Během studia UEFA Pro licence přišel na přednášku Pavel Vrba, v té době trenér české reprezentace. Ruman se pustil do debaty, kladl otázky, oponoval. Reakce z okolí přišla rychle, byl podle svých slov upozorňován, že Vrbu kritizovat nesmí. Přitom sám Vrba to podle Rumana vzal přesně tak, jak to bylo míněno: jako konstruktivní diskusi. Problém nebyl v hostovi, ale v prostředí, které debatu vnímalo jako ohrožení. A právě tady Ruman vidí zásadní slabinu českého fotbalu, ne v obsahu vzdělávání, ale v kultuře, která ho obklopuje.
Epizoda s Vrbou jako symptom
Ruman se s tématem sám přihlásil v sérii Liga naruby na iSportu. Dvouleté studium hodnotí obsahově pozitivně, výuka ho bavila, šla od mládeže směrem k profesionálnímu fotbalu a hlavu měl po ní „plnou informací“. Jenže ve chvíli, kdy chtěl informace konfrontovat s praxí, narazil na zeď.
Kdo přesně upozornění vyslovil, veřejně neřekl. Co řekl jasně: nejde o osobní spor s Vrbou. Jde o to, že prostředí licenčního studia, místo, kde by kritická reflexe měla být základním nástrojem, ji vnímalo jako problém. Vrba, tehdejší reprezentační trenér v období 2014–2016, přitom podle Rumana reagoval otevřeně. Odpor šel z organizačního rámce kurzu, ne od přednášejícího.
Bublina, ze které se těžko uniká
Ruman svou zkušenost zasazuje do širšího obrazu. Čeští trenéři jsou podle něj často „ve vlastní bublině“, drží se toho svého, nejsou otevření vzájemnému obohacování, chybí jim zpětná vazba a vstřícnost. Důsledky se podle něj projevují hlavně v mládežnickém fotbalu. Špatný trenér neudělá největší škodu prohraným zápasem. Udělá ji tím, že učí špatné návyky, potlačí kreativitu, vezme hráči sebevědomí a odvahu zkoušet.
Nejde přitom jen o Rumanův pocit. Vlastní dokumenty FAČR potvrzují, že systém má strukturální mezery. Strategický plán asociace na roky 2023–2027 přiznává mírný pokles počtu UEFA certifikovaných trenérů v předchozích dvou letech a stanovuje cíl vrátit se na 15 000. Počet garantů licencí UEFA má vzrůst ze čtyř na devět. Teprve v období 2024–2025 vznikla nová pozice koordinátora pro nejvyšší licence a administrativní sekce Úseku trenérů a vzdělávání byla posílena o jednoho pracovníka. To je rozšiřování z nízké základny, ne robustní aparát.
FAČR přitom už některé mentoringové aktivity vykazuje: 50 lektorování a mentoringů na nižších licencích, pět seminářů mentorů, sedmnáct seminářů pro rodiče. Nástroje existují. Otázka je, jestli jejich rozsah a síla odpovídají ambicím.
Německý protiklad: systém místo improvizace
Ruman jako protiváhu staví německý model, kde rozvoj trenéra není ponechaný na improvizaci jednotlivce. A čísla mu dávají za pravdu. DFB provozuje 339 talentových středisek s 29 koordinátory a zhruba 1 200 kvalifikovanými trenéry v programu rozvoje talentů. Od sezony 2024/2025 běží projekt regionálních trenérských rozvojářů, individuální koučink, který trvá šest měsíců a od sezony 2026/2027 se dál rozšiřuje.
Rozdíl není jen v penězích. Je v přístupu. Model DFB Akademie staví rozvoj trenéra na:
- Sebereflexi – trenér pravidelně vyhodnocuje vlastní jednání a rozhodování.
- Práci s rolí – jak komunikuje, jak zvládá konflikty, jak buduje vztah s hráči.
- Individuální kariérní cestě – celoživotní vzdělávání s rostoucí kontaktní dobou mezi rozvojářem a trenérem.
V Česku Ruman popisuje opak: bublinu, slabé sdílení zkušeností a situaci, kdy i konstruktivní debata může být vnímána jako útok na autoritu.
Co by se muselo změnit
Ruman výslovně říká, že svaz společně s vládou a Národní sportovní agenturou by měl oblast trenérského vzdělávání upřednostnit. FAČR v únoru 2026 posílila sportovní úsek o pozici sportovního ředitele a manažera sportovního rozvoje s cílem vytvořit jednotný systém napříč mládeží, vzděláváním trenérů a základnou fotbalu. Směr existuje. Tempo je ale pomalé a personální kapacity jsou stále omezené.
Klíčový je posun jinde než v organizačních schématech. Dokud bude prostředí licenčního studia trestat otázku místo toho, aby ji vítalo, sebelepší strategie zůstane na jen papíře. Německo neinvestuje jen do lidí a středisek, investuje do kultury, ve které je zpětná vazba normální součást profesního růstu, ne akt neposlušnosti.
Petr Ruman jednou položil otázku hostujícímu trenérovi reprezentace. Ten ji přijal. Systém kolem něj ne. A přesně v té mezeře, mezi ochotou jednotlivce a strnulostí prostředí, se český fotbal zasekává dodnes.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4474
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9247
