Slavia při derby se Spartou vážně pochybila. Ministerstvo jí přesto odpustilo další trest

Sobota 9. května 2026, Eden. Ještě před výkopem 317. pražského derby vypálí slávistický kotel 80 římských svící a 60 dýmovnic. Začátek zápasu se posouvá o sedm a půl minuty. Co následuje, je sekvence selhání, která nemá v moderní české lize obdobu: asi osmdesátičlenná skupina v kuklách s pyrotechnikou pronikne až pod sektor hostů, desítky lidí vběhnou na hrací plochu, sparťanští hráči čelí fyzickým útokům. Utkání je předčasně ukončeno. Slavia sama ještě ten večer přiznává odpovědnost. Přesto se příběh nekončí jedním trestem, rozjíždějí se dvě zcela oddělené sankční koleje, z nichž ta státní dopadla překvapivě tiše.

Co všechno Slavii vytkla ligová disciplinárka

Rozhodnutí Disciplinární komise LFA ze 12. května 2026 se čte jako katalog pořadatelských selhání. Klub podle něj nezabránil vnesení a použití masivního množství pyrotechniky, nezamezil vstupu neoprávněných osob na hrací plochu, nepřijal dostatečná preventivní opatření proti výtržnostem a nedokázal ochránit hráče soupeře před fyzickým napadením. Komise zvlášť popsala onu skupinu v kuklách, zorganizovaný průnik, který pořadatelská služba nedokázala zastavit.

Tresty přišly tvrdé a kombinované:

• Kontumace derby – výsledek 0:3 ve prospěch Sparty.
• Pokuta 10 milionů Kč – absolutní horní hranice podle disciplinárního řádu FAČR.
• Čtyři domácí soutěžní zápasy bez diváků.
• Individuální tresty hráčům – Tomáš Chorý dostal zákaz činnosti na 6 utkání, David Douděra na 3 utkání.

Šéf disciplinárky Jiří Matzner to řekl přímo: desetimilionová pokuta je maximum, které komise může uložit, a využila celou sazbu. Šlo teprve o druhou kontumaci zápasu v samostatné české lize kvůli chování fanoušků. V ligové rovině tedy Slavia rozhodně „nevyvázla“.

Druhá kolej: co mohl stát a proč to nevyužil

Dva dny po derby, 11. května, oznámilo Ministerstvo vnitra ČR zahájení vlastního správního řízení. Zkoumalo, zda Slavia jako pořadatel závažně porušila povinnosti při zajištění bezpečnosti sportovní akce. Nástroj, který má ministerstvo k dispozici, je přitom jiného druhu než ligové pokuty: může zakázat konání konkrétního sportovního podniku s návštěvníky až na jeden rok. Nejde o body, kontumaci ani finanční sankci, jde o státní zásah do samotného práva pořádat zápas s diváky.

Podle informací iDNES.cz z 9. července 2026 řízení stále běželo a mluvčí ministerstva uváděla, že úřad posuzuje „celý komplex jednání účastníka řízení“, tedy fungování pořadatelské služby, přijatá bezpečnostní opatření i součinnost s Policií ČR. Přesné usnesení o zastavení řízení se ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Jisté ale je, že ministerstvo nakonec nejtvrdší dostupnou sankci neuložilo. A to není precedens jen pro Slavii, toto opatření dosud nebylo uloženo žádnému českému klubu.

Jak Slavia budovala svou obhajobu

Klub nečekal na verdikty a začal jednat ještě v den zápasu. Předseda představenstva Jaroslav Tvrdík uznal legitimitu předčasného ukončení utkání. O den později Slavia oznámila doživotní zákaz vstupu pro fanouška, který napadl sparťanského hráče Jakuba Surovčíka. V otevřeném dopise „Všem fanouškům Slavie“ z 12. května pak klub přiznal klíčový moment selhání: nezasáhl přes policii ve chvíli, kdy se lidé dostali za LED panely u hrací plochy. „Věřili jsme v příčetnost,“ stálo v textu.

V červenci pak přišla další vlna opatření:

• Doživotní zákazy vstupu a smluvní pokuty 50 tisíc Kč pro osoby obviněné z trestné činnosti.
• Pětileté zákazy vstupu s podmíněným odkladem pro přestupkově řešené fanoušky.
• Odebrání předkupního práva k permanentkám a zvláštní režim pro sektory 105–110 na Tribuně Sever.

Právě tyto kroky zjevně tvořily polehčující linii, kterou ministerstvo při svém posuzování bralo v potaz.

Unikla Slavia trestu, nebo už byla potrestaná dost?

Sparta po derby mluvila o „vyvrcholení dlouhodobě budované atmosféry nepřátelství“ a deklarovala plnou součinnost orgánům. Přímou reakci na rozhodnutí ministerstva se ale ve veřejných zdrojích nepodařilo najít. Otázka, zda Slavia hraje podle jiných pravidel, se nabízí, jenže fakta ji spíš vyvracejí. LFA sáhla na absolutní strop sankcí. Klub sám zavedl bezprecedentní individuální postihy. A ministerstvo svůj nejtvrdší nástroj historicky nepoužilo nikdy, proti nikomu.

Podstatnější otázka proto zní jinak: měl by stát po maximálním ligovém trestu, veřejném přiznání odpovědnosti a sérii konkrétních nápravných opatření ještě přidávat vlastní sankci? Pokud ano, jaký preventivní účel by splnila? Ministerstvo zjevně dospělo k závěru, že nikoli. Jestli správně, ukáže až příští rizikové derby v Edenu, a to, zda nová opatření Slavie obstojí tam, kde v květnu 2026 selhala důvěra v příčetnost.