Kimono na trávě Wimbledonu: Naomi Ósakaová spojila japonskou tradici s přísným tenisovým dress codem

Tribuny ztichly a vzápětí explodovaly. Telefony šly nahoru, jedna z divaček vykřikla „Do toho, královno!“ a komentátorka BBC Alicia Moliková přiznala, že celý den čekala hlavně na to, v čem Ósakaová přijde. Jenže tohle nebyla pouhá módní exhibice. Pod ceremoniálním pláštěm od tokijské návrhářky Hany Jagi se skrývaly soutěžní šaty Nike, ve kterých Japonka o pár minut později porazila Elsu Jacquemotovou 6:1, 7:5. Dva outfity, jeden příběh – vše v souladu s nejpřísnějším dress codem v tenise.

Dvě kapitoly jednoho obřadu

Celý koncept nesl interní označení „Evolving Ceremony“ – tedy proměňující se ceremoniál – a fungoval doslova jako dvouaktová inscenace. První akt: slavnostní nástup. Ósakaová vešla do prostoru kurtu v dlouhém bílém plášti, jehož silueta citovala japonské kimono. Na látce se objevovali jeřábi a třešňové květy – tradiční japonské symboly dlouhověkosti a pomíjivosti. Záda uzavírala výrazná mašle připomínající obi, tkanicový pás, který drží kimono a tvoří jeho nejnápadnější část. Ve vlasech měla kanzaši – ozdobné jehlice, tradiční součást japonské ženské slavnostní úpravy. Na krku a uších šperky Mikimoto, japonské perly k japonskému příběhu.

Druhý akt přišel těsně před rozehrávkou. Ósakaová plášť sundala, složila na židli a na kurtu zůstala v čistě bílých šatech Nike s plisovaným zakončením a sedmi trojrozměrnými květy inspirovanými kirigami, japonským uměním řezání papíru. Proměna z obřadu v soutěž trvala pár desítek sekund. Právě ta rychlost je podle nás nejsilnějším momentem celého výstupu, móda se nestala přestávkou před tenisem, ale jeho součástí.

Celé město bez proudu a Soňa s Ájou uvězněné ve výtahu. Ulice chystá jeden z nejnapjatějších dílů

VIPživot.cz

Právě teď

Pravidla jako kreativní zadání

Wimbledonský dress code patří k nejpřísnějším v profesionálním sportu. Hráči musí být „téměř celí v bílém“ už od okamžiku, kdy vstoupí do prostoru kurtu. Bílá nesmí být krémová ani šedobílá, barevné plochy jsou omezené na minimální lemy. Pravidla platí od roku 1963 a turnaj je vymáhá důsledně; v minulosti poslal zpět do šatny i hráče s příliš barevnými podešvemi bot.

Ósakaová a její tým tuhle rigiditu nepřekročili. Využili ji. Plášť od Jagi byl čistě bílý, vyšívané motivy pracovaly s texturou a reliéfem místo barvy. Šaty Nike pod ním splňovaly regulérní specifikace. Žádný zásah pořadatelů, žádný spor o dress code; v otevřených zdrojích není dohledatelný ani náznak problému. Síla momentu spočívala přesně v tom, že outfit šel až na hranu tradice, ale ne za ni.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 大坂なおみ🇭🇹🇯🇵 (@naomiosaka)

Z čeho plášť vznikl

Hana Jagi, tokijská návrhářka pracující na pomezí módy a textilního umění, popsala pro British Vogue materiálový základ vzhledu: vintage širomuku, starší kimona a svatební šaty. Širomuku je tradiční celobílé svatební kimono spojované s čistotou a novým začátkem, oděv určený pro nejdůležitější okamžik v životě. Jagi říká, že pracuje s látkami, které „nesou vzpomínky, emoci a historii“.

Spojení s Wimbledonem dávalo smysl na víc úrovních. Bílá barva širomuku přirozeně splňovala dress code. Ceremoniální charakter oděvu zrcadlil rituálnost wimbledonského nástupu. A látky s historií dodaly outfitu vrstvu, kterou čistě nový materiál nemůže nabídnout – příběh předchozích nositelek.

Na propojení celého konceptu dohlížel Marty Harper, dlouholetý kreativní ředitel Ósakaové. Právě on viděl paralelu mezi wimbledonským rituálem a japonskou ceremonialitou a řešil i praktickou stránku: plášť musel jít svléknout rychle a bez komplikací, aby nenarušil přípravu na zápas.

Třetí grandslam, třetí představení

Wimbledon nebyl ojedinělý výstřelek. Ósakaová na Australian Open 2026 nastoupila v extravagantním looku od Roberta Wuna: gigantický klobouk, závoj, slunečník a silueta připomínající medúzu. Na Roland Garros zvolila černý korzetový plášť od Kevina Germaniera s plisovanou sukní, pod nímž se skrýval zlatě flitrovaný úbor Nike. WTA označila wimbledonský výstup za třetí po sobě jdoucí grandslamový nástup s výraznou autorskou stylizací.

Rozdíl oproti Paříži a Melbourne je zásadní. Tam mohla Ósakaová pracovat s barvou, objemem, kontrastem. Na Wimbledonu měla k dispozici jedinou barvu a musela celý příběh vyprávět texturou, střihem a symbolikou. Právě proto je wimbledonský outfit podle nás nejsilnější ze všech tří.

Ósakaová po zápase řekla, že ji inspirovala scéna Lucy Liu v bílém kimonu z filmu Kill Bill. „Moje japonské dědictví pro mě hodně znamená a přišlo mi silné vyjít na Wimbledon právě takhle,“ citovala ji agentura AP. Módu dlouhodobě popisuje jako médium vyprávění; každý nástup je podle ní pozvánka do jejího kreativního světa.

Co zůstalo na kurtu i po zápase

Soutěžní šaty Nike „Naomi Osaka Slam Women’s Dri-FIT Tennis Dress“ se na oficiálním e-shopu prodávaly za zhruba 4 300 Kč a vyprodaly se ještě před nástupem, nebo krátce po něm. Sedm trojrozměrných květů, vzor kirigami a plisovaná sukně přenesly japonský motiv z ceremoniální roviny do sportovní, tišeji, ale konzistentně.

Wimbledonský editorial sám přirovnal nástup Ósakaové k nejvýraznějším módním momentům turnaje posledních dekád, k tuxedo looku Marie Šarapovové nebo mini trench coatu Sereny Williamsové. Jenže u Ósakaové nejde o jednorázový outfit. Jde o systém, o opakovaný narativní rituál, který z nástupu na kurt dělá součást sportovního výkonu, ne jeho předehru.

Bílý plášť s jeřáby leží složený na židli u kurtu. Na trávě stojí tenistka v bílých šatech s papírovými květy a podává. Obřad skončil, soutěž běží, a obojí je tentýž příběh.