Ronaldo v nejhorší jedenáctce MS. Italská Gazzetta sestavila tým zklamání, Češi v něm chybí

Čtyřicetiletý Portugalec patří k hráčům, které svět neměří počtem branek, ale metrem na titul. A právě v tom spočívá paradox, který italský deník rozehrál už během skupinové fáze a dotáhl až k portugalskému vyřazení 7. července. Ronaldo střílel, vedl, burcoval, a Portugalsko stejně skončilo dřív, než si kdokoli v Lisabonu připouštěl. Gazzetta z toho udělala příběh o systémovém dilematu: je tým s Ronaldem lepší, nebo horší než bez něj? Odpověď, kterou naznačila, nebyla pro CR7 lichotivá.

Ronaldo jako taktická zátěž

Gazzetta dello Sport věnovala Ronaldovi během turnaje hned několik analytických textů a jejich vyznění se dá shrnout do jedné věty: pořád dává góly, ale tým kvůli němu funguje v defenzivní fázi „jako v deseti“. Datový rozbor ze 2. července ukázal, že Ronaldo patřil mezi hráče s nejvíce nachozených kilometrů ve skupině, ale s minimem sprintů. Chodil hodně, běžel málo. Pro čtyřicátníka pochopitelné, pro ambice Portugalska limitující.

Výtky šly dál než k atletice. Gazzetta popisovala, jak celá portugalská ofenziva musí být stavěná kolem Ronaldova profilu: hledání jeho pozice, přizpůsobení náběhů, centrování do prostoru, kde se pohybuje. Spoluhráči se přizpůsobovali jemu, ne naopak. Tři góly? Ano. Ale za cenu, že zbytek týmu ztrácel flexibilitu, kterou moderní turnajový fotbal vyžaduje.

Po vyřazení Ronaldo prohlásil, že „dal všechno“, a naznačil, že reprezentační kariéru nechce zavřít, prý míří na příští Euro. Pro světové šampionáty to ale byl podle všeho poslední tanec.

Muslera, Bielsa, Nagelsmann: další tváře kolapsu

Ronaldo nebyl jediné velké jméno, které Gazzetta na turnaji tvrdě kritizovala. Kompletní sestavu „nejhorší jedenáctky“ se nám v otevřených zdrojích italského deníku nepodařilo dohledat jako jeden ucelený text, ale jednotlivé kritické rozbory mluví jasně.

• Fernando Muslera – uruguayský brankář na svém pátém mistrovství světa. Gazzetta mu napočítala devět hrubých chyb napříč kariérou na šampionátech a jeho výkony v roce 2026 označila za přímou příčinu uruguayských porážek.
• Marcelo Bielsa – trenér, který Musleru po čtyřech letech mimo reprezentaci vytáhl zpět do branky. Proč? Přímé vysvětlení nezaznělo. Sázka na zkušenost a autoritu veterána se ale podle Gazzetty „těžce podepsala“ na výsledcích. Uruguay nedokázala vyhrát jediný zápas, kabina se rozpadala.
• Julian Nagelsmann – německý kouč, jehož tým sice vyhrál skupinu E, ale hned v prvním kole play-off vypadl 29. června s Paraguayí. Den po vyřazení Nagelsmann veřejně říkal, že „neutíká“. O tři dny později, 3. července, DFB oznámil, že trenér sám požádal o okamžité rozvázání smlouvy. Rychlost obratu řekla víc než tisíc slov. Federace vzápětí otevřela jednání s Jürgenem Kloppem.

U všech tří jmen platí totéž co u Ronalda: nešlo nutně o nejhorší výkony turnaje v absolutních číslech, ale o největší propast mezi očekáváním a realitou.

Česko: týmový propad bez globální tváře průšvihu

A pak je tu český příběh. Návrat na mistrovství světa po dvaceti letech, poprvé od Německa 2006, skončil ve skupině A na posledním místě. Bilance: jeden bod, skóre 2:6, tři zápasy a konec.

Porážka 1:2 s Koreou 12. června. Remíza 1:1 s Jihoafrickou republikou 18. června, jediný bod turnaje, gól Ladislava Krejčího. A nakonec debakl 0:3 s Mexikem 25. června, který definitivně zavřel dveře.

Čísla jsou tvrdá. Jenže v optice Gazzetty a jejího „týmu zklamání“ Česko chybí, a má to logiku. Žádný český hráč se nestal mezinárodním symbolem selhání. Nebyl tu brankář s devíti chybami jako Muslera, nebyl tu trenér, který by tři dny po turnaji utekl jako Nagelsmann. Sadílek dal gól, Krejčí dal gól, tým jako celek nestačil na tempo a kvalitu skupiny. Kolektivní nedostatečnost, ano. Individuální tvář turnajového kolapsu, ne.

Co „nejhorší jedenáctka“ vlastně měří

Žebříčky zklamání na velkých turnajích fungují jinak než tabulky s nejhoršími známkami. Nejde o to najít objektivně nejslabšího hráče šampionátu, toho by nikdo neznal a nikdo by si o něm nepřečetl. Jde o kontrast. O vzdálenost mezi tím, kdo jste, a tím, co jste předvedli.

Ronaldo je pořád Ronaldo. Pět mistrovství světa, stovky reprezentačních gólů, status největší hvězdy své generace. Právě proto se do podobných výběrů dostává i se třemi brankami. Gazzetta sama v jednom textu uznávala jeho vůdcovství a ve vedlejším rozbírala, jak jeho přítomnost svazuje tým. Obojí může být pravda současně.

Muslera měl být zárukou zkušenosti na pátém šampionátu. Nagelsmann měl být tváří nového Německa po debaklu v Kataru 2022. Bielsa měl být génius, který vrátí Uruguay mezi elitu. Všichni selhali, ne nutně absolutně, ale relativně ke svému příběhu.

Turnaj, který přepisoval hierarchie

Mistrovství světa 2026 v USA, Kanadě a Mexiku skončilo 19. července finále Španělsko–Argentina 1:0. I závěrečný akt přinesl kontroverzi: argentinský asistent Roberto Ayala po závěrečném hvizdu fyzicky napadl španělského Daniho Olma, za což se o tři dny později omluvil s tím, že „šlo spíš o strčení“. FIFA otevřela disciplinární řízení.

Celý turnaj jako by testoval, jestli velká jména a velké federace ještě automaticky znamenají velké výsledky. Německo vypadlo v osmifinále. Uruguay nedokázala vyhrát. Portugalsko skončilo dřív, než čekalo. A Česko se po dvaceti letech vrátilo na největší scénu, aby zjistilo, že na ni zatím nestačí.

Ronaldo po vyřazení řekl, že dal všechno. Gazzetta odpověděla, že to možná bylo právě to „všechno“, co Portugalsku nestačilo, a zároveň ho brzdilo.