Ondřej Synek přišel o nejbližšího člověka z mezinárodního veslování. Olaf Tufte, muž, který ho v Pekingu porazil o osm desetin sekundy, zemřel v padesáti letech.
Ještě v neděli večer 19. července si psali. Synek posílal Tuftemu fotky svých dětí, Nor odpovídal s obvyklou energií. O dva dny později, v úterý 21. července 2026, Ondřej Synek zapnul telefon a dozvěděl se, že jeho nejlepší mezinárodní kamarád je mrtvý. „Už jsem si pobrečel,“ řekl pro ČTK. Slova, která od trojnásobného olympijského medailisty a pětinásobného mistra světa na skifu slyšíte zřídka. Jenže tohle nebyla sportovní prohra. Tohle byla ztráta člověka, se kterým strávil dvě dekády na vodě i mimo ni, a který mu v jednom srpnovém odpoledni v Pekingu vzal sen o zlaté olympijské medaili.
Osmdesát setin, které z rivalů udělaly přátele
Sobota 16. srpna 2008, olympijská regata v Pekingu. Finále skifu mužů. Hlavním favoritem byl Novozélanďan Mahé Drysdale, Tufte vstupoval do závodu jako obhájce zlata z Atén. Synek jako ambiciózní vyzyvatel obou. Na tisícimetrové značce vedl Tufte v čase 3:28,98. Na patnácti stech metrech se před něj dostal Drysdale, ale Nor na posledních pěti stech metrech vytáhl finiš, který rozhodl o všem. Cíl: Tufte 6:59,83, Synek 7:00,63, Drysdale bronz. Rozdíl mezi zlatem a stříbrem? Osmdesát setin sekundy.
Pro Synka to byla bolestivá prohra. Jenže právě tenhle závod, tenhle nekonečně těsný souboj, paradoxně prohloubil pouto mezi oběma muži. Na elitní skifařské scéně se potkáváte v každém finále, na každém soustředění, v každém hotelu. Buď se z toho zblázníte, nebo z rivala uděláte přítele. Synek a Tufte zvolili druhou cestu.
Víc než soupeři ze závodní dráhy
Jejich přátelství přerostlo veslařský kanál dávno před koncem obou kariér. Synek popisuje návštěvy u Tufteho doma v Norsku i Norovy příjezdy do Česka. Tufte se účastnil Chalupa Cupu, exhibiční akce pojmenované po dalším českém veslařském velikánovi Václavu Chalupovi, a patřil do širší „staré gardy“ kolem Račic.
Chalupa sám reagoval na zprávu o Tufteho smrti slovy o ráně, která zasáhla celou komunitu. Pro české veslařské prostředí byl Tufte víc než jméno z výsledkové listiny, byl to člověk, který se opakovaně vracel, znal česká závodiště a měl osobní vazby na lidi kolem nich.
Poslední osobní setkání Synka s Tuftem proběhlo koncem června 2026 na Světovém poháru v Lucernu. Necelé tři týdny před smrtí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by cokoli nebylo v pořádku.
Pátek na Årungenu, pondělí na farmě
Nečekanost Tufteho odchodu podtrhuje jedna konkrétní informace z norského veslařského svazu: ještě v pátek 17. července byl Tufte na tréninkovém centru Årungen, kde předával zkušenosti mladým norským reprezentantům. Svědci ho popisují jako pozitivního a plného energie.
O tři dny později, v pondělí 20. července, byl nalezen v bezvědomí na rodinné farmě Tufte Gård. Svědci kolapsu nebyli, nešlo o pracovní úraz. Převezen byl do nemocnice Rikshospitalet v Oslu, kde v úterý zemřel. Podle vyjádření rodinného mluvčího, které citoval norský Dagbladet, šlo o akutní srdeční zástavu. Rodina čeká na konečné výsledky pitvy.
Padesát let. Čtyři olympijské medaile, z toho dvě zlaté. Sedm startů pod pěti kruhy. A srdce, které přestalo bít na farmě uprostřed norského léta.
Odkaz, který přesahuje medaile
Tufte po skončení závodní kariéry nezmizel do sportovního důchodu. Vedl rodinnou farmu, působil jako dobrovolný hasič, budoval firmy, od značky Tufte Wear přes betonářský podnik až po pivovar. V roce 2021 získal Thomas Keller Medal, nejvyšší individuální ocenění World Rowing, udělované osobnostem, které svým životem přesáhly samotný sport. Dostal ji dřív než Drysdale, dřív než běloruská legenda Karsten.
Norský olympijský výbor i světová veslařská federace mluví o šoku a nepochopitelné ztrátě. Oficiální nekrolog World Rowing zasazuje Tufteho do generace rivalů, z nichž se stali blízcí přátelé, a právě tohle je věta, která nejpřesněji vystihuje i to, co k němu cítil Ondřej Synek.
Když prohra přestane bolet
V individuálním sportu neexistuje tým, který by ztrátu rozředil. Stojíte v lodi sám, prohráváte sám, vyhráváte sám. O to silnější je paradox, že právě z téhle samoty se rodí nejhlubší vazby mezi soupeři. Sdílíte totéž utrpení, totéž odříkání, totéž ticho před startem.
Synek dnes o pekinském finále nemluví jako o křivdě. Mluví o kamarádovi, kterému v neděli večer poslal fotky dětí. Osmdesát setin sekundy z roku 2008 dávno přestalo bolet. Tohle bude bolet déle.