Martin Minařík, jeden z nejzkušenějších českých výškových horolezců, zmizel v dubnu 2009 při sestupu z východního vrcholu Annapurny. Tělo se nikdy nenašlo.
20. dubna 2009 v 17:41 odeslal Minařík poslední zprávu. Postup dolů je velmi pomalý, stopu prošlapává hlavně Eli, stálo v ní. Tou „Eli“ byla francouzská horolezkyně Elisabeth Revol, která s ním tvořila sestupovou dvojici. O několik hodin později už Minařík nebyl schopen samostatného pohybu. Revol na něj čekala, volala, vracela se proti směru sestupu, marně. Někde pod Černou skálou ve výšce kolem 7 100 metrů se český horolezec ztratil v temnotě Annapurny. Bylo mu třicet pět let a měl za sebou jedenáct himálajských expedic.
Horolezec, který nepotřeboval kyslík
Minařík patřil ke generaci českých alpinistů, kteří si zakládali na čistém stylu. Malé výpravy, žádné umělé dýchání, žádní výškoví nosiči. Osmitisícovky zdolával v alpském stylu: rychle, lehce, s minimem jištění. Do roku 2009 měl na kontě osm osmitisícových vrcholů. Za výstup jižní stěnou Šiša Pangmy v roce 2004 získal prestižní ocenění Výstup roku. K tomu přidal mimořádný sólový přechod masivu Mount Logan v Kanadě. Nebyl to amatér hledající adrenalin. Byl to profesionál, který rizika znal, a vědomě je přijímal.
Na jaře 2009 odjížděl pod Annapurnu s dalšími zkušenými Čechy: Dodem Kopoldem a Petrem „Miskou“ Maškem. Později se k expedici připojila Revol. Kopold se ale věnoval vlastnímu cíli na jižní stěně a při finálním pokusu na východní vrchol šel Minařík už jen s Francouzkou.
Co se stalo při sestupu
Výstup se zdařil. Problém přišel potom. Při sestupu Minařík začal rapidně slábnout: vyčerpání, omrzlé prsty, neschopnost koordinovaného pohybu. Revol po sestupu do městečka Manang řekla, že byl „velmi vyčerpaný“ a s omrzlinami na rukou se nedokázal sám pohybovat. To jsou dobově potvrzená fakta z článku serveru iDobrýden.cz.
Detail o oslepnutí, který se s příběhem pojí nejsilněji, je složitější. V přímých dobových zprávách z dubna 2009 se tato formulace neobjevuje. Až pozdější rekonstrukce, včetně profilu Elisabeth Revol v časopise Rock and Ice z roku 2019, spojují Minaříkův stav se známkami HACE, výškového otoku mozku. Právě HACE může podle lékařských zdrojů způsobit neurologické příznaky včetně poruch vidění. Samostatně nebo v kombinaci s vysokohorským krvácením do sítnice může při zásahu makuly vést i k náhlé dočasné slepotě. Pokud k tomu u Minaříka skutečně došlo, znamenalo to ve výšce nad sedm tisíc metrů faktický rozsudek smrti: neléčený HACE může zabíjet během hodin.
Revol ve svém pozdějším reportu popsala, jak na Minaříka čekala v intervalech, volala ho a vracela se zpět. Nenašla ho. Sama vyčerpaná nakonec sestoupila a vyhlásila poplach. Tělo nebylo nikdy nalezeno.
Proč je Annapurna jiná
Annapurna I není nejvyšší osmitisícovka, s 8 091 metry je desátá. Ale je statisticky nejsmrtelnější. Data z Himalayan Database mluví jasně:
- Annapurna I: 557 výstupů, 75 úmrtí, smrtnost 13,5 %
- Everest: 13 550 výstupů, 344 úmrtí, smrtnost 2,5 %
Každý sedmý horolezec, který na Annapurnu vystoupil, se nevrátil. Dodo Kopold, který tam v roce 2009 byl s Minaříkem, popsal jižní stranu hory jako strmou, lavinovou a nepředvídatelnou. Zrada Annapurny nespočívá v jednom konkrétním nebezpečí. Spočívá v tom, že se rizika vrství: technicky náročný terén, nestabilní sněhové pole, proměnlivé počasí a hlavně dlouhý sestup zónou smrti, kde každá hodina navíc ubírá tělu schopnost fungovat.
Pro české horolezectví má Annapurna zvláštní místo. V roce 1988 na ni vystoupili Josef Nežerka s Jindřichem Martišem a také Josef Rakoncaj. V roce 2012 přidali výstup Radek Jaroš a Jan Trávníček. Minařík je jedinou potvrzenou českou obětí této hory.
Co zůstává neznámé
Přesná příčina Minaříkovy smrti nebyla nikdy stanovena. Nevíme, jestli spadl, zkolaboval, nebo zemřel podchlazením. Nevíme s jistotou, jestli skutečně oslepl; víme jen, že pozdější rekonstrukce jeho stav spojují s příznaky kompatibilními se ztrátou zraku. A nevíme, kde přesně na Annapurně leží.
Právě ta nejistota je na celém příběhu nejpůsobivější. Minařík měl jedenáct himálajských expedic, osm osmitisícovek, ocenění za nejtěžší výstupy. A přesto stačilo jedenáct dní v extrémní výšce, aby se zvládnutý výstup proměnil v situaci, ze které neexistovalo východisko. Annapurna si svou pověst zrádné hory nevysloužila jedním dramatickým příběhem. Vysloužila si ji tím, že takových příběhů má desítky, a většina z nich končí stejně: bez těla, bez odpovědí, jen s poslední zprávou odeslanou z výšky, kam pro ně nikdo nedojde.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 12241
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9851
