Šéf rozhodčích FIFA 9. července veřejně odmítl obvinění z nadržování Argentině a rozebral dvě nejspornější situace turnaje do posledního detailu.
Pierluigi Collina si za čtyři dekády ve fotbale vybudoval pověst, která polarizuje. Pro FIFA je nedotknutelnou autoritou, pro část rozhodcovské komunity i fanoušků mužem, jehož metody vzbuzují přinejmenším otázky. Právě on se 9. července postavil před kameru a v oficiálním rozhovoru pro FIFA pronesl větu, která měla uzavřít debatu: „Nikdo nemůže zpochybňovat integritu rozhodčích mistrovství světa.“ A dodal, že rozhodcovský aparát FIFA nemůže ovlivnit nikdo, „ani prezident FIFA“. Jenže debata se neuzavřela. Spíš nabrala další obrátky.
Dvě situace, které zapálily požár
Všechno se točí kolem osmifinále Argentina–Egypt. Egyptská federace po něm podala formální stížnost a mluvila o „křiklavých chybách“ a „dvojím metru“. Konkrétně šlo o dvě situace:
- Neuznaný egyptský gól. VAR po vstřelené brance zpětně odhalil, že Marwan Attia ve fázi útočného držení míče šlápl na nohu Lisandra Martíneze. Collina to komentoval stroze: „Šlápnutí na nohu soupeře je faul.“ Podle něj VAR kontroluje celou fázi útočného držení míče bez pevného limitu vzdálenosti nebo času od gólu, a právě to kritici považují za gumový výklad.
- Neodpískaný zákrok před argentinským gólem na 3:2. Mohamed Salah se dostal do souboje s Juliánem Álvarezem, po němž Egypt žádal penaltu. Collina situaci popsal jako „běžný fotbalový kontakt“, obránce nejdřív hrál míč a teprve pak došlo ke kontaktu. Běžný souboj, žádný faul.
Egyptská federace požadovala vyšetření i vyřazení celého rozhodcovského týmu z dalších zápasů turnaje. K datu Collinova vyjádření FIFA na stížnost veřejně nereagovala.
Příběh nezačal Egyptem
Egypt nebyl první, kdo si stěžoval. Už 20. června, po skupinovém zápase Argentina–Alžírsko, poslalo Alžírsko dopis komisi rozhodčích FIFA. Důvod: Messi po zákroku na Aissu Mandiho nedostal kartu. Další postup FIFA veřejně patrný není, ale vzorec se rýsoval, kolem Argentiny se hromadily sporné momenty a k nim formální stížnosti.
Collina přitom pravidla vysvětloval veřejně ještě předtím, než se kolem Messiho strhla bouře. Už 30. června rozebíral turnajové akcenty: pětisekundový limit na rozehrání, deset sekund při střídání, minutový pobyt mimo hřiště po ošetření. Téma „Collina vysvětluje pravidla“ tedy nezačalo jako reakce na kauzu. Spíš se do ní přetavilo.
Systém Team One pod tlakem
Za Collinovou obranou stojí konkrétní infrastruktura. FIFA na mistrovství světa 2026 provozuje model Team One: centralizovaná příprava, každodenní videoanalýzy klíčových rozhodnutí, fyzický monitoring a nominace na další zápasy zhruba tři dny předem. Sám Collina v rozhovoru zmínil, že turnaj má za sebou už 96 odehraných utkání, o padesát procent víc než Katar 2022. Tlak na rozhodčí je letos větší už čistě objemem.
Jenže právě tohle je jádro problému. FIFA zveřejňuje vlastní vysvětlení, ne nezávislou arbitráž celého procesu. Když Collina říká, že šlápnutí je faul a kontakt při souboji o míč faul není, má po ruce pravidla. Ale nemá po ruce nic, co by přesvědčilo ty, kteří systému nevěří už z principu.
Collina není neprůstřelný
Collinova autorita má trhliny, které jeho kritici rádi připomínají. V roce 2005 skončil jako aktivní rozhodčí po sponzorském střetu zájmů, jeho smlouva s Opelem kolidovala s pravidly italské federace kvůli vazbě na AC Milán. Nešlo o korupci, ale o nedodržení pravidel, která sám vyžadoval od ostatních. A v říjnu 2025 bývalý elitní rozhodčí Jonas Eriksson v knize popsal Collinovy metody u UEFA jako ponižující, tvrdý disciplinární režim, který podle Erikssona překračoval hranici profesionality.
Přesto FIFA Collinu drží jako svou hlavní tvář rozhodcovského aparátu. A on tuto roli plní konzistentně: na MS 2018 vedl mediální briefing o VAR po skupinové fázi, na MS 2022 veřejně obhajoval dlouhá nastavení. Veřejná obrana rozhodčích není výjimka. Je to systém.
Collinova tiskovka 9. července tak nebyla o Messim. Byla o tom, zda FIFA dokáže udržet důvěru v rozhodčí ve chvíli, kdy se technický výklad pravidel mění v geopolitické téma, a kdy vlastní vysvětlení je jediné vysvětlení, které nabízí.
