Košický rodák Vukušič nekompromisně: Češi odešli fyzicky, i Kapverdy hrají lépe

Šestá minuta v Atlantě, Michal Sadílek skóruje a Česko vede. Jenže kdo sledoval zbytek zápasu, viděl příběh, který se na tomto šampionátu opakuje podruhé za sebou: vedení, postupná ztráta kontroly, inkasovaný gól a na konci zklamání. Jozef Vukušič, košický rodák, který strávil roky na lavičkách jihoafrických klubů, v pozápasovém hodnocení pro ČTK nešetřil. Podle jeho slov Češi po vstřeleném gólu fyzicky odešli a nedokázali udržet tempo, které si sami nastavili. A pak přidal srovnání, které bolí víc než samotná remíza: i Kapverdy podle něj předvádějí na turnaji lepší fotbal.

Trenér, který ví, o čem mluví

Vukušičovo jméno nemusí českému fanouškovi říkat mnoho, ale v jihoafrickém fotbale má konkrétní stopu. Vedl FC Cape Town, poté Polokwane City a v roce 2019 převzal AmaZulu. Klubový profil FDC Vista ho popisuje jako trenéra s rozsáhlou zkušeností v africkém fotbale. To z něj dělá člověka, který jihoafrický tým zná zevnitř, ví, jak hraje, co umí a kde má limity. A právě proto je jeho hodnocení zápasu Česko–JAR tak nepříjemné: neříká, že Jižní Afrika byla skvělá. Říká, že Česko nedokázalo herně diktovat ani soupeři, jehož slabiny dobře zná.

Před turnajem Vukušič v rozhovoru pro ČTK varoval, že Afričané jsou nevypočitatelní. Po úvodním zápase JAR s Mexikem mluvil o „katastrofě“ a tvrdil, že bylo „všechno špatně“. Není to tedy člověk, který by šetřil jen Česko, jeho styl hodnocení je plošně tvrdý. Ale právě proto má váhu, když totéž měřítko obrátí na český tým.

Vémola to finančně nedává. Asi se bude muset vrátit do klece

MMAmag.cz

1 h

Dva zápasy, dvě vedení, nula výher

Vzorec je alarmující. Proti Koreji šlo Česko do vedení díky Krejčího gólu, přesto prohrálo 1:2. Korejci byli lepší prakticky ve všem měřitelném: střely 15:8, očekávané góly 1,84 ku 0,85, držení míče 62 procent. Proti JAR přišlo vedení ještě dřív, už v šesté minutě. A výsledek? Penalta Teboha Mokoeny v 83. minutě a konečných 1:1.

Společný jmenovatel obou zápasů není smůla ani rozhodčí. Je to neschopnost udržet vedení. Po vstřeleném gólu český tým v obou případech ztratil iniciativu, stáhl se a přenechal míč soupeři. Přesně na tohle Vukušič míří, když mluví o fyzickém odchodu; nemyslí tím jednorázový kolaps v závěru, ale pozvolné vyhasínání intenzity, které soupeř postupně využije.

Zajímavé je, že čeští aktéři tuto diagnózu úplně nesdílejí. Martin Fillo po utkání s Koreou výslovně odmítl, že by tým fyzicky odešel. Zdeněk Folprecht připouštěl vliv nadmořské výšky. Trenér Koubek a Ladislav Krejčí před zápasem s JAR akcentovali spíš potřebu většího sebevědomí a lepšího zásobování útočníků. Jenže výsledky mluví jasně: dvě vedení, ani jedna výhra.

Proč zrovna Kapverdy?

Na první pohled absurdní srovnání. Kapverdy, ostrovní stát s necelým půl milionem obyvatel, debutant na mistrovství světa. Jenže právě v tom je Vukušičova poznámka tak ostrá; nesrovnává Česko s Brazílií nebo Španělskem, ale s týmem, který by měl být „pod ním“. A přesto podle něj nabízí víc.

Podle taktického profilu na Eurofotbalu jsou Kapverdy postavené na třech pilířích: dynamickém pohybu po křídlech, vysoké intenzitě v obou směrech a aktivním přístupu k soupeři bez pasivního bloku. Jejich ofenzivní hráči si přirozeně mění pozice, křídelníci jdou do soubojů jeden na jednoho. Na turnaji už uhrály 0:0 se Španělskem, a nebylo to ubráněné, ale odehrané.

Český tým je naproti tomu v dostupných analýzách popisovaný jako závislý na standardních situacích, dlouhých autech a centrech do vápna. Patrik Schick byl proti Koreji izolovaný, křídelní prostory zely prázdnotou. Vukušič tím pádem pravděpodobně nesrovnává celkovou sílu obou reprezentací, srovnává energii, odvahu a funkčnost křídelní hry. A v tomhle srovnání Česko prohrává.

Matematika posledního kola

Po dvou kolech skupiny A vypadá tabulka následovně:

Mexiko už má jistý postup. Česko v posledním kole čeká právě domácí tým turnaje, a to v noci ze středy 24. na čtvrtek 25. června českého času. Podle AP i Reuters bude Česko velmi pravděpodobně potřebovat výhru. Remíza by mohla stačit jen při souhře dalších výsledků, ale spoléhat na ni by bylo hazardní.

Drobný detail, který může nepřímo pomoci české matematice: jihoafrický střelec vyrovnávací penalty Mokoena bude v posledním zápase proti Koreji chybět kvůli druhé žluté kartě na turnaji. Pokud JAR bez něj ztratí, Česku by teoreticky stačil i bod, ale jen za velmi specifických okolností.

Co musí být jinak

Koubek i Krejčí před zápasem s JAR mluvili o sebevědomějším projevu, lepším držení míče a přesnější kombinaci. Nic z toho se na hřišti v Atlantě neprojevilo dostatečně. Pokud má Česko proti Mexiku uspět, potřebuje tři věci: dostat ofenzivní hráče do nebezpečných prostorů jinak než ze standardek, udržet intenzitu i po případném vedení a přestat se po vstřeleném gólu stahovat do pasivního bloku.

Právě tady Vukušičova kritika přestává být jen nepříjemným komentářem zvenčí a stává se diagnózou. Když trenér, který zná jihoafrický fotbal zevnitř, tvrdí, že Česko nedokázalo herně přetlačit ani JAR, a jako pozitivní příklad uvádí Kapverdy, nejde o provokaci. Jde o zrcadlo, do kterého se český tým může podívat, nebo ho ignorovat a doufat, že proti Mexiku to nějak vyjde. Dosavadní průběh turnaje ukazuje, jak spolehlivě tahle strategie funguje.