David Kämpf podepsal tříletou smlouvu s Litvínovem. Po devíti sezonách v NHL přiznává, že hokej za oceánem pro něj dávno přestal být radostí.
7. července 2026 se na webu HC Verva objevila fotka, která by ještě před rokem působila jako montáž: třicetiletý centr, který odehrál 576 zápasů v nejlepší lize světa, drží žlutočerný dres a říká, že se těší domů. Ne jako hráč, kterého NHL vyplivla. Jako hráč, který odešel sám, a nechal za sebou miliony dolarů, status i jistotu. „V NHL už to pro mě v posledních letech byla spíš práce, hokej jsem si moc neužíval,“ řekl Kämpf v rozhovoru pro klubový web. Věta, která zní jednoduše. Ale za ní stojí příběh o tom, co NHL dělá s hráčem, jehož úkolem je bránit, prohrávat vhazování a držet hubu.
Nedraftovaný, devět let v zámoří, čtyři miliony na stole
Kämpfova kariéra v NHL nemá nic společného s příběhy jedniček draftu. Do Chicaga přišel jako nedraftovaný volný hráč a od prvního dne věděl, že jeho vstupenkou do sestavy není talent na přesilovku, ale ochota vzít na sebe nejtěžší defenzivní minuty. Z Blackhawks přestoupil do Toronta, kde podepsal čtyřletý kontrakt. Jenže právě v Torontu, městě, kde je víc mikrofonů a kamer než v kterémkoli jiném hokejovém trhu, se tlak stal nesnesitelným.
Na podzim 2025 skončil na farmě. Podle informací novináře Elliotta Friedmana ze Sportsnetu se od týmu Toronto Marlies odpojil jako frustrovaný hráč, který přemýšlel, co dál s kariérou. Pak udělal něco, co většina hokejistů neudělá: dohodl se s Leafs na rozvázání smlouvy a nechal na stole téměř 100 milionů korun. Raději vzal roční kontrakt ve Vancouveru za necelých 28 milionů, jen aby znovu dostal šanci hrát NHL.
Vancouver mu ji dal. Čtyřicet zápasů, šest bodů. V březnu 2026 ho Canucks poslali do Washingtonu za volbu v šestém kole draftu. Za Capitals odehrál dva zápasy. Bez bodu. Tím jeho zámořská kapitola skončila.
Systém, který z hokeje dělá práci
Kämpf v dostupných rozhovorech nejmenuje konkrétní manažery ani kluby. Nemíří na jednu osobní vendetu. Jeho kritika je systémová, a o to víc vypovídající: popisuje prostředí, kde hráč „hraje specifickou roli, jen aby se v týmu udržel“, kde je práce „hodně náročná, jak fyzicky, tak psychicky“ a kde radost z hokeje postupně mizí pod vrstvami taktických omezení a existenčního tlaku.
Sám přiznával už při příchodu do Vancouveru, že Chicago i Toronto jsou kluby s obrovským tlakem médií a fanoušků. Nebyla to zpětná česká konstrukce po návratu domů, říkal to v reálném čase, v listopadu 2025, do klubového podcastu Canucks.
Ondřej Kaše, jeho blízký kamarád a nyní spoluhráč v Litvínově, to potvrzuje z jiného úhlu: „Viděl jsem, jak se v Americe a Kanadě trošku trápí.“ Na olympiádě v Miláně a Cortině, kde Česko vypadlo ve čtvrtfinále s Kanadou 3:4 po prodloužení, spolu prý řešili návrat „skoro každý den“.
Proč Litvínov, a ne někdo jiný
Kämpfovým srdcovým klubem je Chomutov, jenže ten hraje první ligu. Litvínov je kousek od domova, Kämpf k němu má vztah od dětství, a hlavně tam hrají bratři Kašovi. Právě Ondřej Kaše přišel za sportovním ředitelem Jiřím Šlégrem s impulzem, jestli by o Kämpfa neměl Litvínov zájem.
Šlégr neváhal. A rovnou přiznal jednu věc, která boří představu o návratu kvůli penězům: „Jinde by dostal víc.“ Kämpf si Litvínov nevybral pro výplatu. Vybral si ho pro roli, pro blízkost domova a pro lidi v kabině.
Klub ho rámuje jako největší posilu posledních let. Šlégr mluví o hráči, který „okamžitě zvedne kvalitu týmu na úplně jinou úroveň“, a představuje si ho jednoznačně na přesilovce i jako gólového hráče. To je diametrálně odlišná role než ta, kterou Kämpf devět let plnil v zámoří. V Litvínově nebude jen bránit a vyhrávat vhazování. Poprvé za dlouhou dobu bude mít puk na hokejce s mandátem něco vytvořit.
Zlatý hoch z Prahy a co to vlastně znamená
Označení „zlatý hoch z Prahy“ odkazuje na domácí mistrovství světa 2024, kde Kämpf pomohl českému týmu ke zlatu. Ne na olympiádu, ta se konala v únoru 2026 v Miláně a Cortině a Česko na ní skončilo ve čtvrtfinále. Praha 2024 byla pro Kämpfa jedním z mála momentů, kdy si hokej v posledních letech skutečně užil. Moment, kdy nebyl hráčem čtvrté lajny s omezenou rolí, ale součástí týmu, který něco vyhrál.
Tříletá smlouva s HC Verva říká, že nejde o přestupní stanici ani o nostalgický výlet. Kämpf bude v Litvínově do svých třiatřiceti let. Pokud zůstane zdravý, reálně by se měl pohybovat v pásmu dvouciferných gólů a přes třicet bodů za sezonu, čísla, která v NHL nikdy mít nemohl, protože tam jeho práce spočívala v tom, aby body měl někdo jiný.
Devět sezon, 576 zápasů, stovky vyhraných vhazování, tisíce minut v oslabení. A na konci věta, která to celé shrne líp než jakákoli statistika: „V Litvínově si chci hokej zase užívat.“ Někdy je návrat domů to nejodvážnější rozhodnutí, které hokejista může udělat.
