Česko opustilo mistrovství světa s jediným bodem ze tří zápasů. Sportovní novinář Luděk Mádl říká, že problém nesedí na lavičce, ale na Strahově, a řešení zabere celou generaci.
Miroslav Koubek 29. června skončil po dohodě s předsedou FAČR jako trenér reprezentace. Fanoušci dostali, co chtěli: nový začátek, čistý stůl, naději na restart. Jenže podle Mádla, šéfkomentátora Hattricku s dvaatřicetiletou praxí ve fotbalové žurnalistice, je tahle úleva krátkodobá. „Na asociaci se 20 let nedělá sport,“ shrnuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zastavila se metodika, péče o mládež i vzdělávání trenérů. Nový kouč může změnit atmosféru v kabině, ale nevyrobí chybějící generaci hráčů. Tu musí vyprodukovat systém, který teprve vzniká.
Jeden bod a dvacet let čekání
Čísla ze skupiny A mluví jasně. Prohra 1:2 s Jižní Koreou, remíza 1:1 s Jihoafrickou republikou, debakl 0:3 s Mexikem. Čtvrté místo, konec. Podle UEFA šlo teprve o druhou účast samostatného Česka na světovém šampionátu; ta předchozí se odehrála v roce 2006 v Německu. Dvacet let mezi dvěma turnaji, a výsledek horší než tehdy.
Mádl ale odmítá redukovat problém na jednoho trenéra nebo jednu smolnou skupinu. Horizont 15 až 20 let, o kterém mluví, má prostou logiku: dítě začíná s fotbalem kolem šesti let. Než projde přípravkou, žákovskými kategoriemi, dorostem a juniorkou, uplyne víc než dekáda. Teprve pak se efekt systému, dobrého i špatného, propíše do seniorské reprezentace. Kdo dnes hledá viníka na lavičce, dívá se na následek. Příčina leží o patnáct let zpátky, v prázdných učebnách trenérských kurzů a v regionech, kam z asociace netekly peníze.
Proč kluby fungují a reprezentace ne
Námitka se nabízí okamžitě: Slavia hraje pravidelně evropské poháry, Plzeň se opakovaně probojovala do skupin Ligy mistrů. Jak může být český fotbal v krizi, když kluby fungují? Mádl rozdíl vysvětluje dvěma faktory. Několik špičkových klubů se naučilo pracovat s maximální efektivitou a disponuje rozpočty, které jim umožňují konkurovat. Hlavně ale mohou dolepovat sestavy cizinci. Reprezentace tuhle možnost nemá. Je odkázaná výhradně na domácí produkci hráčů, a právě ta je výsledkem systému, který dvě dekády stagnoval.
K tomu přidejme kontext, který Mádl přímo pojmenovává: éru Romana Berbra. Nešlo jen o jednotlivé korupční kauzy. Berbr podle investigativních materiálů ovládl volební procesy uvnitř asociace a dosazoval lidi do klíčových funkcí. Energie svazu se roky soustředila na mocenské hry, ne na sportovní rozvoj. Ještě v březnu 2026 zahájila etická komise FAČR 47 disciplinárních řízení kvůli úplatkářství a ovlivňování zápasů. Český fotbal vedle sportovní krize stále řeší vlastní integritu.
Co se už reálně děje
Říct, že se nic neděje, by nebylo fér. Nové vedení FAČR pod předsedou Davidem Trundou spustilo řadu kroků, které na papíře míří správným směrem:
- Leden 2026: asociace rozdělila sportovní řízení na dvě nové pozice, sportovního ředitele a manažera sportovního rozvoje, s cílem propojit talentovanou mládež, vzdělávání trenérů a základnu fotbalu.
- Březen 2026 : běží druhý ročník programu UEFA Coach Educator, který školí lektory trenérských licencí.
- Duben 2026 : novelizace Řádu trenérů s účinností od 1. července 2026.
- Červen 2026 : partnerství s ČSOB přináší 45,5 milionu korun na první rok, účelově vázaných na projekt Můj první gól, výchovu trenérů, podporu 158 klubů a e-learning.
- Vedení se už v srpnu 2025 seznámilo s programem FIFA Talent Development Scheme a pilotem FIFA Academy System.
Vlastní fotbalová strategie FAČR na roky 2023–2027 přitom přiznává, že počet certifikovaných trenérů UEFA v předchozích dvou letech mírně klesl. Dokument otevřeně říká, že český fotbal musí zachytit trendy rozvinutých zemí v datech, zázemí i vzdělávání. Problém je pojmenovaný. Otázka zní, jestli pojmenování přejde v měřitelnou změnu.
Německý a islandský precedent
Že to jde, ukazují jiní. Německo po fiasku na EURO 2000 během několika dnů sestavilo krizový tým, zavedlo povinné mládežnické akademie jako podmínku bundesligové licence a masivně investovalo. Podle DFL šlo o více než 1,5 miliardy eur. Výsledek se dostavil až o osm let později; titulem mistrů světa 2014 to pak vygradovalo.
Menší a pro Česko možná relevantnější je příklad Islandu. Země se třistatisícovou populací dlouhodobě investovala přes program UEFA HatTrick do infrastruktury, vyhřívaných minihřišť a systematické práce s mládeží. Průlom, postup na EURO 2016 a MS 2018, přišel po letech tiché práce, ne po jedné trenérské změně. Dánsko zase provozuje síť šestnácti regionálních klubových poradců, kteří přímo v terénu školí trenéry a dobrovolníky.
Společný jmenovatel? Žádná z těchto zemí neřešila krizi výměnou na lavičce. Všechny investovaly do základny pyramidy a čekaly.
Kdy poznáme, že to funguje
Mádlova diagnóza je tvrdá, ale nabízí i kompas. Skutečný test nového směru FAČR nepřijde v kvalifikaci na MS 2030. Přijde dřív a jinde. Klíčové ukazatele budou prozaičtější než výsledek áčka:
- Roste počet kvalifikovaných trenérů v regionech?
- Funguje vzdělávací systém kontinuálně, nebo jen v pilotních bězích?
- Tečou peníze přímo do klubů mimo Prahu a Brno?
- Zlepšují se výsledky mládežnických reprezentací U17, U19, U21?
- Dostává se do seniorského týmu víc hráčů, kteří prošli strukturovanými akademiemi?
Podle nás by první věrohodné signály měly být vidět právě v mládežnických kategoriích, dřív než v seniorském výběru. Pokud za tři, čtyři roky neporostou ani tato čísla, bude jasné, že kroky na papíře zůstaly na papíře.
Koubek odešel, nový trenér přijde. Fanoušci budou zase doufat. Ale skutečná odpověď na otázku, jestli se český fotbal vzpamatuje, se nerodí v kabině reprezentace. Rodí se v přípravkách, na okresních hřištích a v učebnách trenérských kurzů, a první ročníky, které tím projdou, ještě ani nezačaly chodit do školy.
