Ruské tenisové děti míří do Česka a mění pas. Šéf svazu se chlácholí, že výchova zůstává ruská

Když se v srpnu 2026 otevřely pavouky turnaje WTA v Memphisu, pozorný divák si mohl všimnout zvláštního detailu. Hned několik mladých hráček s ruskými jmény neslo u svého profilu vlajku jiné země. Není to náhoda ani administrativní chyba. Je to výsledek procesu, který trvá roky a který ruský tenisový svaz veřejně bagatelizuje. V české větvi tohoto příběhu figurují především dvě jména: Darja Viďmanová a Alisa Oktiabreva. Obě se narodily v Rusku. Obě vyrostly v Česku. A obě už pod českou vlajkou soutěží.

Dvě jména, dva příběhy, jedno kotviště

Viďmanová se s rodinou přestěhovala do Česka, když jí bylo pět let. V rozhovoru pro iROZHLAS v roce 2020 sama říkala, že se narodila v Moskvě, ale české občanství má a Česko považuje za domov. Na WTA Tour je vedená jako Češka, drží se kolem světové stovky a její cesta zahrnovala i univerzitní epizodu na University of Georgia, kde sbírala tituly v NCAA. Klasický příklad hráčky, jejíž tenisová identita se formovala na dvou kontinentech.

Oktiabreva je jiný typ příběhu, a v jistém smyslu ještě výmluvnější. V Česku žije od dvou let. Členkou TK Sparta Praha je od roku 2019. V červnu 2026 v rozhovoru pro iROZHLAS popsala, jak probíhá dokončení českého občanství. Oficiální profil WTA ji už vede pod zkratkou CZE a připisuje jí juniorský grandslamový titul z Roland Garros 2026. Tady nejde o rychlou pasovou operaci. Jde o patnáct let života v jedné zemi.

Přípravy 8. ročníku e-SALON už jsou v plném proudu. Půjde o nejlépe obsazený veletrh čisté mobility v historii

Události247.cz

Právě teď

Co říká Tarpiščev, a co neříká

Šamil Tarpiščev, prezident Ruské tenisové federace, téma změn občanství komentuje opakovaně a vždy ve stejném duchu. V prosinci 2025 pro Match TV prohlásil, že „odešli ne lídři“ a že hlavním motivem je touha dostat se na olympijské hry. Zároveň dodal, že mládež se „překupuje“ a že federace nemůže financovat všechny.

Tahle argumentace má svou logiku, ale i svá slepá místa. Tarpiščev problém rámuje jako okrajový a externě způsobený: někdo přetahuje, někdo chce na olympiádu, ale jádro ruského tenisu zůstává nedotčené. Jenže seznam jmen roste. Vedle českých případů se v kontextu přestupů objevují Timofejevová a Rachimovová (Uzbekistán), Potapovová (Rakousko), a jako starší precedent Jelena Rybakinová, která už roky hraje za Kazachstán. Když šéf svazu mluví o „třech až čtyřech“ odchodech od roku 2021, působí to jako účelově nízký odhad.

Už v roce 2022 Tarpiščev pro Match TV otevřeně přiznával finanční limity federace a vysvětloval, že tvrdší sportovní omezení se vztahují až na hráčky, které nastoupily za národní tým v Poháru Billie Jean Kingové. U juniorek před vstupem do seniorského týmu má svaz slabou vyjednávací pozici. A právě tam dochází k největšímu úniku.

Proč zrovna Česko

V otevřených zdrojích není dohledatelná žádná cílená náborová politika českého svazu nebo státu vůči ruským juniorkám. U Oktiabrevy je doložené, že rodina požádala o občanství už v roce 2021 s argumentem, že dívka v Česku odmala žije a naučila se tu hrát tenis. Viďmanová přišla s rodinou ještě dříve.

Česko v těchto případech funguje ne jako lovecký revír, ale jako přirozené kotviště: země, kde ruské rodiny už roky bydlí, kde děti chodí do školy a kde existuje kvalitní tréninkové zázemí. Praha a konkrétně Sparta nabízejí infrastrukturu, která juniorku dokáže dovést na profesionální okruh. Není to náhoda bydliště. Je to kariérní rozhodnutí podložené patnácti lety života.

Důležité je odlišit českou linku od jiných příběhů. Kristina Ljutovová, další mladá hráčka s ruským původem, bývá někdy zmiňována ve stejném kontextu, ale její životní stopa vede jinam: v roce 2024 bydlela ve Washingtonu a její profesionální vzestup probíhá na americké půdě. Ne každá ruská rodačka s cizí adresou míří do Česka.

Co to znamená pro český tenis, a pro ruský

Pro českou reprezentaci jsou Viďmanová a Oktiabreva reálným přínosem. Nejde o papírové posily. Viďmanová se pohybuje kolem elitní stovky, Oktiabreva v sedmnácti letech drží juniorský grandslamový titul a na WTA už figuruje pod českou vlajkou. V horizontu dalších dvou tří let mohou obě rozšířit českou reprezentační hloubku způsobem, který domácí mládežnická základna sama o sobě nenabízí.

Pro Rusko to není katastrofa. Mirra Andrejevová, světová pětka se třemi singlovými tituly v sezoně 2026 včetně Roland Garros, zůstává pod ruskou vlajkou a dokazuje, že absolutní špička neodchází. Ale i Andrejevová trénuje ve francouzském Cannes; i ti, kdo zůstávají, budují zázemí mimo Rusko. Tarpiščevova teze o zachované „ruské škole“ tak naráží na realitu, v níž se ruský tenisový talent rozptyluje po mapě bez ohledu na to, jakou vlajku nakonec ponese.

Oktiabreva v červnu řekla, že ví, jak bude probíhat plnění slibu ohledně občanství. Pro ruský svaz je to věta, kterou neslyší poprvé, a podle všeho ani naposledy.