Lindsey Vonnová po pádu na olympiádě: v koleni chybí přední zkřížený vaz, noha zůstává zlomená

Třináct sekund. Tolik stihla Lindsey Vonnová odjet z olympijského sjezdu v Cortině d’Ampezzo 8. února 2026, než pravou paží zachytila branku, roztočilo ji to a tvrdý dopad na ledovou sjezdovku ukončil závod i celé její hry. Ve výsledkové listině FIS stojí u jejího jména tři písmena: DNF. Za nimi se ale skrývá příběh podstatně složitější než jeden pád a jedno zranění. Vonnová totiž do startovní branky nastoupila s kolenem, v němž už devět dní chyběl přední zkřížený vaz. A odešla z něj se zlomenou holenní kostí.

Dva pády, dvě diagnózy

Klíč k pochopení celé situace leží v kalendáři. 30. ledna 2026, tedy devět dní před olympijským sjezdem, Vonnová tvrdě havarovala při závodě Světového poháru v Crans-Montaně. Výsledek: kompletní ruptura předního zkříženého vazu v levém koleni, zhmoždění kosti a poškození menisku. Na tiskové konferenci 3. února to potvrdila sama a zároveň oznámila, že v Cortině nastoupí, s ortézou, po konzultacích s lékaři a s vědomím rizika.

Olympijský pád 8. února byl mechanicky jiný incident. Zachycená branka, nekontrolovaná rotace, náraz. Tentokrát nešlo o vaz, ale o kost: nemocnice Ca‘ Foncello v Trevisu oznámila komplexní zlomeninu levé tibie a bezprostřední stabilizační operaci. Jedno koleno, dva různé karamboly, dvě odlišné diagnózy, a dohromady kombinace, která Vonnovou vyřadila nejen z her, ale na mnoho měsíců z jakéhokoli pohybu.

Proč vůbec startovala

Otázka visí ve vzduchu: měla závodnice bez předního zkříženého vazu vůbec stát na startu olympijského sjezdu? Veřejně dostupné zdroje nenaznačují, že by šla proti lékařskému doporučení. Její otec Alan Kildow po pádu agentuře AP řekl, že dceru před startem schválili „špičkoví lékaři“. Sama Vonnová mluvila o terapii, stabilitě s ortézou a o tom, že se cítila připravená.

Kontext přitom nebyl zoufalý: před olympiádou vedla pořadí sjezdu ve Světovém poháru a v osmi rychlostních závodech sezony neskončila hůř než čtvrtá. Nešla do Cortiny jako outsiderka, která nemá co ztratit. Šla tam jako favoritka, která riskovala, a věděla to. Ve svém instagramovém vyjádření po pádu napsala, že „nemá žádné lítosti“ a že ACL ani starší zranění s olympickou havárií nesouvisely. Byla prý o pár centimetrů příliš těsná na stopě. Tolik stačilo.

Rozsah škod: víc než koleno a holenní kost

Prvotní diagnóza (zlomenina tibie plus chybějící ACL) se v následujících týdnech ukázala jako neúplná. V pozdějším vyjádření Vonnová popsala kompartment syndrom levé nohy, stav, při němž narůstající tlak v svalových oddílech ohrožuje prokrvení tkáně. Podle jejích slov málem přišla o celou končetinu. K tomu přidala informaci o zlomenině pravého kotníku.

Celkový výčet poranění tedy vypadá takto:

• Levé koleno: kompletní ruptura ACL, zhmoždění kosti, poškození menisku (Crans-Montana, 30. ledna)
• Levá holenní kost: komplexní zlomenina tibie, kompartment syndrom (Cortina, 8. února)
• Pravý kotník: zlomenina (Cortina, 8. února)

Nejde o „jedno zraněné koleno“, jak by se mohlo zdát. Jde o vrstvené poškození dvou končetin, které vyžaduje sérii operací s přesně načasovaným pořadím.

Jak dlouhá cesta zpátky

Izolovaná zlomenina holenní kosti se podle Americké akademie ortopedických chirurgů hojí typicky čtyři až šest měsíců. Izolovaný přední zkřížený vaz po rekonstrukci znamená návrat k plné aktivitě zhruba za šest až osm měsíců. U Vonnové ale nejde o izolované případy, jde o posloupnost. Sama v červnu 2026 řekla, že kosti v levé noze se budou hojit přibližně rok. Teprve potom přijde na řadu vyjmutí kovového materiálu a rekonstrukce ACL, po níž počítá s dalšími šesti měsíci. Celkem tedy minimálně rok a půl, než se dostane na „sto procent“ byť jen pro kondiční trénink v posilovně, ne pro sjezdovku.

Pro srovnání: v roce 2013 si Vonnová v Schladmingu přetrhla pravý ACL i MCL a zlomila laterální tibiální plató. Vrátila se v další sezoně. Jenže tehdy jí bylo 28 let a šlo o jedno koleno po jednom pádu. Teď je jí 41, zranění zasáhla obě nohy a vznikla ve dvou oddělených haváriích. Sama označila současný stav za zdaleka nejhorší ve své kariéře.

Konec, nebo otevřená otázka

V rozhovoru pro AP z června 2026 Vonnová řekla, že emocionálně ještě není připravená rozhodnout o závodní budoucnosti. Veřejně neoznámila konec kariéry, ale ani plán na návrat. Sezona 2026/27 je vyloučená, sezona 2027/28 by byla první teoreticky dosažitelná, a i to jen za předpokladu, že se hojení a rekonstrukce povedou bez komplikací.

Ve stejném závodě, v němž Vonnová havarovala, získala zlato její americká týmová kolegyně Breezy Johnsonová. Radost jedné a sanitka druhé, přesně takhle brutální sjezd umí být.

Cortinu Vonnová roky popisovala jako místo, které se cítí jako domov. Kvůli ní se po šesti letech vrátila na závodní svah. Stát v olympijské startovní bráně pro ni podle vlastních slov bylo vítězství samo o sobě. Třináct sekund za ní zůstalo všechno ostatní.