Česká horolezkyně Klára Kolouchová je stále vedena jako nezvěstná. Nelze zahájit dědické řízení

3. července 2025 krátce po čtvrté hodině ranní místního času explodovala kyslíková láhev ve výšce nad sedm tisíc metrů a Klára Kolouchová spadla do stěny Nanga Parbat. Pákistánské úřady nasadily vrtulníky, po jejich návratu přehodnotily strategii a pátrání nakonec ukončily bez nálezu. 7. července 2025 agentura High Point na Facebooku oznámila, že česká horolezkyně byla prohlášena za nezvěstnou. Od té chvíle uplynulo 362 dní. V horách je osud Kláry Kolouchové jasný. V registrech a na úřadech, českých i pákistánských, nikoli.

Proč „nezvěstná“ neznamená „možná žije“

Status nezvěstné neznamená, že by kdokoli počítal s nadějí na přežití. Znamená jedinou věc: po neúspěšné pátrací a vyprošťovací operaci v extrémním terénu nebylo k dispozici tělo ani jiný standardní podklad pro registraci smrti. Pákistánský systém stojí na tom, že místní autorita, typicky Union Council, vydá úmrtní list na základě takzvaného proof of death. Tím bývá nemocniční zpráva, čestné prohlášení svědků, v některých oblastech i záznam z hřbitova. Nic z toho v případě Kolouchové neexistuje. Tělo zůstalo na svahu Nanga Parbat a formální důkaz smrti se nikdy nezrodil.

Výsledek je paradox, který zná každý, kdo sleduje horské tragédie bez vyzvednutelných těl: faktická jistota naráží na důkazní prázdno. A právě toto prázdno se přelévá přes hranice do Česka.

Korejská kulturistka pózovala nahá ve vaně. Za pár hodin získala víc fanoušků než za celou závodní kariéru

MMAmag.cz

3 h

Dva státy, dvě cesty, jeden problém

Celý administrativní řetězec vypadá jednoduše, dokud funguje. Cizozemský úmrtní list putuje na zastupitelský úřad, odtud do zvláštní matriky v Brně, která vystaví český úmrtní list. Teprve s ním se otevírá dědické řízení, uvolňují se bankovní účty, řeší se majetek. Jenže první článek řetězce, pákistánský úmrtní list, chybí. A bez něj se celý mechanismus zastaví.

Advokát Šimon Toman pro CNN Prima NEWS popsal okamžitý dopad: nelze standardně zahájit dědické řízení a nelze volně nakládat s majetkem vedeným na jméno Kláry Kolouchové. Radek Jaroš, který Nanga Parbat zná z vlastní zkušenosti, doplnil obecnější obraz: v podobných případech „stojí firmy, účty, dědictví“. Konkrétní soupis aktiv rodiny Kolouchových veřejně znám není, ale princip je univerzální: dokud registr nezná smrt, právo zachází s člověkem jako s živým.

Česká cesta: soud místo čekání

Klíčový fakt, který se v emocích kolem výročí snadno přehlédne, je tento: Česko nemusí čekat na Pákistán. Podle zákona o mezinárodním právu soukromém má u českého občana výlučnou pravomoc prohlásit ho za mrtvého český soud. Použije české hmotné právo, konkrétně § 71 až 75 občanského zákoníku. A ty nabízejí dvě odlišné časové osy.

• Pětiletá lhůta. Pokud by se postupovalo čistě přes prohlášení za nezvěstnou, pět let běží od konce roku, v němž se nezvěstná naposledy prokazatelně nacházela naživu. Při roce 2025 by to znamenalo nejdřív konec roku 2030. Šest let čekání.
• Soudní cesta s důkazy. Zákon ale umožňuje prohlásit za mrtvého člověka, „o němž lze mít důvodně za to, že zemřel“, na návrh osoby s právním zájmem. Advokát Toman říká, že při dostatečných důkazech (svědecké výpovědi, záznamy z pátrání, zprávy záchranných složek) nejde o roky, ale spíš o týdny až měsíce.

Rozdíl mezi oběma cestami je propastný. V jedné rodina čeká do roku 2030. Ve druhé může mít soudní rozhodnutí ještě letos.

Proč drama přesídlilo z hory do kanceláří

Rok po tragédii už největší napětí neleží na svahu Nanga Parbat. Leží v mezeře mezi tím, co všichni vědí, a tím, co úřady dokážou formálně potvrdit. Pákistánská administrativa potřebuje proof of death, který neexistuje. Česká administrativa potřebuje buď pákistánský úmrtní list, nebo vlastní soudní rozhodnutí. Diplomatická cesta přes ministerstvo zahraničí může pomoci s komunikací a dokumenty, ale sama o sobě nenahradí rozhodnutí soudu ani nevystaví úmrtní list bez podkladu.

Zda rodina Kolouchových už k českému soudu návrh na prohlášení za mrtvou podala, není veřejně známo. Procesní cesta ale existuje a je jednoznačná. Podle nás je to nejrychlejší reálná možnost, jak administrativní realitu přiblížit té faktické, a jak rodině umožnit uzavřít alespoň tu část tragédie, kterou lze uzavřít na papíře.

Na svahu Nanga Parbat se nic nezmění. V českém soudním spisu ano, a záleží jen na tom, kdy se do něj vloží první list.