Markéta Vondroušová nikdy neměla pozitivní dopingový test. Přesto dostala čtyřletý zákaz činnosti za to, že jednoho prosincového večera neotevřela dveře.
3. prosince 2025 zazvonil u domu české tenistky někdo, koho neznala. Žena se představila jako antidopingová komisařka a žádala odběr vzorku. Vondroušová byla doma sama, bála se, komisařku odmítla pustit dovnitř. Podepsala formulář o odmítnutí testu venku před domem a šla se psem. O tři dny později absolvovala test dobrovolně, s negativním výsledkem. Na výsledku to nic nezměnilo. 22. června 2026 nezávislý tribunál pod hlavičkou antidopingové agentury ITIA vynesl verdikt: porušení článku 2.3 tenisového antidopingového programu, odmítnutí odběru vzorku bez přesvědčivého ospravedlnění. Trest: čtyři roky zákazu soutěžení. Stejná sazba, jakou pravidla předepisují za nejzávažnější dopingové delikty.
Kdo jsou komisaři a jak kontroly probíhají
Slovo „komisař“ zní jako z policejního seriálu, ale v antidopingovém světě jde o přesně definovanou roli. Dopingoví kontroloři (Doping Control Officers), kvalifikovaní a registrovaní pracovníci pověření ITIA, mají pravomoc provádět neohlášené kontroly kdykoli a kdekoli. Na turnaji, v hotelu, doma. Bez předchozího upozornění. Odebírají moč, krev nebo suché krevní skvrny. Hráči a hráčky zařazení do takzvaného registrovaného testovacího poolu navíc musí denně hlásit svůj pobyt v systému ADAMS, kde budou a kdy budou k zastižení. Tři nesplněné povinnosti během dvanácti měsíců mohou samy o sobě vést k sankci.
Vondroušová v dubnovém rozhovoru pro iSport popsala, jak ten systém prožívá: „Je to stres, když vám někdo chce vlézt domů.“ Podle její verze se komisařka dostatečně neprokázala a celý kontakt probíhal pod tlakem. ITIA naopak uvádí, že testeři nosí identifikační průkaz a hráči mají možnost ověřit jejich totožnost i jiným způsobem. Tribunál po výslechu obou stran uzavřel, že vysvětlení Vondroušové nepředstavovalo přesvědčivé ospravedlnění.
Čtyři roky bez pozitivního nálezu
Právě tady případ přestává být osobním příběhem jedné hráčky a stává se systémovým sporem. Pravidla tenisového antidopingového programu staví odmítnutí testu na stejnou úroveň jako nejtvrdší prvotní dopingové delikty. Logika je jednoduchá: kdyby odmítnutí neneslo srovnatelný trest, každý chycený sportovec by prostě řekl ne.
Jenže praxe ukazuje, že čtyři roky nejsou automatické ani u pozitivních nálezů. Americký tenista Alfredo Casso dostal za pozitivní clomifen dva roky, protože prokázal neúmyslnost. Ve třech případech boldenonu ITIA dokonce uznala úplnou absenci viny a hráči se vrátili bez jakékoli sankce. Vondroušová naopak dostala plnou sazbu za to, že nepustila komisařku přes práh. Bez pozitivního vzorku, bez nálezu zakázané látky, bez jediného důkazu o dopingu.
Její obhajoba stojí na dvou pilířích: bezpečnostní obavě osamělé ženy a psychickém tlaku, který podle ní ITIA cíleně vytvořila. V rozhovoru citovaném španělským deníkem AS tvrdí, že po kauzách Igy Šwiatekové a Jannika Sinnera na ní agentura chtěla „ukázat autoritu“. Ve veřejných dokumentech tribunálu pro takový motiv důkaz není. Ale právě tento rozpor, mezi tím, co hráčka prožívá, a tím, co systém formálně dovoluje, živí debatu, která přesahuje jednu kauzu.
Šatna se bouří, ale ne celá
Vondroušová není sama. Australanka Ajla Tomljanovičová označila čtyřletý trest za „ostudu“ a prohlásila, že ITIA si na vás „zasedne“, i když neděláte nic špatného. Institucionálně se proti způsobu vymáhání kontrol staví hráčská asociace PTPA, která už v březnu 2025 podala oficiální stížnost k Evropské komisi. V ní mluví o agresivních, nepřiměřených a invazivních procesech: častých krevních testech těsně před zápasy, prohlídkách telefonů, vícehodinových výsleších.
Hlas šatny ale není jednolitý. Guardian cituje Karolínu Plíškovou, podle níž jsou pravidla v tomto bodě dost jasná. A právě tady se láme vnímání celého případu. Pro jednu část hráčů jde o systémovou šikanu, pro druhou o nepříjemnou, ale nutnou součást čistého sportu. Obě skupiny mají svou pravdu, a žádná z nich nemá monopol na celou.
Co bude dál: odvolání, lhůty a Wimbledon 2030
Stručný výrok bez plného odůvodnění je zatím jediný veřejný dokument. ITIA oznámila, že podrobné písemné odůvodnění vydá „v přiměřené lhůtě“. Teprve od jeho doručení Vondroušové poběží jednadvacetidenní lhůta pro odvolání k Mezinárodnímu sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS). Přesné datum tedy zatím nelze spočítat.
U CAS přezkum není omezen na to, co řešila první instance, soud posuzuje případ znovu. Pro Vondroušovou to znamená šanci, ale i vysokou laťku: musela by prolomit závěr, že její odmítnutí nemělo přesvědčivé ospravedlnění, a dostat se alespoň k uznání neúmyslnosti nebo výjimečných okolností. Teprve pak by trest mohl klesnout na dva roky nebo méně.
Při současném znění verdiktu zákaz běží od 22. června 2026 do 21. června 2030. Vondroušová tak zcela jistě vynechá Wimbledon 2026, 2027, 2028 i 2029. Ročník 2030 ale začíná 1. července, devět dní po konci trestu. Teoreticky by se mohla vrátit právě tam, kde v roce 2023 zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater Dish. Bude jí téměř jednatřicet. Na WTA ji vedou jako neaktivní, singlový žebříček ukazuje 122. místo, letošní výdělky necelých 830 tisíc korun. Kariérně si připsala skoro 300 milionů. Čtyři roky bez zápasů, bez tréninků pod hlavičkou federace, bez vstupu na turnaje, to je zásah, který se počítá nejen v penězích, ale v letech, které se v tenise nedají nahradit.
Případ Vondroušové není o dopingu. Je o tom, kde končí ochrana čistoty sportu a kde začíná nepřiměřený zásah do života sportovce. Odpověď na tuto otázku teď leží v Lausanne, v rukou arbitrů CAS.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3428
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3816
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 7682
