Komunisti vyhodili téměř všechny hráče nároďáku. Fiasko svedli na kopačky

Komunisti vyhodili téměř všechny hráče nároďáku. Fiasko svedli na kopačky

Devatenáct z dvaceti hráčů finálního kádru pro mistrovství světa 1970 dostalo zákaz reprezentace. Záminkou byly smlouvy se západními výrobci kopaček.

i Zdroj fotografie: H4stings / Creative Commons / CC-BY-SA
                   

Guadalajara, léto 1970. Československo prohraje ve skupině všechny tři zápasy, s Brazílií 1:4, s Rumunskem 1:2, s Anglií 0:1. Mužstvo se vrací domů bez bodu a s pocitem sportovního debaklu. Jenže normalizační režim nehledá příčiny na hřišti. Hledá viníky, které může exemplárně potrestat. A najde je v krabicích s kopačkami.

Sto dolarů za zápas a bič strany

V Mexiku si hráči přivydělávali tím, co bylo na Západě běžnou praxí: podepsali individuální dohody s firmami Puma a Adidas, za které dostávali zhruba sto dolarů za utkání odehrané v jejich kopačkách. Brankář Ivo Viktor později v rozhovoru pro ČT sport popsal, že trenér Josef Marko o dohodách věděl a toleroval je, hráčům přivýdělek přál. Po návratu z Mexika se ale pravidla změnila. „I na nás si strana bič našla,“ shrnul Viktor situaci, která přišla po sportovním neúspěchu.

Režim vyložil smlouvy se západoněmeckými firmami jako nepřijatelný styk se Západem a poškození obrazu „uvědomělého socialistického občana“. Nešlo o disciplinárku v rámci fotbalového svazu. Pokyn přišel podle pozdějších rekonstrukcí z nejvyšších stranických a svazových míst.

Pětadvacet jmen na černé listině

Z finální dvacítky pro MS 1970, jak ji eviduje oficiální nominace FAČR, unikl trestu jediný hráč, Milan Albrecht. Zbylých devatenáct dostalo zákaz reprezentační činnosti. Širší seznam potrestaných pak podle rekonstrukce Seznam Zpráv zahrnoval dvacet pět jmen: Viktor, Vencel, Pivarník, Dobiaš, Migas, Horváth, Hrivnák, Zlocha, Plass, Hagara, Kuna, Geleta, Hrdlička, Kvašňák, Pollák, Petráš, oba bratři Veselí, Szikora, Jurkanin, Adamec, Jokl, Čapkovič a Kabát.

Trenér Marko byl od reprezentace odstaven. Nahradil ho triumvirát Rýgr–Vičan–Vejvoda, který zdědil prázdnou šatnu a kvalifikaci na mistrovství Evropy 1972 za dveřmi.

Devět nováčků a ztracené body na Letné

7. října 1970 nastoupilo Československo v prvním kvalifikačním zápase doma proti Finsku. Z jedenáctky na hřišti mělo devět hráčů na dresu nulu předchozích reprezentačních startů. Nejzkušenější v sestavě byl Bomba s dvanácti zápasy za nároďák. Výsledek odpovídal: 1:1 s outsiderem, který v celé skupině nezískal jiný bod.

Paradox se ukázal ve zbytku kvalifikace. Jakmile byly tresty po zhruba půl roce zrušeny, vrátilo se jádro kádru a výsledky se okamžitě změnily:

  • Wales doma 3:1
  • Rumunsko doma 1:0
  • Finsko venku 4:0

Jenže ta domácí remíza z října už šla vrátit jen na papíře, ne do tabulky. Konečné pořadí skupiny vypadalo takto:

TýmBodySkóre
Rumunsko911:2
Československo911:4
Wales45:5
Finsko12:16

Stejný počet bodů, horší skóre. Československo nepostoupilo o dva góly. Kdyby na Letné místo remízy přišla výhra, třeba jen 2:1, skóre by stačilo. Dva body ztracené s nouzovou sestavou rozhodly celou kvalifikaci.

Normalizace místo nominace

Případ kopaček nebyl ve východním bloku výjimkou. Komunistická moc zasahovala do československého sportu opakovaně a systematicky, jak dokládá publikace Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 1950 odsoudil režim dvanáct hokejistů v procesu „Modrý a spol.“ dohromady na sedmdesát sedm let vězení. Fotbalisté z roku 1970 dopadli mírněji, nedostali cely, jen zákaz hrát za vlast. Ale mechanismus byl stejný: sportovní neúspěch posloužil jako spouštěč, ideologie dodala záminku.

Karol Dobiaš, dvakrát po sobě nejlepší československý fotbalista (1970 a 1971), se do reprezentace vrátil v dubnu 1971 a nakonec nasbíral 67 startů. Andrej Kvašňák už ne, jeho poslední zápas za nároďák se datuje k 6. červnu 1970, tedy ještě před aférou, a po zrušení trestů se na hřiště v reprezentačním dresu nikdy nevrátil. Dobiaš navíc zažil i jiný druh stranického zásahu: po emigraci Alexandra Horvátha zablokoval režim fotbalistům odchody do zahraničí. Nabídka Feyenoordu za dvě stě tisíc dolarů zůstala ležet na stole. Nepodepsaná.

Režim chtěl sportovní úspěch jako důkaz vlastní síly, a právě ve chvíli, kdy ho nejvíc potřeboval, obětoval celou generaci reprezentantů demonstraci moci. Nikdo ze stranických funkcionářů za zmařenou kvalifikaci zodpovědnost nepřevzal. Tresty dostali jen ti, kdo kopali do míče.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Radek Bardouzl

Píšu o fotbale už 15 let. Tak, jak se u nás žije – liga, repre, přestupy, kabiny i trapasy. Píšu často, rychle a naplno. Někdy glosu, jindy postřeh, který by jiný přešel.

Zobrazit další články