Zahraniční trenér pro českou reprezentaci by mohl stát víc, než si FAČR dokáže pohodlně dovolit. Slovenský benchmark ukazuje proč.
Miroslav Koubek 29. června 2026 opustil pozici hlavního trenéra české reprezentace po vzájemné dohodě s předsedou FAČR. Neúspěch na mistrovství světa ukončil angažmá, které trvalo sotva půl roku, Koubek přitom v prosinci 2025 podepsal smlouvu až do června 2028. Teď svaz stojí před otázkou, která není jen odborná, ale především rozpočtová: sáhnout po domácím jménu, nebo investovat do zahraničního kouče? Dušan Uhrin mladší, pravidelně citovaný hlas k dění kolem národního týmu, upozorňuje, že druhá varianta rozhodně nebude laciná. A čísla ze sousedního Slovenska mu dávají za pravdu.
Slovenský účet jako varovný benchmark
Když šéf Slovenského futbalového zväzu Ján Kováčik v březnu 2026 veřejně potvrdil plat Francesca Calzony, číslo rezonovalo celým regionem. Italský kouč pobíral 70 tisíc eur měsíčně, v přepočtu zhruba 1,75 milionu korun. A to nebyl celý účet. Nejbližší členové jeho realizačního týmu stáli dalších přibližně 44 tisíc eur měsíčně. Celkový balík za štáb tak atakoval 114 tisíc eur měsíčně, tedy téměř 2,85 milionu korun.
Kováčik tehdy dodal, že Calzonův plat byl vyšší než ten, který na EURO 2024 pobíral Ivan Hašek. Pro český kontext je to důležitá kotva: pokud FAČR uvažuje o zahraničním trenérovi srovnatelného kalibru, musí počítat s částkou, která se pohybuje v řádu desítek milionů korun ročně jen za realizační tým.
Svaz, který nemá na rozhazování
Finanční realita FAČR přitom není růžová. Už v prosinci 2025, tedy ještě před Koubkovým nástupem, veřejně promluvil Jaroslav Tvrdík. Jeho slova byla přímočará: FAČR není v dobré finanční kondici a zahraniční varianta je výrazně dražší než domácí řešení. Právě proto tehdy Slavia i Sparta nabídly, že by na zahraničního trenéra přispěly.
Nabídka klubů leccos prozrazuje. Když dva největší české kluby samy osloví svaz s finanční pomocí, nejde o gesto velkorysosti, je to signál, že bez externích peněz si FAČR zvučné zahraniční jméno dovolit nemůže. Nebo nechce riskovat, že ho utáhne.
Uhrinova poznámka o ceně zahraničního kouče tak není abstraktní varování. Opírá se o tutéž logiku, kterou před půl rokem pojmenoval Tvrdík a kterou potvrzují slovenská čísla.
Trpišovský: věčný favorit, který nechce
V domácím prostředí se debata opakovaně vrací k jednomu jménu: Jindřich Trpišovský. Jenže slávistický trenér už v prosinci 2025 řekl jasně: „Ambici nemám. Jaro bude těžké, čas a energii musím věnovat Slavii.“ Krátkodobou nouzovou výpomoc tehdy nevyloučil, ale dlouhodobé řešení tím rozhodně nenaznačil. Sám přitom jako kvalitní alternativu zmínil Luboše Kozla.
Pokud Trpišovský svůj postoj nezměnil, a nic veřejného nenasvědčuje opaku, okruh reálných domácích kandidátů se zužuje. Kozel, případně další jména z ligového prostředí, ale žádný z nich nenese punc „jednoznačné první volby“, kterou by Trpišovský představoval.
Čas tlačí: Liga národů startuje v září
Nový trenér nepotřebuje jen jméno a smlouvu. Potřebuje realizační tým, herní plán a nominaci. První zápas Ligy národů čeká Česko už 26. září proti Chorvatsku, o tři dny později přijede Anglie. Další dva duely následují 3. a 6. října. Čtyři zápasy ve dvou reprezentačních oknech, to je tempo, které vyžaduje mít jasno během léta.
Každý týden bez rozhodnutí zmenšuje manévrovací prostor. Zahraniční trenér navíc potřebuje čas na poznání kádru, české ligy i zákulisí svazu. Domácí kouč tuhle výhodu má automaticky.
Pokud FAČR nepůjde do rozpočtu srovnatelného se slovenským modelem a zároveň nezíská Trpišovského, výběr se logicky zúží na levnější domácí variantu nebo zahraniční jméno nižšího profilu. Uhrin to pojmenoval střízlivě, a rozpočtová aritmetika mu zatím nedává důvod k optimismu.
