Dne 23. srpna 1973 se rumunský tenista Ilie Năstase stal vůbec prvním oficiálním světovým jedničkou v historii ATP. Tou dobou měl za sebou sezonu, jakou tenis do té doby neviděl, a jakou od té doby málokdo zopakoval.
V roce 1973 vyhrál Ilie Năstase šestnáct singlových turnajů a uzavřel sezonu s bilancí 118 výher a pouhých 17 porážek. Na vrcholu žebříčku strávil čtyřicet týdnů. Jenže kdyby šlo jen o čísla, jeho jméno by dnes rezonovalo mnohem méně. Năstase nebyl jen hráč, který vyhrával, byl bavič, provokatér a živelná katastrofa v jedné osobě. Právě ta směs geniality a chaosu z něj udělala postavu, která definovala celou dekádu. A která pomohla tenisu uvědomit si, co už dál tolerovat nechce.
Raketa jako štětec
Kdo ho viděl hrát, popisoval to jako sledování někoho, kdo si na kurtu vymýšlí pravidla fyziky. ATP ho charakterizuje jako hráče, který „mohl dělat všechno“: hrát od základní čáry i stylem podání a výběh k síti, měnit rytmus výměny uprostřed úderu, improvizovat lob ze situací, kde ostatní jen bránili. Měl mimořádně rychlé nohy, ještě rychlejší ruce a cit pro míč, který se nedal natrénovat. Mezinárodní tenisová síň slávy, kam byl uveden v roce 1991, ho popisuje jako , pro nějž byl kurt jevištěm.
Univerzální hra v jeho podání nebyla jen taktická volba. Byla to estetická filozofie. Năstase nehrál proto, aby soupeře přetlačil, hrál proto, aby ho překvapil. Rotace, která neměla logiku, zkrácený úder z poloviny kurtu, náhlý nástup k síti po třech výměnách od základní čáry. Pro diváky to bylo divadlo. Pro soupeře noční můra.
Sezona, která přepsala měřítka
Rok 1973 zůstává statistickým monumentem. Šestnáct titulů v jedné sezoně, to je číslo, které dnes zní téměř absurdně. K tomu dva grandslamové tituly v kapse: US Open 1972, kde ve finále porazil Arthura Ashe, a Roland Garros 1973. Na Masters, předchůdci dnešního Turnaje mistrů, triumfoval čtyřikrát mezi lety 1971 a 1975.
Pro český kontext je podstatná rivalita s Janem Kodešem. Kodeš mu sebral pařížský titul v roce 1971, ale celková vzájemná bilance 16:8 mluví jasně ve prospěch Rumuna. Před wimbledonským finále 1976 proti Björnu Borgovi vedl Năstase vzájemnou sérii 7:3. Právě ten zápas ale symbolicky přenesl žezlo k Borgově dynastii, a k disciplinovanějšímu, chladnějšímu pojetí tenisu, které Năstaseho éru postupně překrylo.
Kde končí showman a začíná problém
Stejná spontálnost, která živila nádherná řešení výměn, živila i chaos. Zdržování, obscénní gesta, sprostá mluva směrem k rozhodčím, demonstrativní odpalování míčů po čárových. V roce 1975 jeho skandální zápas s Arthurem Ashem na Masters ve Stockholmu vyvolal tlak na zavedení prvního formálního kodexu chování v Open éře. O čtyři roky později, na US Open 1979, svými kousky podle ATP „málem vyvolal výtržnosti“, a z mladého Johna McEnroea vedle sebe udělal téměř ukázněného školáka.
Tenisová síň slávy to shrnuje s neskrývanou ambivalencí: jeho výstřelky příliš často odváděly pozornost od mimořádných schopností. Năstase nebyl jen „zlobivý hoch“, který dodával tenisu barvu. Byl katalyzátorem, který sportu ukázal, že potřebuje pravidla nejen pro hru, ale i pro chování.
Stín, který se prodloužil
Kdyby příběh skončil odchodem z profesionálního tenisu, Năstaseho odkaz by zůstal romantizovanou legendou o géniovi, který neuměl být hodný. Neskončil. V roce 2017, jako kapitán rumunského fedcupového týmu, pronesl rasově necitlivý komentář o nenarozeném dítěti Sereny Williamsové, sexuálně narážel na britskou hráčku Anne Keothavongovou a vyhrožoval novinářce. Odvolací tribunál potvrdil všechny čtyři body viny a uložil mu zákaz výkonu oficiálních funkcí na akcích ITF do dubna 2020, roční zákaz akreditace a pokutu 20 000 dolarů.
Z přezdívky „Nasty“ – anglicky „zlý“ nebo „ošklivý“, v sedmdesátých letech fungující jako lichotivý přídomek showmana a rebela – se stal disciplinární záznam. Năstase to po kariéře zkoušel i v politice: v roce 1996 neúspěšně kandidoval na starostu Bukurešti, později zasedl v rumunském Senátu na mandát v letech 2014–2016. Ale v kolektivní paměti zůstal hráčem, ne politikem.
Proč jeho typ dnes neexistuje
Sám Năstase v rozhovorech přiznával, že jeho styl chování by v dnešním tenise neprošel. Jiní trenéři, jiná fyzická náročnost, jiný mediální dohled, a hlavně jiný systém pokut a sankcí, který dokáže reagovat v reálném čase. Právě proto odmítal srovnávat generace: podle něj to prostě „není fér“.
Měl pravdu. Kombinace génia, klauna a pravidelného provokatéra, jakou představoval on, dnes nemá prostor vzniknout. Dnešní pravidla jsou přísnější, kamery všudypřítomné a tolerance nižší. Năstase patřil do éry, která si takový paradox ještě mohla dovolit, a která díky němu zjistila, že si ho dovolit nechce.
Na konci března 2026 se devětasedmdesátiletý Năstase objevil při losu turnaje v Bukurešti. Kurt, na kterém kdysi přepisoval pravidla, ho pořád přitahuje. Jen pravidla už jsou jiná.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3105
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6963
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2518
