Po 43 letech na hřišti a 537 zápasech v lize se Petržela loučí. Kritizuje směřování českého fotbalu

Dne 23. července 2026 vydal třiačtyřicetiletý záložník tiskové vyjádření, v němž potvrdil to, co se čekalo celé jaro: po 22 sezonách v nejvyšší soutěži definitivně zavěsil kopačky na hřebík. Nabídky z druhé ligy ještě ležely na stole. Tělo by zvládlo další půlrok, možná rok. Jenže Petržela neodešel proto, že nemohl. Odešel proto, že nechtěl. „Dnešní fotbal je o něčem jiném než před čtvrtstoletím,“ shrnul. Proměna mezilidských vztahů ve společnosti se podle něj propsala i do fotbalového života a vzala mu radost, kvůli které kdysi začínal.

Od vojenské pauzy po Camp Nou

Petrželův příběh nemá lineární křivku vzestupu. Klíčový zlom přišel ještě před ligovou kariérou, kdy ho po roční pauze na vojně dotáhl zpět k fotbalu trenér Mazura do Drnovic. Bez toho momentu by žádný rekord neexistoval. Ligový debut si odbyl 13. září 2003 v dresu Slovácka, prošel Spartou a v roce 2008 zakotvil ve Viktorii Plzeň, přesně ve chvíli, kdy se z provinčního klubu rodil český fenomén.

S Plzní vyhrál čtyři ligové tituly a odehrál 71 evropských zápasů. V Lize mistrů nastoupil za klub pětatřicetkrát, víc než kdokoli jiný v plzeňské historii. Proti Barceloně se v listopadu 2011 dostal do několika vyložených šancí, v listopadu 2013 stál v základní sestavě proti Bayernu Mnichov. Na Santiago Bernabéu i Camp Nou vzpomíná jako na nezapomenutelné vrcholy. „Splnilo se mi všechno, o čem jsem ve fotbale snil: Liga mistrů, tituly, reprezentace, Euro,“ řekl v rozhovoru pro Football Club ještě v červnu 2025.

Čísla, která jen tak někdo nepřekoná

Oficiální tabulka Chance Ligy mluví jasně: Petržela vede historické pořadí s 537 starty a 22 sezonami. Druhý v pořadí, Šilhavý, má 465 zápasů. Rozdíl 72 startů, tedy zhruba dva kompletní ligové ročníky, dělá z tohoto rekordu něco, co v dohledné době nikdo neatakuje.

Nejde přitom jen o prostou dlouhověkost. Petržela se opakovaně vracel na nejvyšší úroveň i ve chvílích, kdy se jeho kariéra mohla lámat. V roce 2012 odešel do Augsburgu (Bundesligu označil za svůj sen) a po návratu znovu zapadl do plzeňského stroje. Po odchodu ze Slovácka na přelomu let 2024 a 2025 zamířil do Viktorie Žižkov a v létě 2025 se do Slovácka ještě jednou vrátil. Poslední ligový start? 11. dubna 2026 proti Hradci Králové. Bylo mu 42 let a 10 měsíců.

Hořkost, která nemíří na jednoho viníka

Petrželův rozlučkový vzkaz nezní jako výčitka konkrétnímu klubu nebo spoluhráči. Míří dlouběji. Fotbal mu podle jeho slov přestal přinášet potěšení, protože se změnilo prostředí kolem něj: atmosféra v kabinách, vztahy mezi lidmi, celkový přístup. Detaily nerozvedl a konkrétní příklady veřejně nejmenoval. Právě ta obecnost ale dává výroku váhu: nejde o osobní spor, jde o pocit člověka, který strávil ve fotbale čtvrtstoletí a viděl, jak se proměnil zevnitř.

Kontrast je přitom brutální. Tentýž člověk, který stál na trávníku proti Messimu, Ronaldovi a Ribérymu, odchází ne po slavnostním rozlučkovém zápase, ale po tiché sezoně v dolní polovině tabulky. Liga z něj ještě za aktivní kariéry udělala ambasadora projektu Klub legend, institucionální uznání, které většina hráčů dostane až po letech.

Co bude dál

Profesionální kariéra skončila, ale Petržela od fotbalu neodchází. Provozuje vlastní akademii zaměřenou na individuální rozvoj mladých hráčů, nejčastěji kolem osmi až deseti let. Technika, taktika, fyzická kondice, a podle jeho slov i přístup k fotbalu, který sám zažil v éře, kdy ho hra ještě bavila.

Pět set třicet sedm zápasů, čtyři tituly, Liga mistrů, reprezentace, Euro. A na konci věta o tom, že radost se někam vytratila. Přesně tenhle rozpor dělá z Petrželova odchodu víc než pouhou statistickou tečku.