Pavel Žofka, český horský vůdce s mezinárodní licencí IFMGA, zahynul 15. července 2026 po zásahu padajícím kamením v kuloáru Goûter, jednom z nejsmrtelnějších míst klasické trasy na Mont Blanc.
Lucie Hrstková ho na sociální síti označila za člověka, s nímž prožila „nejkrásnější okamžiky v horách“. Sdílela společnou fotografii a napsala, že ji má odteď jistit shora. Není to fráze. Hrstková, bývalá reprezentantka v alpském lyžování a trojnásobná olympionička, se po konci závodní kariéry ponořila do lezení, skialpinismu a trekkingu. Hory pro ni nejsou kulisa, ale životní prostor. A právě v tom prostoru přišla o blízkého parťáka.
Co se stalo v kuloáru Goûter
Ve středu 15. července 2026 kolem 2:30 ráno zasáhly padající kameny tříčlenné české družstvo v kuloáru Goûter na normální výstupové trase na Mont Blanc. Skupina vyrazila z chaty Tête Rousse, jak je na této trase standardem, v noci, dokud je terén promrzlý a riziko uvolněných bloků nižší. Tentokrát to nestačilo.
Zemřel horský vůdce Pavel Žofka a jeden z jeho dvou klientů. Třetí člen výpravy byl vrtulníkem převezen do nemocnice v Sallanches; jeho aktuální zdravotní stav nebyl veřejně upřesněn. Česká asociace horských vůdců tragédii potvrdila téhož dne a uvedla, že okolnosti jsou předmětem šetření francouzských orgánů. Ke spekulacím o příčinách se nevyjádřila.
Místní média upozornila na kontext: vysoké teploty a sucho v předchozích dnech zvyšovaly nestabilitu svahu. Podle regionálního deníku Le Dauphiné Libéré někteří vůdci v Chamonix už několik dní před nehodou odmítali klienty na vrchol vést.
Kdo byl Pavel Žofka
Narozený 14. března 1969 v Ostravě. Mezinárodní licenci horského vůdce IFMGA získal v roce 2010, ale v horách se pohyboval celý dospělý život. Na vlastním webu uváděl portfolio, které by obstálo i v alpské konkurenci: skalní výstupy v devátém stupni UIAA, extrémní tatranské sjezdy, dálkové skialpové přechody, závodní skialpinismus, výstup a sjezd z pákistánské Mustagh Aty.
Chamonix, městečko v údolí přímo pod Mont Blancem, označoval za svou srdcovku. Právě tam žil, vedl klienty a psal pro odborný portál SvětOutdooru. Nebyl to víkendový nadšenec, který by podcenil podmínky. Byl to profesionál, který kuloár Goûter znal důvěrně, a přesto ho kamení zastihlo.
Jméno druhé oběti nebylo k 17. červenci 2026 veřejně zveřejněno.
Proč je Goûter nejzrádnějším místem normálky
Klasická trasa na Mont Blanc z francouzské strany vede přes chatu Tête Rousse a dál kuloárem Grand Couloir du Goûter k chatě Goûter ve výšce přes 3 800 metrů. Právě tento úsek, zhruba 300 výškových metrů exponovaného traverzu, je dlouhodobě považován za objektivně nejnebezpečnější místo celé výstupové trasy.
Čísla mluví jasně. Bezpečnostní studie organizace Coordination Montagne, podpořená Fondací Petzl, uvádí za období 1990–2011 mezi Tête Rousse a Goûter:
- 74 mrtvých
- 180 zraněných
- zhruba polovina nehod se odehrála v prvních 100 metrech traverzu kuloáru
- nejkritičtější hodiny: přibližně 11:00–13:30, kdy slunce rozpouští pojivo mezi kamennými bloky
V létě 2011 bylo podle téže studie odhadem asi tisíc lidí ze 17 000 průchodů přímo či nepřímo konfrontováno s pádem bloků. Doporučení jsou jednoznačná: procházet před sedmou ranní, neotálet, nevybavovat se na okraji kuloáru, vždy helma a jištění. Při vysokých teplotách nebo oficiálních omezeních raději volit jinou trasu, případně výstup odložit.
Místní úřady v Saint-Gervais navíc už na jaře 2026 dočasně uzavřely úsek mezi Tête Rousse a Goûter kvůli riziku pádů ledu a kamenů. Nejde tedy o jednorázově „nečekaně nebezpečné“ místo. Je to dlouhodobě monitorovaný problém, před kterým autority opakovaně varují.
Goûter a Češi, opakující se příběh
Současná tragédie není první, která v kuloáru Goûter zasáhla české horolezce. Už v srpnu 2001 zde zahynul český alpinista, jak tehdy informoval iROZHLAS. V říjnu 2017 přišli v masivu Mont Blanc o život dva Češi během jediného dne, v samostatných, na sobě nezávislých nehodách.
Specifičnost letošního případu spočívá v tom, že obětí je přímo český horský vůdce s mezinárodní licencí, člověk, který tuto trasu znal profesionálně. To posouvá debatu od otázky „podcenil někdo riziko?“ k mnohem nepohodlnějšímu zjištění: v kuloáru Goûter může padající kámen zabít kohokoli, bez ohledu na zkušenosti.
Lucie Hrstková a hory po závodní kariéře
Lucie Hrstková-Pešánová závodila v alpském lyžování na třech zimních olympiádách, v Naganu 1998, Salt Lake City 2002 a Turíně 2006. Po konci reprezentační kariéry se přeorientovala na aktivity, které jí dávaly podobný adrenalin i klid zároveň: lezení, skialpinismus, trekking. V rozhovoru z prosince 2025 popisovala, že ji hory táhnou stále stejně silně jako v době závodění.
S Filipem Pešánem, současným trenérem české hokejové reprezentace, byla v manželství v letech 2010–2023. Vazba na Pešána je pro širší sportovní veřejnost identifikační kotva, ale skutečný příběh Lucie Hrstkové se odehrává jinde, na skalách, hřebenech a v lanových družstvech s lidmi jako Pavel Žofka.
Na sociální síti se s ním rozloučila slovy, která nepotřebují komentář. Společná fotka, vzpomínka na hory a prosba, aby ji jistil shora. Člověk, který celý život jistil druhé, teď zůstává jen ve vzpomínkách těch, které vedl vzhůru.
