Roman Polom v pořadu Co Čech to trenér přirovnal dnešní český tenis k fotbalu po generaci Nedvěda a Rosického a řekl, že právě teď hrozí stejná past.
11. července 2026 zvedla Linda Nosková nad hlavu wimbledonskou trofej. Jednadvacetiletá Češka porazila ve finále Karolínu Muchovou a stala se wimbledonskou šampionkou. Dvě Češky v absolutní špičce, třetí ženský wimbledonský titul za čtyři roky, Nosková míří na kariérní sedmičku, Muchová na šestku. Český tenis žije v jednom z nejsilnějších období své historie. A právě proto, ne navzdory tomu, přišel Roman Polom s varováním, které stojí za rozbor.
Fotbalový precedent: od semifinále k opakovaným koncům ve skupině
V létě 2004 česká fotbalová reprezentace prošla na Euru až do semifinále. Baroš střílel góly, Nedvěd řídil hru, Rosický rozdával přihrávky. Generace, která měla hráče v top evropských klubech. Pak přišel sestup, ne nárazový, ale plíživý.
Výsledková křivka mluví jasně. Po semifinále 2004 už český fotbal na velkém turnaji nedosáhl srovnatelného maxima: Euro 2008 konec ve skupině, Euro 2012 čtvrtfinále, Euro 2016 skupina, Euro 2020 čtvrtfinále, Euro 2024 opět skupina. Na mistrovství světa Česko mezi lety 2006 a 2026 úplně chybělo. Dvacet let bez šampionátu.
Polom to v pořadu Co Čech to trenér na CNN Prima NEWS pojmenoval bez obalu: český fotbal po silné generaci nedokázal úspěch systémově přenést do mládeže. Výsledkem jsou „pracovití“ hráči, ale svět chce něco jiného. Co přesně, to už nerozepisuje, ale kontury jsou čitelné.
Co svět chce místo pracovitosti
Polom mluví v metaforách, ale zahraniční modely jeho tezi podpírají konkrétními čísly. Německý fotbalový svaz provozuje 339 regionálních středisek, jimiž prochází zhruba 14 000 talentů pod vedením asi 1 200 kvalifikovaných trenérů. Klíčové slovo v oficiálním popisu programu není „pracovitý“, ale „herně silný, technicky vyspělý a kreativní“.
Rozdíl není v objemu práce. Je v tom, co se trénuje a jak se hodnotí. Pracovitost je vstupní podmínka, ne výstupní produkt. Polom to formuluje ostřeji: český sport se podle něj na sebe „dívá strašně destruktivně, negativně“ a tenhle pohled přenáší už na děti. Kultura neustálé kritiky a tlaku na chybu pak podle něj vyrábí poslušné hráče, ne odvážné.
Denisa Šátralová, bývalá tenistka a spolukomentátorka pořadu, přidala postřeh z vlastní zkušenosti: dříve bylo běžné, že si děti samy chodily „pinkat o zeď“ a trávily tím hodiny. Dnes to už moc nevidí. Spontánní, neřízená hra, právě ta, která buduje intuici a kreativitu, z klubů ustupuje. Proč přesně, to zdroje nedokládají. Ale že ustupuje, to Šátralová vnímá jednoznačně.
Český tenis má systém, otázka je, jestli vydrží
Na rozdíl od fotbalu po roce 2004 má český tenis dnes prokazatelně funkční infrastrukturu. Český tenisový svaz provozuje celorepublikový systém středisek od přípravných kategorií U9 až po věk 21 let. Střediska mají minimální požadavky na počty kurtů, zimní přípravu, kvalifikované trenéry a kondiční trenéry; u starších kategorií i fyzioterapeuta, maséra a ubytování. V registru České unie sportu je evidováno 430 tenisových oddílů a téměř 43 000 členů.
Tracy Austinová, bývalá wimbledonská šampionka, pro AP po letošním finále vysvětlovala českou úspěšnost kombinací letní antuky a zimních hal. Podle ní právě tohle vytváří všestranné hráčky, které se dokážou přizpůsobit jakémukoli povrchu.
Systém tedy existuje a funguje. Jenže Polom neříká, že nefunguje. Říká, aby si tenis dal pozor, až přijde chvíle uspokojení. Aby udělal „důkladnou analýzu“, jak se k tomuto stavu dostal, a nenechal si „ujet vlak“.
Cena za vrchol a co přijde po něm
Šátralová připomněla i praktickou stránku: tenis v Česku „rozhodně nepatří mezi levné sporty“ a vyžaduje velké oběti rodičů i včasné zajištění sponzorské podpory. Systém středisek pokrývá strukturu, ale finanční zátěž na rodiny zůstává. A právě rodiny jsou první článek řetězu; pokud se tenis stane příliš drahým nebo příliš organizovaným, základna se zúží dřív, než si toho někdo všimne.
Nosková sama po návratu z Londýna 13. července mluvila hlavně o potřebě odpočinku. Přiznala přes dvě stě nepřečtených zpráv jen na WhatsAppu. Žádná prohlášení o dalších titulech. Režim, klid, oddělení mediálního světa od sportovního, přesně to, co Šátralová doporučuje.
Varování, ne útok
Polomovo varování není kritikou Noskové ani současného tenisu. Je to zkušenost člověka, který viděl, jak se sportovní ekosystém po vrcholu rozpadá, pomalu, nepozorovaně, pod vrstvou uspokojení z minulých výsledků. Český fotbal měl v roce 2004 hráče světové třídy. O deset let později měl pracovité běhavce, které nikdo v Evropě nechtěl.
Český tenis má dnes systém, výsledky i dvě hráčky v první desítce. Má ale taky drahý sport, ustupující spontánní hru dětí a historický precedent ze sousedního sportu, který ukazuje, jak rychle se dá generační úspěch prohospodařit. Nejlepší doba na analýzu je právě teď, dokud je co analyzovat z pozice úspěchu, ne z pozice krize.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8930
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 3721
