Anglie po Gordonově gólu v 55. minutě prakticky přestala útočit, za zbylých 35 minut si nevypracovala ani jeden dotek v argentinském vápně.
Středeční večer v Atlantě měl být tím, na co anglický fotbal čeká šedesát let. Anthony Gordon poslal Anglii v 55. minutě do vedení, Atlanta Stadium hučela a do prvního finále mistrovství světa od roku 1966 zbývalo odehrát půlhodinu. Jenže ve chvíli, kdy měl Thomas Tuchel svůj tým nejblíž vysněnému zápasu, sáhl k sérii defenzivních střídání, která Anglii proměnila z týmu s plánem v tým s jedinou nadějí: přežít. Nepřežila.
Sedmnáct minut, které změnily všechno
Chronologie zlomu je brutálně přehledná. V 72. minutě stáhl Tuchel z hřiště Gordona, střelce jediného anglického gólu, a poslal místo něj stopera Ezriho Konsu. Anglie přešla na pět obránců. V 76. minutě trefil Alexis Mac Allister tyč, varování, které nikdo nepřečetl jako signál k přehodnocení. Místo toho přišly v 82. a 83. minutě další obranné zásahy: Dan Burn a Aidan O’Reilly z lavičky. Ve zbývajících minutách měla Anglie podle dat Sky Sports pouhých sedm procent držení míče. Sedm. Argentina nemusela hledat skulinu, dostala celé hřiště darem.
V 85. minutě Messi přihrál Enzu Fernándezovi, jehož střela zpoza vápna skončila v síti. A v nastavení poslal Messi centr na Lautara Martíneze, který hlavičkou rozhodl. Konečných 2:1 pro Argentinu. Messi si připsal dvě asistence a Anglie si připsala další kapitolu příběhu, který zná nazpaměť.
Co řekli Henry, Hart a Sutton
Tři hlasy z různých studií, jeden závěr. Thierry Henry na FOX Sports World Cup Live nerozporoval samotný princip zpevnění obrany, ale načasování. Přišlo to „příliš brzy“, řekl, a Anglie tím Argentině odevzdala míč i iniciativu. Joe Hart byl ostřejší: podle něj Tuchel změnou vyslal vlastnímu týmu signál, že mu nevěří, že ještě dokáže „zasadit další údery“. Chris Sutton mluvil o „trenérské katastrofě“ a připomněl, že proti Argentině nejde třicet minut jen vracet balony a doufat.
Žádný z nich nepoužil doslova formulaci „nejhorší rozhodnutí na celém mistrovství světa“. Ale jejich výtky skládají obraz tahu, který byl katastrofálně načasovaný a zápas prokazatelně zlomil. Rozdíl mezi „nejhorším rozhodnutím“ a „rozhodnutím, po kterém Anglie přestala existovat jako útočící tým“, je v praxi zanedbatelný.
Tuchelova obhajoba, a její mezery
Tuchel po zápase na oficiálním webu anglické reprezentace vysvětloval, že Anglie po gólu okamžitě začala pouštět „příliš mnoho centrů, šancí a střel“, že mezery byly otevřené a pětka vzadu měla zavřít vnitřní prostory. Tvrdil, že neměl pocit, že by ofenzivní střídání v té chvíli pomohlo. A dodal dvě slova, která anglické fanoušky rozžhavila: „Ničeho nelituji.“
Problém jeho argumentace je v číslech. Anglie měla za celý zápas pouhých sedm doteků v soupeřově vápně oproti 28 argentinským. Po Gordonově gólu, tedy právě po momentu, kdy měla Anglie teoreticky největší důvod držet míč a hrozit protiútokem, se do šestnáctky soupeře nedostala ani jednou. Tuchel říká, že tým zpasivněl ještě před střídáními. Možná. Ale střídání pasivitu zacementovala.
Harry Kane po zápase přiznal, že Anglie se po vedení snažila „hlavně vydržet“. I hráči tedy cítili, že směr hry se změnil, a ne k lepšímu.
Anglické prokletí s novým pachatelem
Paralely jsou až nepříjemně přesné. Semifinále MS 2018 v Rusku: Anglie vedla nad Chorvatskem 1:0, prohrála 1:2 po prodloužení. Finále EURO 2021: rychlý gól proti Itálii, pak ztráta kontroly nad středem hřiště a porážka na penalty. Proti Španělsku na EURO 2024 Anglie vedení neměla, ale znovu padla pozdě a bez pocitu, že zápas řídila.
Tentokrát je ale bolest jiného druhu. Jak napsal AP, není důvod mluvit o křivdě, žádná ruka boží, žádný sporný penaltový rozstřel. Anglie nepodlehla dominanci soupeře od úvodního hvizdu. Vedla. Měla plán. A pak si ho sama vzala z rukou. Za Southgatea se kritika točila kolem obecné pasivity celého týmu. Za Tuchela míří na konkrétní okamžik, konkrétní střídání, konkrétní minutu.
Tuchel přesto zůstává. Veřejně mluví o kontraktu do domácího EURO 2028 a šéf FA Mark Bullingham se po zápase za trenéra postavil. Anglie tedy pojede dál se stejným koučem, a s otázkou, jestli příště, když povede, nechá svůj tým hrát fotbal.
Třicet pět minut od finále. Sedm procent držení míče. Nula doteků v soupeřově vápně po vlastním gólu. Někdy nemusíte prohrát se soupeřem, stačí prohrát sami se sebou.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 4769
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2663
