Fotbalista Rajnoch přepíjel deprese alkoholem. Po 6 letech střízlivosti popsal, co ho přimělo přestat

Rajnochův příběh nezačíná dnem, kdy odložil sklenici. Začíná o dekádu dřív, na podzim 2011, v poloprázdném hotelu v Ankaře, kde třiatřicetiletý záložník české reprezentace seděl sám v pokoji a čtrnáct dní nevylezl ven. Klub Ankaragücü se rozpadal, spoluhráči odcházeli, výplaty vázly a Rajnoch poprvé naplno pocítil, co sám později pojmenoval jako „velké deprese“. Alkohol tehdy fungoval jako únik. Pivo po zápase, víno na pokoji, opití jako způsob, jak přežít další den daleko od rodiny. Jenže únik se časem stane jedinou cestou, kterou zná.

Zbídačený stav nad Skotskem

V září 2011 letěl Rajnoch s reprezentací na kvalifikační zápas do Skotska. Podle vlastních slov byl „ve zbídačeném stavu“, psychicky rozložený, neschopný se soustředit na fotbal, s vyrážkami na těle, které mu způsoboval chronický stres. Na reprezentačním srazu se svěřil Vladimíru Šmicerovi. Krátce nato angažmá v Ankaragücü ukončil a přes bývalého hokejistu Petra Míku se dostal k psychoterapeutovi Jiřímu Vackovi. V Turecku si mezitím našel i psycholožku.

Tady by mohl příběh skončit optimisticky: sportovec rozpoznal problém, vyhledal pomoc, vrátil se. Jenže Rajnoch sám dnes říká, že tehdy vyřešil akutní krizi, ne příčinu. Alkohol zůstal součástí jeho života. Ne každodenní, ale destruktivní, jak sám popisuje: „Nepil jsem každý den, ale když jsem začal, uměl jsem to táhnout do konce.“

Víc nehubněte, ať nevypadáte jako kluk, napsali Bendové pod fotku v bikinách. Herečka odpověděla tak, že se pod příspěvkem strhla lavina

VIPživot.cz

11 m

Dekáda mezi prvním a posledním dnem

Potíže se táhly přes závěr aktivní kariéry i do let po ní. Rajnoch přišel o strukturu, kterou profesionální sport automaticky dává: denní režim, kabinu, jasný cíl. Místo toho přišla prázdnota a s ní intenzivnější pití. Ve veřejných výstupech je vedle alkoholu zmiňován i kokain, byť detaily vlastního užívání Rajnoch veřejně nerozepisuje. Podstatné je, že samoléčba tlaků a samoty alkoholem a dalšími látkami problém neřešila, jen ho posouvala dál v čase a prohlubovala.

Psycholog Michal Šafář z Českého olympijského týmu to zasazuje do širšího rámce: i sportovci v mimořádné fyzické kondici mohou být mentálně velmi křehcí a zranitelní. Úspěch a výkonnost nejsou ochranný štít. Spíš naopak, dokážou problém maskovat tak dlouho, až se rozjede naplno teprve po konci kariéry, kdy zmizí rutina, identita i důvod ráno vstávat.

Rajnoch není jediný český fotbalista, který to prožil. Martin Fenin v rozhovoru pro FIFPRO popsal kombinaci alkoholu a prášků na spaní i kulturu mlčení v kabinách. Rozdíl je v tom, kam oba příběhy dnes směřují. Feninův je hlavně o pozdním přiznání. Rajnochův se proměnil v systémovou snahu zachytit další sportovce dřív.

Poslední kapka na horách

Definitivní zlom přišel na přelomu let 2020 a 2021. Rajnoch v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ popsal scénu, která jeho dosavadní fungování rozbila: byli s rodinou na horách, on pil, manželka Nikola vzala děti a odjela. Zůstal sám. V rozhovoru pro Seznam Zprávy z ledna 2026 to shrnul přímo: uvědomil si, že takhle může přijít o děti i o sebe.

7. ledna 2021 přestal pít. Žádná postupná redukce, žádné „kontrolované pití“. Sám říká, že kontrolované pití neexistuje: člověk buď pije, nebo nepije. Při publikaci tohoto článku je to přibližně pět a půl roku.

S exmanželkou dnes podle svých slov vychází v pohodě, mají střídavou péči o dvě dcery. Dcerám se snaží věci vysvětlovat „tak, jak to je“, chce, aby se v dospělosti nebály mluvit o tom, co je trápí. Pracuje jako televizní expert pro Oneplay Sport a předsedá Okresnímu fotbalovému svazu Praha-západ.

Ze dna k platformě pro ostatní

Rajnoch ale nechce zůstat u vlastního příběhu. Spoluzaložil projekt Sportovec 2.0, který cílí na registrované hráče od divize po první ligu, bývalé profíky i kluby. Nejde jen o podcast nebo přednášky, ambicí je vybudovat platformu, komunitu a systém podpory, který sportovce zachytí už během kariéry, ne až po jejím konci. Vedle toho nabízí na svém osobním webu mentální koučink.

V českém sportu přitom systémová podpora existuje, ale působí roztříštěně. Český olympijský výbor provozuje program Duální kariéra zaměřený na uplatnění po aktivním závodění. Česká unie sportu v roce 2025 prohloubila spolupráci s Asociací psychologů sportu. Jenže v praxi odborná podpora v týmech často chybí nebo není standardizovaná. Rajnoch to ví z vlastní zkušenosti: v roce 2011 ho nezachytil žádný klubový ani svazový systém. Zachytil ho spoluhráč, který si všiml, a bývalý hokejista, který znal cestu k terapeutovi.

Na otázku, kolik českých fotbalistů se potýká s podobnými problémy, odpovídá: „Číslo neznám, ale je jich dost.“ Přesná česká data pro profesionální fotbalisty neexistují. Existuje ale dost indicií, a dost příběhů, na to, aby bylo jasné, že kabina není imunní prostor.

Kam se obrátit

Pokud se vy nebo někdo ve vašem okolí potýká s podobnými potížemi, existují konkrétní místa, kde začít:

• Linka první psychické pomoci — telefon 116 123, nonstop, anonymně
• Adiktologická ambulance Kliniky adiktologie — bezplatná a anonymní ambulantní péče pro závislost na alkoholu i jiných látkách
• alkohol-skodi.cz — navigační web pro rychlou orientaci v dostupné pomoci
• Program Duální kariéra ČOV — podpora sportovců při přechodu do života po kariéře

Rajnochův příběh neukazuje, že stačí jeden odvážný večer a člověk přestane pít. Ukazuje, že problém může tiše doutnat celou dekádu, schovaný za výkony, výplaty a společenskou normu piva po zápase, a že zlom nepřijde z odhodlání, ale ze strachu, že už není co ztratit.