Poborský sepsul vedení českého fotbalu. Lidé se tam nemění, jen si předsedají

4. června 2026, ve stejný den, kdy se v Olomouci sešla 28. řádná Valná hromada FAČR, zveřejnil Čestmír Strakatý sedmdesátiminutový rozhovor s Karlem Poborským. A ten v něm nechodí kolem horké kaše. Český fotbal se podle něj nemění, protože se nemění lidé, kteří ho řídí. Jen si přesedají z jedné funkce do druhé. Kritika přitom nepřichází od frustrovaného fanouška, ale od člověka, který se v roce 2021 sám ucházel o post předsedy asociace a fotbalové zákulisí zná zevnitř.

Nový předseda, stará mapa vlivu

Na první pohled se přitom na nejvyšší židli FAČR něco stalo. V květnu 2025 byl zvolen David Trunda, po jeho boku stanuli místopředsedové Zdeněk Grygera a Tomáš Pešír. Formálně čistá obměna. Jenže stačí otevřít složení Výkonného výboru a obraz se komplikuje. Ve VV dál sedí Jaroslav Tvrdík, Adolf Šádek, Dušan Svoboda, Pavel Chán nebo Tomáš Kubr, silné regionální a klubové figury, které jsou v české fotbalové politice etablované roky. Změna tváře nahoře sama o sobě ještě neznamená změnu způsobu, jakým se v českém fotbale rozděluje vliv. A právě to je jádro Poborského výtky.

Kritik, který ví, o čem mluví

Poborský nemluví jako komentátor z gauče. V březnu 2021 otevřeně řekl, že Martin Malík jako jediný nadřízený Romana Berbra nemůže dál vést asociaci, a kandidoval proti němu s programem transparentnějšího řízení. Přiznával přitom i vlastní spoluzodpovědnost za starší rozhodnutí uvnitř svazu. Neuspěl. V březnu 2025 pak pro iSport.cz potvrdil, že znovu kandidovat nechce a nebude, a že se na tom nic nezmění.

Nejlepší SUV na trhu? Evropané mají jasno. Japonská Toyota C-HR boduje kvalitou, cenou i prodeji napříč celou třídou

AutoŽivě.cz

Právě teď

Posun je v tónu. Před pěti lety útočil adresně na jednoho člověka. Dnes mluví o systému. Ne jeden špatný předseda, ale kruhová reprodukce stejného typu vedení. Na webu FAČR má Poborský stále osobní profil se statusem „Patron“, není tedy úplně vně struktur, ale zároveň nemá žádnou volební zranitelnost. Může si dovolit mluvit otevřeně. A dělá to.

Sázkařská kauza jako kulisa

Poborského slova padají do prostředí, které má daleko k pohodě. V březnu 2026 Etická komise FAČR zahájila 47 disciplinárních řízení kvůli podezření z úplatkářství a ovlivňování výsledků. Mezi podezřelými figurují kluby, funkcionáři, rozhodčí i hráči. Největší korupční kauza v českém fotbale za poslední roky. A právě v této atmosféře zaznívá výtka, že se ve vedení nic zásadně nemění, jen se přesouvají židle.

Není přitom sám. Už v červnu 2024 Ladislav Vízek tvrdil, že tehdejší předseda Petr Fousek český fotbal „nikam neposunul“ a měl by skončit. Vízkova kritika byla osobnější, mířila na jednoho muže. Poborský v roce 2026 jde hlouběji, jeho terčem není konkrétní jméno, ale mechanismus.

Jak je na tom zbytek regionu

Zajímavé je srovnání se sousedy. V Polsku obhájil Cezary Kulesza mandát v červnu 2025. Na Slovensku Ján Kováčik v únoru 2026 získal další čtyři roky a sám mluvil o energii „za posledních patnáct let“. V Maďarsku byl Sándor Csányi v květnu 2025 zvolen na dalších pět let. Na nejvyšší pozici je tedy Česko paradoxně čerstvější případ než okolní země. Poborského teze ale nemíří na samotný post předsedy. Míří pod něj, na síť vazeb mezi svazem, regiony a velkými kluby, která přežívá každou volbu.

Člověk ve stínu, který nechce mlčet

V rozhovoru Poborský přiznává i osobní rovinu. Říká, že byl „na vrcholu strašně brzo“, a proto si kariéru vlastně neužil. Po vážné nemoci „zatáhl za ruční brzdu“ a začal víc žít přítomností. Nemá potřebu si připomínat, kdo byl. Přesto mluví, a jeho hlas má v českém fotbalovém prostředí váhu právě proto, že nepotřebuje funkci ani pozornost.

Jeden podcastový rozhovor mandáty nepřepíše a strukturu VV nezmění. Může ale posunout veřejnou debatu o tom, jestli výměna předsedy stačí, když aparát pod ním zůstává stejný. V době 47 disciplinárních řízení a valné hromady v Olomouci je to otázka, kterou si český fotbal nemůže dovolit ignorovat.