Nemilosrdné obvinění bývalého brankáře Petra Čecha. V přípravě na MS se udělala chyba

Jeden bod ze tří zápasů, poslední místo ve skupině a konec po dvaceti letech čekání na světový šampionát. Když se česká výprava vrátila z Mexika, většina hodnocení oscilovala mezi zklamáním a rezignovaným „aspoň jsme tam byli“. Bývalý brankář Chelsea a Arsenalu se s tím ale nesmířil. Ve dvou samostatných rozhovorech, nejprve pro Radiožurnál Sport začátkem července a poté v detailnějším interview pro Flashscore, rozebral, co se podle něj pokazilo. A nemířil na hráče.

Špatně nastavený režim, ne špatní hráči

Čech neukázal prstem na jednu taktickou chybu z jednoho zápasu. Jeho kritika je systémová. Mluví o „špatně nastaveném režimu“, o denním rozvrhu, o tom, kolik prostoru měli hráči na mentální odpočinek, jak byla individualizovaná zátěž a jestli realizační tým pochopil, že na turnaji už nejde nikoho nic zásadního učit.

Klíčové body jeho diagnózy:

Škvor vyjel po Fleurym. Klidně si to můžeme vyřídit na ulici

MMAmag.cz

Právě teď

• Mentální únava: Tým potřeboval prostor na vypnutí, ne být neustále zavřený v režimu. Na turnaji rozhoduje hlava, ne další taktická porada.
• Přepálená příprava: Zátěž šla podle Čecha aplikovat plošně, bez ohledu na individuální potřeby hráčů. Dá se to „překombinovat“.
• Nepochopení role reprezentačního trenéra: V klubu má kouč hráče denně, může budovat systém měsíce. U národního týmu má pár dní a musí dostat lidi do co nejlepšího stavu, fyzicky i psychicky.

V rozhovoru pro Radiožurnál to shrnul jednou větou: šampionát se nepovedl ani výsledkově, ani herně a tým ze sebe nedostal maximum.

Nedvěd ano, proces ne

Nejzajímavější linka Čechových vyjádření není samotná kritika, je to chirurgické oddělení odpovědnosti. Pavla Nedvěda, manažera českých reprezentací od června 2025, z palby výslovně vyjímá. Říká, že pro tuhle roli by se těžko hledal někdo vhodnější. Problém vidí v tom, jak byl tým sportovně a lidsky veden přímo na turnaji, ne v tom, kdo sedí v manažerské kanceláři.

Tím se dostává do přímého střetu s oficiální verzí. Nedvěd po návratu z Mexika prohlásil, že už samotná účast na MS byla pro tento tým „maximum“. Čech tvrdí pravý opak, že mužstvo mělo na lepší prezentaci i na postup ze skupiny. Není to personální válka. Je to spor o to, jestli se český fotbal smíří s tím, že jeden bod ze skupiny s Koreou, JAR a Mexikem byl strop, nebo jestli přizná, že strop byl výš a tým k němu nedovedl.

Kritika nezačala až po turnaji

Čech nepromluvil až zpětně, když bylo po všem. Už 18. června, bezprostředně po remíze 1:1 s Jihoafrickou republikou, veřejně kritizoval pasivitu a nedostatek odvahy; tým podle něj po vedení přestal být aktivní. Červencové rozhovory pak přešly od hodnocení jednoho zápasu k celkové diagnóze turnajového cyklu.

A nebyl sám. Kapitán Ladislav Krejčí po příletu mluvil o dlouhodobém zklamání z fungování reprezentace a o nenaplněném potenciálu. I trenér Miroslav Koubek, který 29. června po dohodě s předsedou FAČR Davidem Trundou skončil, přiznal, že mužstvo mělo vytěžit víc než jeden bod. Předseda Trunda pak v Rozstřelu na iDNES 1. července vyloučil Nedvědův odchod slovy, že taková otázka by „ani neměla padat“.

Co z toho plyne pro nového trenéra

Kontext je důležitý: část problému byla objektivně daná. Týmový lékař Petr Čechal už 12. června přiznal, že kvalitní aklimatizace na mexickou nadmořskou výšku byla kvůli časovému plánu „prakticky nemožná“. Příprava začala 28. května v Praze, následoval domácí zápas s Kosovem, generálka v New Jersey s Guatemalou a pak základna v Dallasu s přelety na jednotlivá utkání. Čas na adaptaci byl minimální.

Přesto, a tady je jádro Čechovy argumentace, i v rámci těchto omezení šlo s týmem pracovat jinak. Lépe rozvrhnout režim. Dát hráčům prostor dýchat. Nepřidávat stres tam, kde ho turnaj generuje sám. Trunda avizoval představení kandidátů na nového trenéra na začátku srpna. Čechova slova zesilují tlak na to, aby příští kouč uměl víc než taktickou tabuli, aby rozuměl turnajové psychologii a specifiku práce s reprezentačním mužstvem.

Sám Čech přiznal, že ho koučování začíná lákat a že „ten čas na to přijde“. Zároveň ale řekl, že bez každodenní přítomnosti v Česku by to nedávalo smysl. Zatím tedy zůstává v roli nejhlasitějšího diagnostika, ne lékaře.