Trenér Anglie Tuchel se zpovídá národu po MS. Zásadní chybu udělal se Sakou

15. července 2026 seděl Saka na lavičce MetLife Stadium a díval se, jak jeho spoluhráči vedou nad Argentinou 1:0 a pak v posledních pěti minutách inkasují dvakrát. Nezasáhl. Ani jako střídající hráč. Thomas Tuchel, muž zodpovědný za sestavu, dal přednost Morganu Rogersovi. 18. července, v zápase o bronz proti Francii, Saka nastoupil od první minuty a třemi góly strhl divoký duel, který Anglie vyhrála 6:4. Tenhle kontrast je příliš ostrý na to, aby se dal vysvětlit jednou tiskovou konferencí. Přesto se o to Tuchel pokusil.

Odpovědnost ano, lítost ne

Po semifinálové porážce Tuchel před novináři převzal odpovědnost za to, že Anglie po vedoucím gólu „nebyla dost aktivní“ a stáhla se do hlubokého bloku. Přiznal, že přechod na pět obránců otevřel Argentině prostor, který soupeř v závěru využil. Slovo „chyba“ ale nepadlo. Před bronzovým zápasem šel ještě dál, řekl, že svých rozhodnutí nelituje, a odmítl to, co nazval „svalováním viny“. Formulace zněla spíš jako obhajoba než jako zpověď. Jenže pak přišla jedna věta, která celou obhajobu podkopala.

„Měl jsem pocit z Rogerse“

Na tiskové konferenci po výhře nad Francií Tuchel vysvětloval, proč Saka v semifinále chyběl. Žádná zranění, žádná taktická složitost. Prostě „měl pocit“ z Rogerse. Intuice. V největším zápase anglického fotbalu za posledních šedesát let se trenér rozhodl podle pocitu, a vynechal hráče, který umí dát zápasu vertikálu, tempo a finální čísla.

Ve světě už jezdí 16 000 dodávek bez řidiče, volant ani čelní sklo nemají. Do roku 2030 jich má být 200 000

AutoŽivě.cz

9 h

Sakova turnajová cesta přitom jasně ukazovala, co v něm je:

• Proti Chorvatsku přišel z lavičky a připravil gól Rashfordovi.
• Proti Panamě a Mexiku nastoupil v základu.
• Ve čtvrtfinále proti Norsku začal znovu na lavičce, ale po poločase ho Tuchel musel poslat na hřiště.
• V semifinále zůstal bez jediné minuty.
• Proti Francii dal hattrick.

Vzorec je čitelný. Kdykoli Saka dostal prostor, něco se stalo. Kdykoli ho Tuchel posadil, Anglie ztratila rozměr, který nikdo jiný v kádru nenabízel.

Bronz jako nejkrutější útěcha

Výhra 6:4 nad Francií znamená nejlepší anglický výsledek na mistrovství světa od titulu v roce 1966. První úspěšný zápas o třetí místo v historii. Statisticky úspěch. Emocionálně katastrofa. Protože každý gól, který Saka Francii vstřelil, byl zároveň připomínkou toho, co mohl udělat Argentině.

Sám Saka po zápase Tuchela veřejně nekritizoval. Mluvil o kolektivní bolesti, o tom, že porážka v semifinále „hodně bolí“ a že tým musí výsledek použít jako palivo. Žádný útok, žádná pasivní agrese. Profesionální linka. Co si myslel doopravdy, zůstává za dveřmi kabiny.

Tuchel zůstává, a to je možná nejzajímavější část

Už v únoru 2026 podepsal prodloužení smlouvy až do domácího Eura 2028. Po vyřazení ho veřejně podržel šéf FA Mark Bullingham. Institucionální signál je jasný: Tuchel pokračuje. Kritika zvenčí je hlasitá, ale uvnitř struktury se nic neotřáslo.

Jenže právě tady vzniká paradox. Tuchel převzal odpovědnost, ale odmítl litovat. Řekl, že Saka je „klíčový hráč“, ale v rozhodujícím zápase ho nechal sedět. A teď má dva roky na to, aby stejnému hráči, a celému národu, dokázal, že příště zvolí jinak.

Tři góly proti Francii jsou jizva, kterou Tuchel ponese až do prvního hvizdu na Euru. Saka mu ji připomene pokaždé, když vstoupí na tréninkové hřiště.