Bývalý reprezentant po debaklu 0:3 s Mexikem sáhl dál než k rozboru zápasu, zamířil přímo na vedení českého fotbalu.
Karel Poborský patří k hlasům, které si český fotbal vyslechne. Když se po posledním skupinovém zápase mistrovství světa 2026 postavil před kamery ČT sport, nerozdával obvyklé pozápasové fráze. Řekl, že šampionát český tým „svlékl donaha“, a pak přidal větu, která rezonuje víc než samotný výsledek: lidé, kteří Miroslava Koubka uvedli do funkce, snad věděli proč. Nepřímo tak zpochybnil nejen výběr trenéra, ale celý proces, který k jeho jmenování vedl. A nebyl sám, Michal Kadlec se s jeho diagnózou veřejně ztotožnil.
Dva měsíce hledání, které skončily kompromisem
Aby Poborského kritika dávala plný smysl, je potřeba se vrátit o osm měsíců zpět. 15. října 2025 výkonný výbor FAČR přijal návrh předsedy Davida Trundy na odvolání Ivana Haška. Gesční skupina pro sport, tedy Trunda, Zdeněk Grygera, Adolf Šádek a přizvaný Pavel Nedvěd, dostala za úkol najít nástupce. Listopadové zápasy odřídil jako přechodné řešení Jaroslav Köstl. V prosinci se FAČR pokusila získat Jindřicha Trpišovského, jenže Slavia ho neuvolnila. Podle pozdějšího vysvětlení Trundy a Nedvěda měla zpočátku prioritu dokonce zahraniční varianta, zatímco Nedvěd tvrdil, že Koubka chtěl už 21. října.
Teprve 19. prosince 2025 padlo oficiální jmenování. Dva měsíce, několik odmítnutí, obrat ve strategii. Právě tohle Poborský nazval „dlouhým a kostrbatým hledáním“. Nekritizuje primárně Koubka jako člověka, míří na způsob, jakým se v krizové chvíli řídí reprezentace.
Šampionát, který neměl alibi
Na Euru 2024 šlo podle Poborského alespoň částečně mluvit o smůle. Na MS 2026 už ne. Česko prohrálo 1:2 s Koreou, remizovalo 1:1 s Jihoafrickou republikou a v rozhodujícím duelu dostalo od Mexika tři góly bez odpovědi. Jeden bod, skóre 2:6, poslední místo ve skupině.
Kadlec to shrnul bez příkras: postup se neprohrál až s Mexikem, ale už v úvodních zápasech proti soupeřům, kteří nepatří mezi světovou špičku. Poborský přidal konkrétnější pitvu, vypadlo fyzično, nefungovala taktika, sestava se pořád hledala. Srovnání s posledním českým MS v roce 2006 je krutě výmluvné. Tehdy tým vstoupil do turnaje výhrou 3:0 nad USA a po dvou zápasech měl tři body. Skončil sice taky ve skupině, ale přinesl aspoň jeden výkon světové úrovně. Letos nic takového nepřišlo.
Ujíždějící vlak a koncová světla, která nejsou vidět
Nejostřejší Poborského výrok se netýkal ani Koubka, ani Mexika. Řekl, že českému fotbalu ujíždí vlak a nejsou vidět ani koncová světla. Fotbal ve světě jde podle něj jiným směrem, nestačí stavět hru na fyzičnu a standardních situacích, je potřeba začít od mládeže a od trenérů, dostat víc českých hráčů do domácí ligy. Horizont? Dlouhé roky.
Ironií je, že FAČR už formálně řeší přesně oblasti, o nichž Poborský mluví. Běží projekt FIFA TDS ASP zaměřený na akademie a rozvoj hráčů od osmi do devatenácti let. Svaz spustil nový licenční řád talentované mládeže, partnerství s ČSOB přineslo šest projektů od programu Nová generace trenérů přes FIFA Areny až po e-learning pro kouče v regionech. Na papíře to vypadá jako systémová odpověď. V praxi zatím chybí viditelný efekt, a právě ta propast mezi deklaracemi a realitou je jádrem Poborského frustrace.
Co bude dál s Koubkem i se svazem
Koubek po vyřazení nemluvil o odchodu. Hovořil o pokračování procesu a o personální obměně kádru. Jeho smlouva běží do června 2028, takže případné rychlé rozhodnutí by bylo nejen sportovní, ale i politické. Tlak ale roste, a Poborského slova ho zesílila, protože nejde o anonymní komentář na sociální síti, nýbrž o veřejnou diagnózu člověka, který na velkých turnajích sám hrál.
Podle nás se v jednom okamžiku protnuly tři vrstvy problému: slabý turnaj bez jediného přesvědčivého výkonu, krizové a rozkolísané hledání trenéra a dlouhodobé zaostávání systému od mládeže po trenérské vzdělávání. Poborský to pojmenoval nahlas. Otázka teď není, jestli má pravdu, ale jestli ji někdo v Praze na Strahově promění v činy dřív, než vlak zmizí úplně za obzorem.
