Bývalý sparťanský obránce Costa Nhamoinesu poprvé detailně popsal, jak těžké byly jeho první dny na Letné, a kdo jediný mu otevřel dveře.
V nočním studiu Nova Action k zápasu Pobřeží slonoviny proti Ekvádoru na mistrovství světa 2026 seděl Costa vedle Romana Bednáře a vyprávěl příběh, který ve sparťanském prostředí dosud nezazněl takhle otevřeně. Rok 2013, příchod neznámého obránce z polské ligy do kabiny plné sebevědomých osobností. Nikdo nevěděl, co od něj čekat. A Costa nevěděl, co čekat od nich. Bednář v tu chvíli udělal jednu věc: pozval ho do menší místnosti, kam chodili jen ti nejzkušenější. Pro Costu to byl zlomový moment. Dnes je zpátky na Letné, tentokrát jako skaut pro africký trh, a jeho pohled na africký fotbal před turnajem v Severní Americe stojí za pozornost stejně jako jeho vzpomínky.
Kabina s neviditelnou hranicí
Když Costa v létě 2013 poprvé vstoupil do sparťanské šatny, narazil na prostředí, které se výrazně lišilo od jeho předchozí zkušenosti v Polsku. „Všichni měli velká ega,“ popsal ve studiu. Nikoho konkrétního nejmenoval, ale princip byl jasný: existovala neformální hierarchie, kterou nováček musel respektovat dřív, než ji mohl překročit.
Viditelným symbolem téhle hierarchie byla oddělená menší místnost pro starší hráče. Nebyla to VIP zóna s jiným vybavením, šlo o prostor, kam si jádro týmu chodilo sednout a kde se řešily věci, ke kterým se nováčci nedostali. Vstup si člověk musel zasloužit. Pro hráče přicházejícího ze zahraničí, bez kontaktů a bez jména v české lize, to byla zeď, kterou sám neprorazíte.
Bednářovo gesto a jeho váha
Roman Bednář seděl ve studiu vedle Costy a svůj tehdejší krok vysvětloval střízlivě. Sám hrál v zahraničí, věděl, jak izolující může být příchod do nového prostředí, „i v Čechách“, jak dodal. Pozval Costu do té menší místnosti, aby si přišel popovídat se staršími hráči. Žádná velká ceremonie, žádné prohlášení. Jen otevřené dveře.
Costa to zpětně označil za velkou poctu a silný moment. A právem. Bednář v tomhle příběhu nevystupuje jako kabinový bavič nebo charismatický lídr, který strhne pozornost. Spíš jako člověk s přirozenou autoritou, který rozhodl, že nováček bude „náš“, a tím rozhodnutím posunul celou dynamiku. V hierarchicky nastavené kabině stačí, aby jeden respektovaný hráč řekl „pojď mezi nás“, a zbytek se přizpůsobí.
Fanoušci, kteří nevěděli, kdo přichází
Druhá překážka byla na tribunách. Costa popisuje, že při prvním přátelském zápase po svém příchodu fanoušci jednoduše nevěděli, kdo je. Neznámá posila z polské ligy bez reputace v českém prostředí, to v roce 2013 na Letné nebylo nic, co by vyvolalo nadšení. Spíše naopak.
V dostupném přepisu studia nejsou zmíněny konkrétní rasistické pokřiky ani incident z roku 2013. Costa ale o rasistických projevech v českém fotbale mluvil otevřeně později; v roce 2020 v rozhovoru pro BBC varoval, že hráči z celého světa by se neměli bát přicházet do Česka, a zároveň pojmenoval, že problém existuje. Tehdy to byla odvaha. Dnes je to součást jeho role.
Z outsidera klubovou tváří
Costův oblouk ve Spartě je pozoruhodný. Hráč, kterého kabina zpočátku brala jako cizince a fanoušci jako neznámou, se postupně stal respektovanou součástí týmu. Spartu dnes označuje za jedno ze dvou míst, kde měl z fotbalu největší radost.
Od roku 2022 je zpátky na Letné, tentokrát jako skaut pro africký trh. Sleduje hráče na kontinentu, buduje kontakty a propojuje klub se svou CSPRO Academy v Zimbabwe, kterou Sparta partnersky podporuje. Dva mladí hráči a trenér z akademie už absolvovali stáž v Praze. Nejde o přestupové bomby, ale o systematicky budovanou cestu, která může v budoucnu přinést výsledky.
A pak je tu ještě jedna rovina: před každým domácím zápasem Sparty se na stadionu promítá videospot s Costovou tváří, připomínající nulovou toleranci vůči rasismu. Někdejší outsider je dnes veřejným hlasem klubových hodnot.
Africký fotbal podle Costy: nejsilnější éra v dějinách
Ve studiu Nova Action Costa nečekal jen na otázky o minulosti. Jako skaut, který africký fotbal sleduje denně, rozvinul tezi, která rezonovala: africké reprezentace prožívají svou nejsilnější éru. Argumenty rozložil do tří bodů: téměř všichni klíčoví hráči působí v Evropě, africké týmy převzaly evropskou taktickou filosofii a taktika už není jejich slabinou.
Mezi favority na MS 2026 jmenoval trojici:
- Pobřeží slonoviny – úřadující africký šampion, na mistrovství světa se vrací po dvanácti letech.
- Senegal – v lednu 2026 získal druhý kontinentální titul a na MS jede potřetí za sebou.
- Maroko – po historickém semifinále na MS 2022 kvalifikované potřetí v řadě.
Žádný z těchto tipů není exotický. Všechny tři týmy mají hloubku kádru, zkušenost z velkých turnajů a trenéry, kteří znají evropský kontext. Costa přitom naznačil, že by preferoval, kdyby africké reprezentace vedli místní kouči; podle něj už import zvenčí nepřináší takovou přidanou hodnotu jako dřív, protože taktický deficit se smazal. Na otázku, kdy africký tým poprvé dosáhne na finále MS, odpověděl jednoduše: „Jednou se to stane… blíží se to.“
Muž, který si v roce 2013 musel zasloužit vstup do menší místnosti na Letné, dnes otevírá dveře jiným: mladým africkým hráčům směrem do Evropy a českému publiku směrem k pochopení kontinentu, který na fotbalové mapě roste rychleji, než si většina lidí uvědomuje.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 9095
