Dvě nejslavnější tenisové trofeje světa nenavrhl jeden člověk ani jeden rok. Vznikly nezávisle na sobě v 80. letech 19. století a každá nese vlastní příběh.
Když vítěz wimbledonské dvouhry zvedne nad hlavu pozlacený pohár s ananasem na víku, drží v rukou předmět z roku 1887. Když šampionka převezme stříbrnou mísu s tajemnou ženskou postavou uprostřed, sahá po artefaktu, jehož výzdoba pochází z renesanční Francie 16. století. Nejde o dvě varianty téže ceny. Jsou to dvě zcela odlišné historické volby, které říkají víc o viktoriánském vkusu než o tenisu samotném.
Pohár za sto guineí a ananas, který nikdo neumí vysvětlit
Mužská trofej, oficiálně Gentlemen’s Singles Challenge Cup, je pozlacený stříbrný pohár vysoký 44,5 centimetru a těžký tři a půl kilogramu. All England Club ho pořídil v roce 1887 za 100 guineí poté, co si předchozí putovní poháry natrvalo odnesl sedminásobný šampion William Renshaw. Na víku trůní ananas.
Proč zrovna ananas? Wimbledon sám přiznává, že přesný důvod nezná. Britská tenisová asociace LTA nabízí nejpravděpodobnější vysvětlení: v pozdně viktoriánské Anglii byl ananas symbolem luxusu a pohostinnosti. Dovážel se z tropických kolonií, pěstoval ve sklenících aristokracie a zdobil slavnostní tabule. Na sportovní trofej se dostal jako dekorativní finial, ozdobná špička víka, v duchu dobové módy, ne jako promyšlený klubový manifest. Žádný zápis z jednání výboru, který by říkal „dejte tam ananas, protože…“, se nedochoval.
Bohyně, která není bohyní
Ženská trofej vypadá úplně jinak. Je to plochá stříbrná mísa (salver) o průměru 47,5 centimetru a hmotnosti 2,3 kilogramu, částečně pozlacená. Oficiální název zní Venus Rosewater Dish, jenže „Venus“ je zavádějící. Postava uprostřed mísy není Venuše.
Podle oficiálního factsheet Wimbledonu jde o alegorii Temperance, tedy Střídmosti. Drží v rukou pohár na víno a konvici. V renesanční ikonografii Střídmost přelévá tekutinu z jedné nádoby do druhé jako symbol míry a uměřenosti; nejde tedy o oslavu pití, ale o jeho pravý opak. Kolem ní se v koncentrických pásech rozvíjejí alegorie čtyř živlů a sedmi svobodných umění s Minervou.
Celý tento ikonografický program nevymyslel žádný viktoriánský designér. Wimbledonská mísa je kopie starší renesanční předlohy od francouzského zlatníka Françoise Briota, datované kolem roku 1585. Birminghamská firma Elkington & Co. vyrobila svou verzi v roce 1864 ze sádrového odlitku a All England Club ji zakoupil v roce 1886 za 50 guineí. Poprvé ji převzala vítězka téhož roku. Originální Briotova mísa dnes patří do sbírek Victoria and Albert Museum v Londýně; další verze v Louvru momentálně není vystavena.
Proč mísa a proč pohár
Nabízí se otázka: proč muži dostali klasický pohár a ženy ozdobnou mísu? Přímé vysvětlení v dochovaných klubových materiálech chybí. Víme jen tolik, že trofeje vznikly nezávisle (ženská o rok dříve než mužská) a každá odpovídala jinému typu viktoriánského prezentačního předmětu. Pohár byl tradiční sportovní cenou, zdobený salver zase prestižním darem, jaký se předával při slavnostních příležitostech.
Číst do toho záměrný genderový podtext je lákavé, ale nepoctivé. Spíš než promyšlený společenský vzkaz šlo podle všeho o dvě pragmatické nákupní rozhodnutí klubového výboru v rozmezí dvanácti měsíců. Výsledkem je paradox: právě proto, že nikdo nenavrhoval „jednotnou sadu“, má Wimbledon dvě trofeje s naprosto odlišnou vizuální identitou a historickou hloubkou.
Co drží v rukou dnešní šampioni
Od roku 2007 si vítězové a vítězky neodnášejí originály. Dostávají repliku ve tříčtvrtinovém měřítku; u ženské mísy to znamená průměr zhruba 35,6 centimetru. Originály zůstávají majetkem All England Clubu a jsou k vidění ve Wimbledon Lawn Tennis Museum, které funguje celoročně.
Praktický problém řeší klub průběžně. Jména šampionek z let 1884 až 1957 jsou vyryta na přední straně mísy, od roku 1958 na zadní. Když došlo místo i tam, přešlo se v roce 2016 na gravírování podstavce. Mísa tak roste spolu s historií turnaje, jen jinak, než by člověk čekal.
Trofeje jako zrcadlo doby
Pro srovnání: ženská trofej Australian Open, Daphne Akhurst Memorial Cup, byla poprvé udělena až v roce 1934. Wimbledonská mísa ji předběhla o téměř půl století a její výzdobný vzor má kořeny o tři staletí starší. Žádná jiná grandslamová trofej nemá tak dlouhý rodokmen.
Wimbledon si od počátku budoval prestiž přes dědictví, řemeslo a symboliku, ne přes jednotný moderní design. Ananas na mužském poháru a alegorie Střídmosti na ženské míse nejsou kuriozity. Jsou to otisky doby, která sportovní cenu chápala jako umělecký předmět, a All England Club na tom za sto čtyřicet let neměnil ani šroubek.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7232
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8877
