Bývalý reprezentační kanonýr Ondrášek přiblížil dění v kabině. Tlak v národním týmu si málokdo dokáže představit

19. června 2026, den po druhém skupinovém zápase mistrovství světa, se na obrazovkách objevil muž, který českou reprezentaci poznal z obou stran, jako pozdní debutant i jako střelec jednoho z nejslavnějších gólů posledních let. Ondrášek v rozhovoru pro TN.cz neodhaloval žádný rozkol v kabině ani vnitřní konflikt. Místo toho nabídl pohled, který aktivní hráči veřejně vyslovit nemohou: ostrá kritika po jednom výsledku týmu nepomůže, protože tlak kolem národního dresu je něco, co si člověk zvenčí těžko dokáže představit.

Remíza s JAR a lavina, která přišla po ní

Česko vstoupilo do šampionátu porážkou s Jižní Koreou. Bod proti Jihoafrické republice měl být záchranným lanem, a místo úlevy přinesl frustraci. Tým sice vedl, ale postupně pustil soupeře do hry a nakonec inkasoval vyrovnání. Reakce na sítích i v expertních studiích byla tvrdá. Petr Čech výkon kritizoval na TN.cz výrazně ostřeji: vytkl hráčům pasivitu, nedostatek odvahy a řekl, že situace před závěrečným duelem s Mexikem je velmi těžká. Ondrášek se na stejnou remízu dívá jinak. Přiznává, že tým po dobrém úvodu přestal být aktivní a že „bránit celé utkání nelze“, ale odmítá okamžitou hysterii. Podle něj není po takovém zápase prostor pro přehnaně ostrou kritiku, hráči ji vnímají a tlak, který už tak nesou, se jen násobí.

Co Ondrášek myslí tím „tlakem“

Nejde o abstraktní frázi. Ondrášek ho rámuje jako směs výsledkového stresu, nezvyklých podmínek velkého turnaje a okamžité mediální a fanouškovské odezvy, která na hráče dopadá v reálném čase. Už před utkáním s JAR hráči přes Fotbalovou asociaci mluvili o nutnosti bodovat a o specifické atmosféře šampionátu. František Straka téma tlaku velké akce otevíral ještě před turnajem. Ondrášek ale jde dál: říká, že zvenčí je vidět jen výkon a výsledek, ne to, co se děje mezi zápasy; váha reprezentačního dresu, okamžitá reakce milionů lidí, vědomí, že každý špatný dotek se bude rozebírat celý den.

Bosch ukázal motor tak malý, že se vejde do kapsy: Jen sednout a jet. Auto je ve městě zase o kus zbytečnější

AutoŽivě.cz

3 h

Ve starším rozhovoru pro FAČR přitom nároďák popisoval jako prostředí, kde může být „dobrá parta“ a kde hráči bojují jeden za druhého. Žádné toxické zákulisí. Právě proto je jeho aktuální výstup spíš obhajobou než odhalením; největší nepřítel podle něj není kabina, ale to, co na ni tlačí zvenčí.

Bukurešť jako protipól: skutečné peklo zevnitř

Když Ondrášek chce ukázat, jak vypadá opravdu rozbitý tým, nesahá do české kabiny. Vrací se k angažmá v bukurešťském FCSB pod majitelem Gigim Becalim. Podle jeho slov Becali „řídil naprosto všechno“, zápasy, střídání i tréninky. Po prvním utkání chtěl čtveřici nových hráčů vyhodit. Ondrášek říká, že nechtěl snášet neustálé urážky, osobně navrhl ukončení smlouvy a odešel. Ve starším rozhovoru pro fotbalunas.cz celou epizodu shrnul diplomatičtěji jako „životní zkušenost“. Teď je konkrétnější, a právě ten kontrast mezi chaosem v Bukurešti a tlakem kolem české reprezentace dává jeho slovům váhu. V nároďáku problém není uvnitř. Je kolem.

Muž jednoho ikonického momentu

Ondráškova pozice komentátora stojí na jednom nezpochybnitelném základu: vítězném gólu proti Anglii v říjnu 2019. Akci potáhl Masopust, Darida stáhl obránce náběhem na přední tyč a Ondrášek zůstal na místě, kde trefil míč po zemi přesně k tyči. Bylo mu třicet let, v reprezentaci debutoval jen krátce předtím a sám později přiznal, že dřívější neúspěšné nominace bral s pokorou; jiní útočníci měli prostě lepší formu. Ten gól mu dal hlas, který přetrvává dodnes. Lidé, které osobně nezná, ho podle jeho slov stále oslovují právě kvůli té říjnové noci v Edenu.

Bod proti Mexiku? Optimismus proti matematice

Ondrášek věří, že Česko dokáže proti Mexiku uhrát bod, a tvrdí, že by mohl na postup stačit. Čech to vidí jinak: podle něj musí tým bezpodmínečně vyhrát a ještě doufat v příznivé výsledky jinde. Matematika je v tomhle případě spíš na Čechově straně. Ondráškův optimismus ale není naivní; je to pohled člověka, který ví, jaký rozdíl udělá, když tým cítí podporu místo odsouzení.

Před duelem s Mexikem tak stojí dvě verze reality. Jedna říká: hráči zklamali, musí se bát. Druhá říká: tlak už tam je, přidávat další nemá smysl. Ondrášek stojí pevně na té druhé straně, a jeho bukurešťská zkušenost ukazuje, že pozná rozdíl mezi tlakem, který tým posílí, a tlakem, který ho rozloží.