Didi Hamann po vyřazení s Paraguayí nežádá jen odchod jednoho hráče. Chce řez celou generací a zpochybňuje i trenéra, který si při návratu domů kupoval sladkosti.
Neděle 29. června 2026, Charlotte, Severní Karolína. Německo právě prohrává penaltový rozstřel s Paraguayí a končí v prvním kole play-off mistrovství světa. O pár hodin později reportér BILDu sedí ve stejném letadle jako Julian Nagelsmann a sleduje scénu, která se brzy stane symbolem: spolkový trenér žertuje s Musialou a Pavlovićem, kupuje sladkosti a rozdává je po kabině, působí uvolněně. Po přistání v Mnichově odchází bez jediného slova k novinářům. Didi Hamann, bývalý reprezentant a dnes televizní expert, v tom vidí víc než jen špatný optický dojem. Vidí v tom diagnózu.
Tři jména, jedno poselství
Hamann svou kritiku nepřinesl jako emotivní výbuch po jednom zápase. Ve vysílání Sky pojmenoval konkrétní hráče, kteří by podle něj měli v reprezentaci skončit: Leroy Sané, Joshua Kimmich, Leon Goretzka. Pokud sami neodejdou, měl by jim to svaz „naznačit“. Jako generační alternativy pro střed pole zmínil Angela Stillera a Toma Bischofa, hráče, kterým je dohromady méně let než Kimmichovi s Goretzkou.
Nejde o osobní animozitu. Hamannova logika stojí na čísle: tři světové šampionáty v řadě bez postupu za skupinovou fázi, respektive za první kolo vyřazovací části. Na MS 2018 v Rusku konec ve skupině. Na MS 2022 v Kataru totéž. A teď, v rozšířeném formátu se 48 týmy, pád hned v první vyřazovací rundě. Země, která měřila úspěch semifinály, si pomalu zvyká na to, že i postup ze skupiny je důvod k úlevě.
Trenér, který neuteče, a problém, který tím vzniká
Nagelsmann sám po vypadnutí nemlčel. Na oficiálním webu DFB přiznal, že Německo „dvanáct let nic nedokázalo“ a nepatří ke světové špičce. Rezignaci ale odmítl. „Nejsem typ, který utíká,“ řekl.
Právě tady Hamann přitvrdil. V irské stanici RTÉ Sport prohlásil, že problém je „očividně trenér“, protože jeho úkolem je mužstvo sjednotit, a to se nestalo. Přidal i konkrétní výtku: Nagelsmann podle něj málo sleduje hráče a soupeře naživo, spoléhá na data a video místo osobní přítomnosti na tribunách. A pak je tu smlouva. DFB ji v lednu 2025 jednomyslně prodloužil až do mistrovství Evropy 2028. Tehdejší zdůvodnění prezidenta Bernda Neuendorfa znělo optimisticky: Nagelsmann prý znovu propojil tým s fanoušky, po domácím Euru 2024 vzniklo něco, co chce svaz rozvíjet.
Hamann to zpětně označil za chybu. Prodloužení po „průměrném ME a špatné kvalifikaci“ podle něj svázalo DFB ruce. Podle německých médií může případné odstupné dosáhnout až zhruba 350 milionů korun. DFB konkrétní částku nikdy nepotvrdil, ale samotná existence dlouhodobého kontraktu komplikuje jakýkoli rychlý řez.
Kontrast s okolím je přitom ostrý. Jihokorejský trenér Hong Mjong-bo odstoupil den po vyřazení ze stejného turnaje a veřejně převzal plnou odpovědnost. Ronald Koeman skončil u Nizozemska okamžitě po prohře s Marokem. Nagelsmann zůstává.
Kimmich se nevzdává, DFB vyčkává
Joshua Kimmich, kapitán teprve od září 2024, po vypadnutí řekl pro MagentaTV větu, která zní jako manifest: „Nikdy se nevzdám.“ Převzal spoluodpovědnost („to jsme zpackali my“), ale variantu konce v reprezentaci neotevřel. Naopak mluvil o novém pokusu a o tom, že národní tým nedal zemi mužstvo, s nímž by se lidé identifikovali.
Neuendorf mezitím 30. června oznámil, že DFB „nemůže přejít do běžného režimu“ a v následujících dnech provede interní vyhodnocení. Pevné datum rozhodnutí nezaznělo. Nejbližší soutěžní termín Německa je start Ligy národů 24. září v Nizozemsku; do té doby má svaz čas, ale i tlak.
Institucionálně má Neuendorf prostor jednat: v listopadu 2025 ho všech 253 delegátů jednomyslně znovuzvolilo s mandátem do roku 2029. Otázka není, jestli může řezat, ale jestli chce. Zatím volí cestu konsenzu, ne gilotiny.
Co je vlastně v sázce
Finanční rozměr časného konce není zanedbatelný. Za účast v prvním kole play-off inkasuje DFB od FIFA zhruba 275 milionů korun. Postup do další fáze by přidal dalších sto milionů. Bez semifinále je pro svaz těžké dostat celé americké tažení ekonomicky do černých čísel.
Ale skutečná sázka je reputační. Německo na velkém turnaji naposledy došlo dál než do čtvrtfinále v roce 2016. Od té doby: čtvrtfinále, skupina, skupina, čtvrtfinále, první kolo play-off. Trend je čitelný a Hamannova kritika rezonuje právě proto, že nepřišla z ničeho. Přišla z osmi let kumulované frustrace, kterou sdílí miliony německých fanoušků.
Podle nás je klíčový detail skrytý v Nagelsmannově vlastním přiznání: „Dvanáct let jsme nic nedokázali.“ Pokud to říká sám trenér a zároveň odmítá odejít, vzniká paradox: člověk, který diagnostikuje systémové selhání, se současně prohlašuje za správného lékaře. Hamann tvrdí, že lék musí být radikálnější než kontinuita. DFB má pár týdnů na to, aby se rozhodl, komu věří víc.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 9482
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9844
