocným odsouzením.
Portugalská objížďka
Gjert mezitím neseděl doma. Trénoval portugalského běžce Josého Carlose Pinta a sprinterku Patríciu Silvu. A právě přes portugalský svaz se pokusil o návrat na velký šampionát.
Časová osa ukazuje promyšlený plán:
- 15. dubna 2026 — Portugalská federace veřejně říká, že akreditaci pro Gjerta posoudí až po kvalifikačním období.
- 31. července 2026 — Portugalci zveřejní seznam výpravy pro Birmingham. Gjert Ingebrigtsen je v něm jako trenér Pinta.
- 4. srpna 2026 — Norský sportovní šéf Erlend Slokvik ještě řeší praktické dopady: Gjert nesmí bydlet na stejném hotelu jako norská výprava, Jakob ho nechce potkávat u tréninku ani závodů.
- 6. srpna 2026 — Evropská atletika definitivně zamítá akreditaci. Důvod: ochrana atletů a soulad se stanoviskem World Athletics.
Nebyl to přitom první pokus. Už v prosinci 2025 měl Gjert portugalskou akreditaci na terénním mistrovství Evropy. Tam to prošlo. Birmingham ne.
Kdo má poslední slovo
Celý případ odhaluje mechanismus, o kterém běžný divák netuší. Národní svaz může do svého týmu navrhnout kohokoliv: trenéra, fyzioterapeuta, maséra. Jenže finální schválení leží na pořadateli šampionátu, tedy na Evropské atletice. Ta má vlastní program ochrany atletů, vlastního ochranného důstojníka, reportovací platformu i bezpečnostní procedury platné po celou dobu akce.
V praxi to znamená dvě vrstvy kontroly. Portugalsko Gjerta navrhlo. Evropská atletika ho odmítla. A výslovně napsala, že rozhodnutí je v souladu s pozicí World Athletics. Nejde o svévoli jednoho úředníka, jde o institucionální linii, která běží od norského svazu přes mezinárodní federaci až k pořadateli konkrétního šampionátu.
Pro Pinta to má praktický dopad: na Alexander Stadium v Birminghamu, kde od 10. do 16. srpna poběží 1 500 i 5 000 metrů, nebude mít svého trenéra v rozcvičovací zóně ani v zákulisí. Forma se buduje v přípravě, ne v den závodu, ale absence akreditovaného kouče v bezprostředním servisním zázemí je komplikace, kterou si žádný atlet nepřeje.
Paradox, který zůstává
Gjert Ingebrigtsen může dál trénovat Pinta i Silvu. Může s nimi pracovat na soustředění, plánovat taktiku, ladit formu. Nemůže ale vstoupit do prostor, kde se jeho práce zúročuje. A nemůže být v blízkosti synů, kteří jsou jeho největším dílem, a zároveň důvodem, proč tam být nesmí.
Jakob Ingebrigtsen pojede do Birminghamu obhajovat šest evropských zlatých. Čtyři dny před startem šampionátu je jasné, že jeho otec bude sledovat závody odjinud. Pravidla ochrany atletů fungují i tehdy, když člověk, před kterým chrání, je zároveň tím, kdo chráněné atlety vytvořil.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 5981
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6580
