Hokejista Hrubec se zastal českých fotbalistů po MS a prozradil, že zvažuje kariéru v brance po vzoru Petra Čecha

Dvacet let. Tak dlouho čekal český fotbal na účast na mistrovství světa. Když se reprezentace v březnu 2026 prokousala přes penaltové rozstřely s Irskem i Dánskem a vybojovala letenku do Spojených států, šlo o moment, který tato generace fanoušků nezažila. O tři měsíce později přišlo skupinové vyřazení, a s ním vlna kritiky, která jako by celou kvalifikační cestu vymazala z paměti. Právě do téhle debaty vstoupil Šimon Hrubec. Hokejový brankář, který má k fotbalovému brankovišti blíž, než by se na první pohled zdálo.

Jeden bod a dvacet let čekání

Čísla ze skupiny A mluví jasně. Porážka 1:2 s Koreou, remíza 1:1 s Jižní Afrikou, debakl 0:3 s Mexikem. Skóre 2:6, jediný bod, poslední místo. Trenér Miroslav Koubek po závěrečném zápase s Mexikem neuhýbal: klíčoví hráči podle něj nechytli formu a český fotbal dlouhodobě zaostává v technické stránce hry. Už po remíze s Jihoafrickou republikou přiznal, že tým měl k výhře blíž, ale nedokázal vedení udržet.

Fanouškovská frustrace je pochopitelná. Jenže Hrubec ve svém komentáři otočil optiku. Neomlouval výkony na turnaji, připomínal, co jim předcházelo. Česko se na šampionát nedostalo automaticky. Prošlo dvěma barážemi, dvěma penaltovými rozstřely, a teprve pak si po dvou dekádách vybojovalo místo mezi čtyřiceti osmi nejlepšími. Samotná účast byla podle Hrubce úspěch, který nemá být smazán třemi zápasy ve skupině.

V Rakousku smíte řídit s 0,5 promile. Vaší pojišťovnu ale limit nezajímá, při nehodě použije vlastní pravidla

AutoŽivě.cz

Právě teď

Brankář brankáři rozumí

Hrubcův hlas v téhle debatě není náhodný. S fotbalovým prostředím ho pojí víc než divácký zájem. V roce 2020 oslovil Petra Čecha kvůli charitativnímu projektu Saves Help, který přepočítává brankářské zákroky na peníze pro potřebné. Čech neváhal. Od roku 2022 má projekt i fotbalovou větev a legendární gólman je její tváří.

Jejich vztah ale přesahuje charitu. Čech po konci fotbalové kariéry začal ve 37 letech chytat hokej v britských soutěžích. Nebyla to exhibice: v sezoně za Chelmsford Chieftains si udržel úspěšnost zákroků devadesát procent, později podepsal v Oxford City Stars a v ročníku 2023/24 si připsal i oficiální start v EIHL za Belfast Giants: čtyři minuty, jeden zákrok, stoprocentní úspěšnost. Sám Čech přitom veřejně říká, že hokejové technické věci konzultuje právě s Hrubcem.

Z hokejové branky do fotbalové?

Když Hrubec zmiňuje úvahu o kariéře v brance „po vzoru Petra Čecha“, logika směřuje jedním směrem: z hokeje do fotbalu. Čech absolvoval opačný přestup mezi sporty, z fotbalového brankoviště na led. Hrubec by tedy šel cestou z ledu na trávu.

Jak vážně to myslí? Bez přesného znění jeho blogu je těžké soudit, jestli jde o reálný plán, nebo spíš o nadsazenou úvahu člověka, který brankářskému řemeslu rozumí napříč sporty. Precedent každopádně existuje. Čech dokázal, že vrcholový gólman dokáže přenést část svých dovedností do jiného sportu a fungovat v něm i soutěžně. Rozdíly jsou ale zásadní: už při rozšiřování Saves Help na fotbal se řešilo, že fotbalový brankář má za zápas nesrovnatelně méně zásahů než hokejový. Jiný rytmus, jiná frekvence akce, jiný typ zátěže.

V amatérském nebo exhibičním režimu by Hrubcův přesun na fotbalové brankoviště kuriozitou nebyl. Na profesionální úroveň ale z dostupných informací nic neukazuje, chybí konkrétní klub, termín i jakýkoli tréninkový plán.

Proč hlas z jiného sportu rezonuje

Kritika českého fotbalu po skupinovém vyřazení je legitimní. Jeden bod ze tří zápasů, neudržené vedení proti Jižní Africe, bezradnost proti Mexiku. To jsou fakta, která nelze přebít sentimentem. Jenže Hrubcova pointa nestojí na omlouvání výkonů. Stojí na perspektivě.

Člověk, který sám prošel vrcholovým sportem a zná, co obnáší kvalifikační tlak, připomíná jednoduchou věc: český fotbal se po dvaceti letech vrátil na světovou mapu. Dvě penaltové série v baráži, kde každý chycený nebo proměněný pokus rozhodoval o tom, jestli se generace hráčů podívá na šampionát, nebo ne. Tohle by nemělo zmizet pod lavinou zklamání ze tří červnových večerů.

Podle nás je nejsilnější právě to, že ten hlas přichází zvenčí. Fotbalová bublina po neúspěchu obvykle osciluje mezi sebekritikou a obranou. Hrubec nemá důvod ani k jednomu. Má jen pohled brankáře, který ví, jak tenká je hranice mezi úspěchem a selháním, ať už stojíte na ledě, nebo na trávě.