Tenistům 68 milionů korun za jeden titul nestačí. Sinner a spol. zvažují bojkot v mixu

Jenže tenhle spor není o tom, že by šampionovi bylo líto výplaty. Částka za pařížský titul je rekordní, stejně jako celkový prize pool French Open, který letos vyrostl o téměř deset procent na 61,7 milionu eur. Problém leží jinde, v poměru. Hráči tvrdí, že z celkových příjmů grandslamových turnajů, které se počítají ve stovkách milionů eur, dostávají méně než patnáct procent. Chtějí dvacet dva. A jako nátlakovou páku si vybrali soutěž, kterou by normálně nikdo nepovažoval za jádro grandslamu: smíšenou čtyřhru na US Open.

Proč zrovna mix a proč zrovna New York

Smíšená čtyřhra na US Open není od loňska totéž, co bývala. Pořadatelé ji přebudovali do samostatného produktu s vlastním kalendářem: hraje se během takzvaného Fan Weeku, letos od 24. do 26. srpna, tedy ještě před startem singlových soutěží. Pole se zúžilo na šestnáct týmů, sety se zkrátily, přešlo se na formát bez výhod a vítězný pár si odnesl milion dolarů. Klíčové ale je, kdo hraje: vstup se řídí primárně singlovým žebříčkem, ne deblovým. Mix se stal show postavenou na nejslavnějších jménech tenisu.

A přesně to z něj dělá ideální cíl. Loni byl Arthur Ashe Stadium vyprodaný po oba hrací dny, přes dvacet tisíc diváků navíc sledovalo zápasy na Armstrongu se vstupem zdarma. US Open za nový formát získal ocenění Sports Breakthrough of the Year. Komerčně úspěšný produkt s televizním oknem a vlastní komunikační identitou, a zároveň soutěž, jejíž obětování hvězdy sportovně prakticky nic nestojí. Singlu se bojkot nedotkne. Pořadatele ale zasáhne tam, kde to bolí: v novém byznysu, který teprve budují.

Trýznil ji roky, pak ji zabil. Příběh Simony Monyové se vrátil v seriálu, Bokovou donutil zamyslet se nad vlastním vztahem

VIPživot.cz

1 h

Patnáct versus dvacet dva

Jádro konfliktu je v jednom čísle: podíl hráčů na příjmech. Jannik Sinner, Aryna Sabalenková, Coco Gauffová a Iga Świąteková patří mezi nejviditelnější tváře kampaně, kterou organizačně koordinuje Larry Scott, bývalý šéf WTA. Jejich požadavek je jasný: dostat se na úroveň dvaceti dvou procent z celkových příjmů grandslamů, tedy na srovnatelnou hladinu s velkými turnaji ATP a WTA 1000.

Čísla ukazují, jak daleko od toho grandslamy jsou. Podle auditovaných výkazů USTA měl US Open v roce 2024 tržby přes 559 milionů dolarů. Celková hráčská kompenzace pro ročník 2025 činila 90 milionů dolarů, orientačně kolem šestnácti procent. Do požadovaných dvaceti dvou by chybělo zhruba 33 milionů dolarů. Na Roland Garros je situace podobná: při odhadovaných příjmech přes 400 milionů eur a prize poolu 61,7 milionu eur se podíl hráčů drží hluboko pod dvaceti procenty.

Sinner přitom opakovaně zdůrazňuje, že nejde jen o šeky pro šampiony. „Je to o respektu,“ řekl v Římě před French Open. Hráčská skupina tlačí na to, aby větší část nárůstu šla do kvalifikace a prvních kol, tedy k tenistům, kteří grandslam živí svou přítomností, ale odcházejí s částkami, které sotva pokryjí náklady na sezonu.

Co na to pořadatelé

Druhá strana stolu nemluví jen o penězích. Roland Garros letos zdůraznil investice do nových regeneračních služeb, biometrických dat pro hráče, ubytování a rozšířeného zázemí. Wimbledon oznámil rekordní navýšení prize poolu o dvacet procent na 64,2 milionu liber a argumentoval téměř miliardou liber investovanou od covidu do prize money, areálů a širší podpory tenisu.

Logika pořadatelů stojí na tom, že podíl na příjmech není jediný klíč k měření hodnoty, kterou hráčům vracejí. Hráči naopak říkají, že služby a infrastruktura jsou hezké, ale neřeší podíl na hlavním byznysu. Po mediálním protestu před Roland Garros proběhla podle Sports Business Journal přímá jednání Scottovy skupiny se šéfy USTA i wimbledonského AELTC. Tři body na stole: vyšší podíl na příjmech, welfare program zahrnující penze a mateřskou ochranu a mechanismus pravidelných konzultací s hráči.

Wimbledonské navýšení je důkaz, že tlak funguje. Není to splnění požadavku na dvacet dva procent, ale je to ústupek, který by bez hrozby nepřišel.

Český rozměr sporu

Nový formát mixu na US Open už loni přímo zasáhl české hráče. Kateřina Siniaková, světová deblová jednička, neměla s deblovým partnerem Marcelem Arévalem (rovněž deblovou jedničkou) jistý vstup do soutěže, protože pravidla upřednostňovala singlový žebříček. „Když se nedostanou dva světoví debloví čísla jedna, není co dodat,“ okomentovala to Siniaková suše.

Paradoxně by případný bojkot hvězd mohl deblovým specialistům krátkodobě otevřít prostor, pokud by pořadatelé museli pole doplnit. Dlouhodobě ale spor míří jinam. Požadavek na vyšší odměny v kvalifikaci a prvních kolech by v případě úspěchu pomohl širšímu českému poli, nejen elitě. Pro hráče a hráčky, kteří na grandslamech končí brzy a odvážejí si částky sotva pokrývající letenku a hotel, je rozdíl mezi patnácti a dvaceti dvěma procenty z celkového koláče existenční.

Hrozba, která dává smysl

Bojkot celého grandslamu by byl jaderná zbraň, zničil by obě strany. Bojkot mixu je chirurgický řez. Zasahuje produkt, který US Open cíleně postavil na slavných jménech, vyprodaném stadionu a televizním dosahu. Bez Sinnera, Gauffové nebo Sabalenkové se z Fan Weeku stane předkolo bez publika. A právě proto je tahle hrozba uvěřitelná: hvězdy obětují soutěž, která je sportovně nic nestojí, ale komerčně stojí pořadatele hodně.

Závazný seznam jmen, která definitivně potvrdila neúčast, zatím veřejně neexistuje. Ale jednání běží, Wimbledon už ustoupil a do 24. srpna zbývá dost času na to, aby se ze „zvažujeme“ stalo „nehrajeme“.