Muradov po zisku titulu na Štvanici vytáhl slovenskou vlajku. S Českem se soudí deset let a hodlá pokračovat

Sobota 1. srpna 2026, pražská Štvanice. Makhmud Muradov zasype Willa Fleuryho údery, rozhodčí mávne, klec exploduje. Nový šampion polotěžké váhy OKTAGONu si bere mikrofon, oslavuje a vytahuje slovenskou vlajku. Ne českou, přestože stojí uprostřed Prahy, města, které roky nazýval druhým domovem. Ten obraz není náhoda. Je to vizuální tečka za příběhem, který se táhne celou dekádu a jehož konec nikdo nedokáže odhadnout.

Devatenáct sekund a jeden vzkaz

Titulový duel na turnaji OKTAGON 92 trval dohromady jedno kolo a devatenáct sekund dalšího. Fleury, dosavadní držitel pásu polotěžké váhy, nestačil reagovat na Muradovovu sérii úderů a rozhodčí ukončil zápas technickým knockoutem. Pro uzbeckého zápasníka s adresou v Žilině šlo o sportovní vrchol kariéry po odchodu z UFC, první titul v největší evropské MMA organizaci.

Jenže okamžik po výhře přetočil pozornost jinam. Slovenská vlajka v rukou šampiona na pražském turnaji působila jako provokace. Při bližším pohledu ale zapadá do linie, kterou Muradov buduje minimálně od roku 2022. Tehdy veřejně oznámil, že českou vlajku nosit nechce, protože nechce reprezentovat stát, který ho „nerespektuje“. V roce 2024 to zopakoval. A letos přidal další kapitolu, tentokrát s pásem kolem pasu.

Vycházející česká hvězda Viďmanová popsala pokřivené vztahy na tenisovém okruhu

SportyŽivě.cz

4 h

Deset let v soudních síních

Kořeny sporu sahají hluboko. Muradov žije v Česku od poloviny minulé dekády, má tu dceru s českou občankou, vybudoval si zázemí i kariéru. Přesto mu české ministerstvo vnitra opakovaně odmítá udělit pobytové oprávnění. Argumentace úřadů stojí na bezpečnostním posouzení; soudy opakovaně akceptovaly závěr, že Muradov představuje hrozbu pro veřejný pořádek kvůli údajným kontaktům na kriminální struktury. On sám to odmítá.

Jeho advokát staví obranu na unijním právu. Muradov je otcem nezletilé české občanky a sdílí domácnost s partnerkou; podle pravidel ministerstva vnitra má jako rodinný příslušník občana EU nárokový režim na přechodný pobyt. Jenže teorie a praxe se rozcházejí:

• Třetí žaloba proti neudělení přechodného pobytu, kterou Městský soud v Praze projednával v říjnu 2025, skončila zamítnutím.
• Dřívější neudělení pobytu obstálo i před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem.
• Rozhodnutí o vyhoštění bylo po odvolání zrušeno, Muradov tedy aktuálně vyhoštěn není.

Sám zápasník po sňatku mluví i o nároku na sloučení s rodinou a o trvalém pobytu. Přesná aktuální procesní fáze všech navazujících řízení po lednu 2026 ale z veřejných zdrojů není kompletně ověřitelná. Jisté je jedno: Muradov říká, že se bude soudit dál, protože nejde o symbol, ale o praktické právo zůstat tam, kde má rodinu.

Slovensko jako záchranná síť

Řešení přišlo ze sousední země. Muradov si na Slovensku vyřídil pobytové oprávnění; média ho střídavě popisují jako trvalý i přechodný pobyt, přesný typ titulu bez oficiálního potvrzení nelze jednoznačně určit. Podstatné je, co mu dává: legální status v členském státě EU a s ním volný pohyb po celém Schengenu.

Paradox je zřejmý. Český právní systém institut přechodného pobytu pro rodinné příslušníky občanů EU zná, slovenský systém nabízí obdobné kategorie. Rozdíl neleží v zákonech, ale v posouzení jedné konkrétní osoby. České úřady Muradova vyhodnotily jako bezpečnostní riziko. Slovenské nikoli.

Vlajka na Štvanici se tak dá číst dvěma způsoby současně: jako gesto vděku zemi, která mu dala to, co Česko odmítlo, a jako veřejně srozumitelný vzkaz českým institucím. Obě roviny spolu nesoupeří. Doplňují se.

Šampion bez exkluzivní smlouvy

Sportovní situace kolem Muradova je stejně komplikovaná jako ta právní. V létě 2026 nastoupil i v konkurenční organizaci G MMA, což promotér Ondřej Novotný komentoval pragmaticky: Muradov v tu chvíli neměl s OKTAGONem dlouhodobou smlouvu, takže si mohl dělat, co chtěl. Sám Muradov v červenci pro iSport popisoval neshody kolem čekání na titulové plány a podmínek spolupráce.

Teď drží pás polotěžké váhy a v oficiálních žebříčcích OKTAGONu figuruje i jako prozatímní šampion střední váhy; řádným šampionem je tam Polák Krzysztof Jotko. Unifikační zápas by sportovně dával smysl, ale po zisku druhého pásu se Muradovovi otevřela paralelní titulová linie. Další krok závisí na vyjednávání, které, jak ukazuje celý jeho příběh, nebývá přímočaré.

Mezi Prahou a Žilinou

OKTAGON k Muradovovým pobytovým problémům už dříve uvedl, že to „není jejich věc“. Česká MMA komunita gesto se slovenskou vlajkou sledovala, oficiální reakce organizace na konkrétní moment ze Štvanice ale veřejně nezazněla.

Muradov reálně funguje v režimu dvou zemí. Ministerstvo vnitra ještě v říjnu 2025 u soudu tvrdilo, že si v Česku dál buduje život. On sám o pár měsíců později prezentoval Slovensko jako vyřešenou pobytovou otázku. Trénuje v Praze, zápasí v Praze, rodinu má v Česku, a právní jistotu na Slovensku.

Devatenáct sekund v kleci mu vyneslo titul. Deset let mimo ni mu nevyneslo pobytovou kartu. Vlajka, kterou zvedl nad hlavu, říká, kdo ten rozdíl zatím vyhrává.