Brankář Kovář zpochybnil nasazení některých spoluhráčů: Každý se musí podívat do zrcadla

V rozhovoru pro ČT sport, jehož přepis převzala ČTK, Kovář mluvil o nezachycených brejcích, smůle v odrazech a hlavně o tom, že se teď „každý musí podívat do zrcadla“. Nebyla to fráze do mikrofonu. Stejná slova, téměř doslova, zvolil po zápase i kapitán Ladislav Krejčí. A trenér Miroslav Koubek k nim přidal ještě tvrdší diagnózu: český fotbal má strukturální problém s kvalitou v rozhodujících detailech. Tři různé hlasy z kabiny, jedna zpráva. Turnaj skončil, sebereflexe začíná.

Dva brejky, které rozhodly o všem

Do 52. minuty to byl vyrovnaný zápas. Kovář v prvním poločase vytáhl důležitý zákrok proti Sánchezovi, Višinský na druhé straně hrozil z několika pozic. Pak přišla přesně ta situace, na kterou se Česko podle Kováře chystalo, a nezachytilo ji. Rychlý přechod Romo–Chávez, gól. O pár minut později další brejk, Kovářův skluz, nedůrazný odkliz spoluhráčů, 0:2. Třetí gól už jen zpečetil výsledek před 80 824 diváky.

Koubek to po zápase popsal téměř identicky: „Nechali jsme soupeře, aby nás vybrejkoval.“ Situace se podle něj daly řešit lépe. Krejčí šel ještě dál a u prvního gólu vzal část odpovědnosti na sebe. Višinský zase litoval neproměněné šance z první půle: „Byla strašně důležitá, bylo by to jiné,“ řekl na webu FAČR.

Čtení spotřeby na STK odhalilo propastný rozdíl. Plug-in hybridy v reálu spotřebují až o 4l/100 km víc než udává výrobce

AutoŽivě.cz

Právě teď

Zrcadlo, které nastavil celý turnaj

Kovářova věta o zrcadle nezní jako útok na konkrétního spoluhráče ani jako alibi. Mluví v první osobě množného čísla, zahrnuje sebe. Krejčí použil tutéž metaforu: turnaj prý mužstvu „nastavil zrcadlo“ a ukázal realitu výkonů i hry.

A ta realita je neúprosná. Proti Koreji prohra 1:2, přestože Kovář patřil k nejlepším na hřišti: dvojitý zákrok po změně stran, vyběhnutí proti Sonovi. Proti Jihoafrické republice remíza 1:1, kdy Česko mělo podle Koubka k výhře blíž, ale inkasovalo z penalty. Proti Mexiku nejlepší týmový výkon na turnaji, a přesto nejhorší výsledek. Jeden bod, skóre 2:6, poslední místo ve skupině A.

Nejtvrdší na tom není samotné skóre. Je to opakování stejného vzorce: Česko se dostane do slibné pozice, ale v rozhodujícím momentu (v zakončení, v přechodu do obrany, v posledním řešení) mu chybí kvalita. Koubek to po Mexiku řekl nahlas: jde o technickou stránku hry a o nedostatek konkurenceschopnosti v klíčových detailech. Není to problém jednoho zápasu. Je to problém celého turnaje.

Rotace sestavy: záměr dával smysl, výsledek ne

Koubek proti Mexiku sáhl ke třem změnám v základu. Do ofenzivních pozic nasadil Višinského s Douděrou, chtěl „rychlostní brejkovou typologii“. Záměr byl čitelný: proti favoritovi skupiny zkusit to, co Mexiko samo umí nejlíp, rychlé přechody do útoku.

Višinský okamžitě přinesl nebezpečí. V prvním poločase měl několik zakončení a Koubek výslovně řekl, že nezklamal. Problém nebyl v tom, kdo hrál, ale v tom, co se dělo po ztrátě míče. Mexiko trestalo přesně ty prostory, které rotace otevřela. Šlo podle nás o logickou sázku, která ale odhalila hlubší limit: český tým dokáže vytvořit tlak, nedokáže ho ale udržet a zároveň pojistit záda.

Co přijde po turnaji

Kovářova slova o „další práci“ a návratu na mistrovství světa za čtyři roky nejsou jen emocionální proklamace. Praktický horizont je mnohem bližší. Už na podzim 2026 čeká Česko elitní skupina A3 Ligy národů, a los je nemilosrdný:

• 26. 9. – Česko vs. Chorvatsko (FORTUNA Arena, Praha)
• 29. 9. – Česko vs. Anglie (FORTUNA Arena, Praha)
• 3. 10. – ve Španělsku
• 6. 10. – v Anglii
• 12. 11. – Česko vs. Španělsko (epet Arena, Praha)
• 15. 11. – v Chorvatsku

Chorvatsko, Anglie, Španělsko. Tři soupeři, kteří budou testovat přesně to, co na MS selhalo: schopnost obstát v detailech proti špičce. Koubek po Mexiku mluvil o inovaci kádru a konkrétně zmínil, že Hugo Sochůrek „určitě dostane šanci v Lize národů“. Oficiální rozhodnutí o trenérově budoucnosti zatím nepadlo, ale tón jeho vyjádření směřuje spíš k pokračování než k odchodu.

Další velký turnaj, na který mohou fanoušci vyhlížet, je EURO 2028 ve Spojeném království a Irsku. Účast tam ale Česko nemá jistou. Musí si ji vybojovat, a právě Liga národů bude první příležitostí ukázat, jestli slova o zrcadle a sebereflexi něco změnila.

Dvacet let, dvě vypadnutí

Česko jako samostatný stát hrálo mistrovství světa dvakrát. V Německu 2006 začalo výhrou 3:0 nad USA, pak přišly porážky s Ghanou a Itálií: tři body, konec ve skupině. O dvacet let později, v roce 2026, jediný bod za remízu s JAR a celkové skóre 2:6. Horší bilance, horší výsledek, stejný konec.

Rozdíl je v tom, co zůstává. V roce 2006 odcházela zlatá generace. Teď je v bráně šestadvacetiletý Kovář, v útoku debutoval Višinský, Koubek mluví o zabudovávání nových hráčů. Materiál na přestavbu existuje. Otázka zní, jestli se z turnaje stane skutečná zkušenost, nebo jen další kapitola, kterou český fotbal rychle přelistuje.

Kovář řekl, že se každý musí podívat do zrcadla. V září v Praze proti Chorvatsku se ukáže, co v něm viděl.