5. července v East Rutherfordu skončil brazilský sen o titulu po 90 minutách, ve kterých Erling Haaland dvakrát překonal obranu bez krajních beků světové třídy.
Dva góly norského útočníka, pouhých 35 procent držení míče a tým, který v osmifinále mistrovství světa vypadal spíš jako host než jako pětinásobný šampion. Brazílie prohrála s Norskem 1:2 a z turnaje odešla v momentě, kdy měla teprve začít útočit na trofej. Neymar stihl v nastavení proměnit penaltu, a vzápětí oznámil konec reprezentační kariéry. Příběh jeho nominace, kterou provázelo celonárodní volání fanoušků i médií, se stal nejhlasitějším symbolem hlubšího problému. Brazílie pod Carlem Ancelottim totiž ani po roce společné práce nenašla obrannou identitu, která by odpovídala její historické značce.
Osmifinále, které odhalilo systémovou slabinu
Oficiální technický report FIFA k zápasu je výmluvný. Brazílie si sice vytvořila vyšší očekávaný počet gólů (2,57 oproti norským 1,41), jenže v reálném průběhu hry nikdy nediktovala tempo. Čtrnáct střel, z toho jen čtyři na bránu. Norsko ovládalo míč z 65 procent, mělo víc průnikových rozehrávek a systematicky tlačilo Brazílii do reaktivní role.
V základní sestavě nastoupili na krajích obrany Danilo a Douglas Santos. Na lavičce seděl Alex Sandro. Žádný z nich nenabídl to, co brazilská fotbalová tradice od krajních beků historicky vyžaduje: schopnost být současně štítem i motorem útoku. Středoví obránci Gabriel Magalhães a Marquinhos odehráli solidní zápas, ale kraje zely prázdnotou. Haaland toho dvakrát využil.
Neymar: symbol, ne příčina
Debata o Neymarově nominaci začala dávno před výkopem. Už 12. května, víc než měsíc před startem turnaje, Ancelotti v exkluzivním rozhovoru pro Reuters přiznal, že rozhodnutí bude těžké, ale výslovně odmítl, že by na něj doléhal tlak. O tři týdny později, v rozhovoru s legendárním Paulem Robertem Falcãem, popsal atmosféru přesněji: Neymarovo jméno slyšel „ze všech stran“, na stadionech, letištích, v restauracích. Celý národ chtěl vidět svého hrdinu na hřišti.
Důležitá nuance: Ancelotti současně řekl, že kvůli tomuto volání nominaci neudělal. Argumentoval zlepšenou fyzickou kondicí, pravidelnějším hraním v posledním období a zkušeností. Prezident brazilské fotbalové konfederace Samir Xaud opakovaně tvrdil, že trenér měl „stoprocentní autonomii“ a tlak byl „nulový“. Realita je zřejmě někde mezi. Ancelotti cítil naléhání veřejnosti a věděl, co národ chce. Zda to ovlivnilo finální škrt, nebo ne, ví jen on sám.
Neymar odehrál na turnaji dva zápasy, proti Norsku nastoupil až v 67. minutě a stihl penaltu v nastavení. Místo v kádru přitom nezískal například João Pedro, útočník s výbornou sezonou v Premier League. Ancelotti k jeho absenci řekl, že ho to „mrzí“ a že si „pravděpodobně zasloužil být na soupisce“. Vybráni byli jiní.
Problémy začaly dřív než v osmifinále
Kdo sledoval skupinovou fázi pozorně, nemohl být vyřazením zcela překvapen. Už v úvodním zápase s Marokem Brazílie jen remizovala 1:1 a hráči sami mluvili o nervozitě a nevyváženosti. Tým nepůsobil jako celek s jasným plánem, spíš jako sbírka individuálních kvalit hledající společný jazyk.
Pro srovnání: Argentina ve stejné fázi turnaje prohrávala v osmifinále s Egyptem 0:2, a otočila na 3:2. Měla 62 procent držení míče, 19 střel a šest rohových kopů. I po herním kolapsu si udržela kontrolu nad zápasem a našla cestu zpět. Brazílie proti Norsku nic takového nepředvedla. Když ztratila vedení nad průběhem hry, neměla mechanismus, jak ho získat zpět.
Kde se ztratila brazilská tradice krajních beků
FIFA sama popisuje pozici krajního obránce jako roli, kterou Brazilci typu Cafú, Roberta Carlose a Marcela pomáhali revolučně měnit. Bek v brazilském pojetí nebyl jen obránce, byl tvůrce převahy, hráč schopný zatápět soupeři na křídle a vrátit se včas do bloku. Tenhle archetyp na MS 2026 chyběl.
Danilo je zkušený profesionál, Douglas Santos spolehlivý ligový hráč. Ale ani jeden z nich nedokáže z pozice beka vytvořit dominantní výhodu v šířce hry a současně zajistit defenzivní stabilitu proti útočníkovi Haalandova kalibru. Brazílie dnes produkuje elitní stopery a ofenzivní individuality: Vinícius, Endrick, Martinelli. Na krajích obrany ale zeje generační díra.
Co bude dál
Ancelotti zůstává. Podle FIFA podepsal prodloužení smlouvy až do roku 2030, což signalizuje, že projekt pokračuje navzdory osmifinálové ostudě. Materiál pro budoucnost existuje: Endrickovi je teprve dvacet, mladší než on je v kádru jen Rayan. Jenže příští cyklus musí vyřešit to, co ten současný ignoroval, tedy postavit kraje obrany jako součást identity, ne jako nouzové řešení.
Neymar po porážce řekl: „Zkoušel jsem to… Teď je konec.“ Odchází jako nejlepší střelec brazilské historie, ale jeho poslední turnajový moment, penalta v nastavení prohraného osmifinále, je přesným obrazem celého příběhu. Brazílie se na MS 2026 opřela o minulost v momentě, kdy potřebovala přítomnost.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5820
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 4465
