Německý tisk tvrdě kritizuje Nagelsmanna: všeználkovské chování, sportovní selhání a jako náhradník se skloňuje Klopp

Když v pondělí 29. června doběhl penaltový rozstřel ve Foxborough a Paraguay slavila postup po výhře 4:3 na penalty (po remíze 1:1), Julian Nagelsmann zůstal stát u lavičky s výrazem člověka, který ví, že tohle se vysvětlit nedá. Německo, vítěz skupiny, tým, který před týdnem rozstřílel Curaçao 7:1, právě vypadlo se soupeřem, jenž na úvod turnaje dostal čtyřku od Spojených států. Ještě než se mužstvo vrátilo do šatny, začala se v německém mediálním prostoru psát obžaloba. A ta nemíří jen na výsledek.

Tři vrstvy jedné kritiky

Nejtvrdší text přišel z redakce Bildu. Šéf sportovní sekce Henning Feindt ve svém komentáři rozložil výtky do tří rovin. První je vystupování: Nagelsmann podle něj působí umíněně, vzdorovitě a jako všeználek. Místo suverénního klidu člověka, který vede reprezentaci osmdesátimilionové země, prý budí dojem, že kolem sebe vidí nepřátele. Už po skupinové porážce s Ekvádorem si komentátor Marcel Reif všiml, že trenér při televizním vystoupení „ztratil sebekontrolu“.

Druhá rovina je komunikace směrem k hráčům. Bild vytahuje dvě konkrétní kauzy. Po březnovém přátelském zápase s Ghanou, kde Deniz Undav vstřelil vítězný gól, Nagelsmann veřejně prohlásil, že se útočníkova role náhradníka „pravděpodobně“ nezmění. Zbytečně veřejná a zraňující zpráva, píše Feindt. Druhý případ se týká brankářské otázky: před nominací kádru Nagelsmann v ZDF otázky kolem Olivera Baumanna a Manuela Neuera uhýbal, aby pak oznámil návrat Neuera jako jedničky, bez jakéhokoli vysvětlení, proč byl Baumann dost dobrý na kvalifikaci, ale ne na turnaj.

Z prodeje kopaček za jídlo na penaltového hrdinu MS. Příběh paraguayského brankáře proti Německu

SportyŽivě.cz

Právě teď

Třetí rovina je čistě sportovní. Nagelsmann sám vyhlásil cíl, titul. Místo toho nedokázal sjednotit tým do vrcholné formy a prohrál s Paraguayí, která na turnaji patřila k nejslabším nasazeným.

Co říká druhá strana

Důležité je odlišit komentářovou linku Bildu od oficiálního postoje německého fotbalového svazu. DFB zatím Nagelsmanna neodepsal. Sportovní ředitel Rudi Völler ho po zápase veřejně označil za „naprosto špičkového trenéra“ a připustil, že rozhodnutí o budoucnosti nepadne narychlo. Sám Nagelsmann v rozhovoru na webu DFB řekl, že o jeho osudu rozhodnou „tři páni“, prezident Bernd Neuendorf, Völler a generální sekretář Andreas Rettig, a že to nebude „na koleně“.

Zároveň ale DFB zrušil plánovanou závěrečnou tiskovou konferenci. Tým se vrací domů bez dalšího veřejného vystoupení trenéra. To je signál, který si německá média vykládají jednoznačně: interně se něco děje, i když navenek panuje klid.

Na veřejnoprávní Sportschau je tón opatrnější než v Bildu, ale ani tam se Nagelsmann nedočkal obhajoby. Analytický text po zápase mluví o mužstvu, kterému „chyběly i ty nejjednodušší prostředky“: nepřesné přihrávky, pomalý přechod do útoku, nulová kreativita proti hlubokému bloku. Bastian Schweinsteiger v expertním rozboru pojmenoval totéž: chyběla přesnost, chyběla kreativita, chyběla odvaha mezi liniemi.

Třetí turnajový krach v řadě

Čísla jsou nemilosrdná. Na MS 2018 v Rusku Německo vypadlo ve skupině, poprvé v historii. Na MS 2022 v Kataru totéž. Letos se sice dostalo do vyřazovací fáze, ale formát se 48 týmy a šestnáctifinále znamená, že i tentokrát skončilo mimo nejlepší šestnáctku. Tři mistrovství, tři brzké konce.

Přitom Nagelsmannova celková bilance u reprezentace vypadá na papíře solidně: 37 zápasů, 23 výher, 7 remíz, 7 porážek. Pro srovnání: jeho předchůdce Hansi Flick měl za 25 zápasů jen 12 výher při šesti porážkách. Jenže turnajová bilance obou je podobně tristní. Flick skončil ve skupině v Kataru, Nagelsmann v šestnáctifinále v Americe. Debata o jeho konci proto nestojí na souhrnném procentu úspěšnosti, ale téměř výhradně na tom, co se děje, když jde opravdu o všechno.

Sám Nagelsmann to po zápase s Paraguayí přiznal s nezvyklou otevřeností: „Německo už dvanáct let nic nedokázalo. Bylo by namyšlené tvrdit, že patříme ke světové špičce.“ Euforie z domácího Eura 2024, která mu vynesla prodloužení smlouvy do roku 2028, se rozplynula za necelý rok.

Proč zrovna Klopp, a proč zatím jen na papíře

Bild staví proti Nagelsmannovi jediné jméno: Jürgen Klopp. Logika je mediálně čitelná. Klopp je trenér, který umí spojit kabinu, strhnout fanoušky a změnit náladu celé země, přesně to, co Nagelsmannovi kritici upírají. Na turnaji je navíc přítomný jako expert MagentaTV, takže debata o něm běží doslova v reálném čase před kamerami.

Jenže fakta jsou složitější. Klopp od ledna 2025 zastává pozici globálního šéfa fotbalu v síti Red Bull, dlouhodobou strategickou roli, ne dočasný úvazek. Po vyřazení Německa řekl, že o funkci Bundestrainera „ještě nepřemýšlel“, že to není správný moment a že má práci, kterou dělá rád. Kategorické ne nevyslovil. Ale ani nic, co by se dalo číst jako ano.

Finanční stránka případného rozchodu s Nagelsmannem je navíc zahalená mlhou. Andreas Rettig odmítá mluvit o obsahu smlouvy. Frankfurter Rundschau s odkazem na Sport Bild zmiňuje existenci možné výstupní klauzule a odhadovaný plat kolem 170 milionů korun ročně, ale bez zveřejněného kontraktu jde o spekulaci.

Co zůstává po euforii

Euro 2024 mělo být přelomem. Domácí turnaj, obnovený vztah veřejnosti k národnímu týmu, mladý trenér s vizí. Nagelsmann dostal prodlouženou smlouvu, důvěru vedení i kredit médií. Dvanáct měsíců poté stojí před otázkou, jestli to všechno nebyla jen fasáda, hezčí obraz bez hlubší sportovní substance.

Paraguay teď v pavouku přebírá německou pozici a v osmifinále narazí na vítěze duelu Francie–Švédsko. Z téhle větve turnaje zmizel jeden z velkých evropských favoritů. Pro zbytek světa je to poznámka pod čarou. Pro německý fotbal je to třetí kapitola téhož příběhu, a tentokrát se zdá, že ji někdo bude muset dopsat jiným písmem.