Andrea Pirlo měl vést italskou reprezentaci k novému začátku. Místo toho ho zastavila smlouva s ruskou sázkovou firmou Fonbet a květnové vystoupení v Moskvě.
Ještě ve čtvrtek 24. července se v italských médiích psalo o dohodě, která čeká jen na formální potvrzení. O tři dny později, v pondělí 27. července, Sky Sport oznámila, že veškeré schůzky k podpisu byly zrušeny a Andrea Pirlo trenérem Azzurri nebude. Mezi těmi dvěma daty se odehrál jeden z nejrychlejších pádů kandidáta na lavičku národního týmu, jaký italský fotbal pamatuje. A klíčovou roli v něm nesehrál sportovní argument, ale otázka, kterou si v době války na Ukrajině nemůže dovolit ignorovat žádná evropská federace: co dělal budoucí trenér reprezentace na propagační akci v Moskvě?
Ambasador Fonbetu od října 2025
Příběh začíná v říjnu 2025, kdy ruská sázková společnost Fonbet, jedna z největších platforem sportovních sázek v Rusku, oznámila Pirla jako svého globálního ambasadora. Podle ruského oznámení měl bývalý záložník Juventusu a AC Milán zastupovat značku na mezinárodních trzích, podílet se na charitativních projektech a být tváří firmy směrem k mistrovství světa 2026. Fonbet Pirlův podpis prezentoval jako důkaz, že i v podmínkách mezinárodní izolace dokáže přilákat světovou fotbalovou hvězdu.
Pirlo v té době trénoval United FC v Dubaji. Pod jeho vedením klub v sezoně 2025/26 postoupil do nejvyšší soutěže SAE, solidní výsledek, který z něj udělal zajímavého kandidáta pro větší projekty. Právě návaznost na dubajské angažmá později jeho právníci použili jako argument: smlouva s Fonbetem prý nebyla osobní, ale vázaná na působení v United FC a na osobu majitele klubu Sergeje Lomakina.
Květnová Moskva a den, kdy se změnil kontext
Zlomovým momentem se stalo sobotní odpoledne 24. května 2026. V moskevských Lužnikách probíhal Football Day, akce pořádaná Ruským fotbalovým svazem a moskevským sportovním departementem. Pirlo tam spolu s Marcem Materazzim podepisoval autogramy, fotil se s fanoušky a zúčastnil se gala zápasu proti stovce dětí.
Problém nebyl jen v tom, kde Pirlo byl. Problém byl v tom, kdy tam byl. Tentýž den Rusko podniklo masivní útok na Kyjev. Italská i britská média, včetně The Guardian, okamžitě propojila obě události. Na sociálních sítích se zvedla vlna kritiky, italští politici začali klást otázky. Pirlo se bránil: šlo prý „výhradně o komerční a sportovní spolupráci“ bez politického významu. Jenže v květnu 2026 už neexistovala nevinná návštěva Moskvy.
Jak padl projekt Pirlo
Itálie po třetím nepostupu na mistrovství světa v řadě zoufale potřebovala nový začátek. V červnu byl zvolen nový prezident FIGC Giovanni Malagò, v červenci přivedl Paola Maldiniho jako technického ředitele a Leonarda jako poradce, čtyřletý projekt s výhledem na MS 2030. Prvním úkolem bylo najít trenéra.
Maldini a Leonardo oslovili Pepa Guardiolu. Ten odmítl z osobních důvodů, mluvil o pauze, rodině, pětadevadesátiletém otci. Guardiolovo „ne“ otevřelo dveře Pirlovi, který byl preferovanou volbou nového vedení. Dohoda se zdála na dosah.
Pak přišla neděle 26. července. Malagò nechal právně prověřit povahu Pirlovy smlouvy s Fonbetem. Nešlo o disciplinární řízení ani o porušení konkrétního předpisu; FIGC řešila to, co Sky Sport označila jako otázku „politické a institucionální vhodnosti“. Advokát Giancarlo Viglione vedl právní prověrku. Malagò chtěl „pochopit s přesností“ charakter kontraktu.
Chronologie posledních hodin:
- 26. července – FIGC pozastavila finalizaci jmenování, právníci Pirla argumentovali, že vazba na Fonbet zanikne s koncem angažmá v Dubaji
- 27. července ráno – Sky Sport oznámila, že všechny pondělní schůzky k rozvázání smlouvy s United FC i k podpisu s FIGC byly zrušeny
- 27. července odpoledne – „Andrea Pirlo nebude trenérem reprezentace.“ Kandidatura skončila.
Důležitý detail: FIGC Pirla nikdy oficiálně nejmenovala. Nebylo tedy co rušit, formálně šlo o zastavení procesu, který nedospěl k podpisu. Prakticky ovšem šlo o veřejný pád kandidáta, jehož jméno už kolovalo italskými médii jako hotová věc.
Víc než Fonbet: rodinné vazby a agenturní prostředí
Kauza Fonbet nebyla jedinou komplikací. Paralelně se v italském prostoru rozjela debata o možných střetech zájmů kvůli působení synů Pirla a Maldiniho v agenturním prostředí. RaiNews tuto linii popsala spíš jako otázku vhodnosti a potenciální neslučitelnosti než jako prokázané porušení pravidel. Oficiální předpisy FIGC o agentech sice obsahují přísné pasáže o střetu zájmů a rodinných vazbách do druhého stupně příbuzenství, ale vztahují se na agenty a mandáty, ne přímo na funkci reprezentačního trenéra.
Podle nás ale právě souběh obou problémů, ruská sázkovka plus agenturní otazníky, vytvořil toxickou kombinaci. FIGC po třech propadácích na světových šampionátech nemohla dopustit, aby restart reprezentace začínal vysvětlováním smluv místo fotbalu.
Co bude dál s italskou lavičkou
Itálie nemá trenéra a čas běží. Liga národů startuje 25. září domácím zápasem proti Belgii, 28. září následuje Turecko venku a 2. října Francie. Malagò už 1. července mluvil o tom, že situace je „extrémně urgentní“ a měla by se vyřešit do týdne. Nestalo se.
V italských médiích se jako alternativy vracejí dvě jména: Roberto Mancini a Antonio Conte. Oficiální seznam kandidátů FIGC nezveřejnila.
Z českého pohledu je Pirlův případ zatím bez přímé paralely, žádný český sportovec srovnatelného kalibru se po roce 2022 nestal ambasadorem ruské sázkové firmy. Český institucionální postoj je naopak jednoznačně protiruský: Národní sportovní agentura zastavila vydávání povolení ke vstupu pro ruské sportovce a veřejné osobnosti jako Dominik Hašek opakovaně kritizují jakoukoli normalizaci ruského sportu.
Pirlova lavička v Lužnikách ho stála lavičku v Římě. A italský fotbal hledá trenéra dál, tentokrát s vědomím, že životopis bez moskevské stopy je podmínka, ne bonus.