Koller si nebral servítky. Sepsul reprezentaci, brzy očekává nakládačky

Poslední místo ve skupině, skóre 2:6, jediný bod. A k tomu trenér, který po remíze s Jihoafrickou republikou hodnotí výkon pozitivně. Přesně v tu chvíli se Jan Koller, historicky nejlepší střelec české reprezentace s 55 góly, rozhodl promluvit. Ne diplomaticky, ne opatrně. „Velkej alibismus,“ řekl na adresu Miroslava Koubka v anketě Blesku. „Neměli bychom si takhle lhát do kapsy.“ A dodal, že pokud se trenérovi výkon proti JAR opravdu líbil, nemá týmu co dát. Jenže nejtvrdší na Kollerových slovech není samotná emoce. Je to fakt, že se s podstatnou částí jeho diagnózy nepřímo shoduje i sám Koubek.

Dvě ostudy a jeden alibismus

Česká cesta šampionátem v USA trvala devět dní. Prohra 1:2 s Koreou, remíza 1:1 s Jihoafrickou republikou, porážka 0:3 s Mexikem. Tým, který se na mistrovství světa vrátil po dvaceti letech, přes dramatickou baráž s Irskem a Dánskem, skončil ve skupině A poslední bez jediné výhry.

Koller reagoval už po druhém zápase. Vadilo mu, že Koubek hodnotil výkon proti JAR jako solidní, přestože tým měl za sebou podle Kollera „dvě ostudy“. Nebyl sám. Ve stejné anketě se k němu přidali Ladislav Vízek i Petr Švancara, všichni tři nechápali, odkud se bere trenérova spokojenost. Kollerova slova ale měla jinou váhu. Mluví člověk, který na velkých turnajích nastupoval v základu, střílel góly Německu a ví, jak vypadá tým, který na šampionátu funguje.

Koller si nebral servítky. Sepsul reprezentaci, brzy očekává nakládačky

SportyŽivě.cz

1 h

Koubek mu vlastně dal za pravdu

Paradox celé situace: po závěrečné porážce s Mexikem sám Koubek na webu FAČR přiznal věci, které Kollerovu kritiku potvrzují. Český fotbal podle trenéra „dlouhá léta zaostává“ v technické kvalitě. Tým potřebuje „inovaci personálního obsazení“ a musí „zvýšit hernost“. Připomněl, že postup přes baráž vznikl hlavně na „obrovské bojovnosti, nasazení a týmovosti“, tedy na vlastnostech, které na šampionátu proti silnějším soupeřům nestačily.

Koller to říkal jiným jazykem, ale diagnóza se překrývá. Pasivní, reakční fotbal založený na přežívání a brejkových situacích naráží na strop, jakmile protivník disponuje individuální kvalitou. Koubek to ví. Koller to ví. Rozdíl je v tom, že jeden z nich to po remíze s JAR nechtěl přiznat.

Konec generace uprostřed krize

Vyřazení ze skupiny není jen výsledková ostuda. Je to zlom. Den po porážce s Mexikem ukončil reprezentační kariéru Patrik Schick, 56 zápasů, 26 gólů, na tomto turnaji ani jeden. O den později ho následoval Tomáš Holeš se 43 starty. Dva hráči, kteří definovali poslední éru národního týmu, odešli ve chvíli, kdy mužstvo nemá jasnou představu, čím je nahradit.

Kollerova kritika tak není jen reakcí na jeden špatný turnaj. Rámuje konec části generace. A klade otázku, na kterou zatím nikdo neposkytl přesvědčivou odpověď: kdo a s jakým herním plánem povede tým do další fáze?

Podzim jako lakmusový papírek

Odpověď přijde rychle. Už 26. září nastoupí Česko v Lize národů A doma proti Chorvatsku. O tři dny později přijede Anglie. 3. října cestuje tým do Španělska, 6. října znovu do Anglie. Listopadový blok uzavřou zápasy se Španělskem a Chorvatskem. Šest utkání proti třem špičkovým evropským výběrům, a to všechno s mužstvem, které právě přišlo o klíčového útočníka a defenzivního univerzála.

Kapitán Ladislav Krejčí po Mexiku řekl, že „někdy jsou potřeba i pády“. Možná. Jenže pád na mistrovství světa po dvacetileté absenci a následný vstup do skupiny smrti Ligy národů, to není běžný pád. To je prověrka, která odhalí, jestli se po šampionátu změní něco víc než jen jména na soupisce.

Koller už dříve v rozhovoru pro Sport.cz srovnával svou generaci plnou individualit z předních evropských lig s novějším týmem postaveným víc na kolektivu. Tehdy to znělo jako nostalgické pozorování. Po Mexiku to zní jako varování, které se naplnilo. A podzimní program Ligy národů ukáže, jestli ho někdo vzal vážně.