Prokletý den na MS. Rosický přivedl Česko do extáze, jenže reprezentaci se zranil nejlepší kanonýr

Šestnáct let čekání. Tak dlouho trvalo, než se česká reprezentace dostala na světový šampionát. Naposledy se na něm objevilo ještě Československo v Itálii 1990. Samostatné Česko neuspělo v kvalifikaci na MS 1998, kdy mu cestu zablokoval postup Španělska, a v baráži o MS 2002 nestačilo na Belgii. Teprve v listopadu 2005 přišlo vykoupení: baráž s Norskem skončila celkovým skóre 2:0 a Brücknerův tým konečně mířil na největší turnaj planety. Do Německa přijížděl jako jeden z favoritů skupiny E, s pamětí na skvělé Euro 2004 a s ambicí dokázat, že česká generace patří i na světovou scénu. Jenže právě v momentě, kdy to vypadalo nejlíp, se všechno začalo lámat.

Pět minut, třicet metrů, jeden večer

Zápas proti USA v Gelsenkirchenu začal přesně tak, jak si Brückner přál. Už v páté minutě otevřel skóre Jan Koller, 202 centimetrů vysoký hrot, 55 gólů v národním dresu, historicky nejlepší střelec české reprezentace podle statistik FAČR. Američané nestíhali, Česko kontrolovalo tempo. Ve 36. minutě pak přišel moment, který FIFA dodnes řadí mezi ikonické trefy šampionátu: Rosický dostal balon zhruba třicet metrů od branky, stáčenou ranou levačkou obloukem propálil Kaseyho Kellera a zvýšil na 2:0. Gelsenkirchen explodoval českými vlajkami.

Ale ještě před přestávkou se atmosféra změnila. Koller po souboji klopýtl, chytil se za pravé stehno a zůstal ležet. Z trávníku ho odnášeli na nosítkách. Ve 45. minutě ho vystřídal Vratislav Lokvenc. Česko vedlo, jenže ztratilo svou nejdůležitější zbraň.

Synovi bylo 21 let, rodina netušila nic. Daliboru Jandovi lidé po pohřbu psali a říkali věty, které dodnes bolí

VIPživot.cz

4 h

Rosického koncert a Kollerovo stehno

Druhý poločas patřil Rosickému. V 76. minutě uzavřel skóre na 3:0 klidně dohranou akcí po úniku, žádná dálková střela, jen precizní zakončení hráče, který měl ten večer na kopačkách všechno. Dva góly v jednom zápase na mistrovství světa. V celé reprezentační kariéře nic podobného nezopakoval.

Trenér USA Bruce Arena po zápase přiznal, že první gól změnil celou dynamiku utkání. Češi se podle něj mohli stáhnout a hrát do protiútoků, přičemž Američany potrestali za každou chybu. Většina jeho hráčů podle Areny neodehrála dobrý zápas.

Zatímco novináři psali ódy na Rosického, týmový lékař Petr Krejčí řešil Kollerovo stehno. Magnetická rezonance ještě téhož večera neukázala přetržení svalu ani krvácení, ale verdikt zněl: minimálně tři dny absolutního klidu. Opatrný optimismus. Jenže do dalšího zápasu proti Ghaně zbývalo pouhých pět dní, a Koller do turnaje navíc vstupoval po sezoně, v níž většinu času promarodil se zraněním kolene.

Skupina bez gólů, skupina bez útočníků

Česko šlo do utkání s USA už bez Milana Baroše, který chyběl kvůli zranění nohy. Proti Ghaně 17. června pak scházeli oba hlavní útočníci zároveň. Na hrotu nastoupil Lokvenc, ale ofenzivní chemie byla pryč.

Výsledek? Porážka 0:2. UEFA přímo napsala, že bez Kollera a Baroše Česku chybělo útočné ostří. Poslední skupinový zápas proti Itálii dopadl stejně, 0:2. Ze zbylých dvou utkání ani bod, ani gól. Tým, který po prvním kole vedl skupinu E díky nejlepšímu skóre, skončil třetí a letěl domů.

Pro srovnání: na Euru 2004 tahle generace porazila Nizozemsko 3:2 v jednom z nejdivočejších obratů turnajové historie a Dánsko smetla 3:0 ve čtvrtfinále. V Německu stačil jeden večer, aby se z černého koně stal vyřazený tým.

Bod zlomu v přímém přenosu

Zpětně se na zápas s USA nedá vzpomínat jednoduše. Rosického dvougólový večer patří mezi nejlepší individuální výkony v dějinách české reprezentace, a FIFA ho připomíná dodnes. Zároveň ale právě tady, v těch několika minutách před poločasem, se rozpadla osa, na které stála celá turnajová naděje.

Podle nás šlo o večer, kdy český tým na několik desítek minut vypadal jako reálný kandidát na hluboký průnik turnajem. Kontrolovaný výkon, tříbrankový náskok, soupeř bez odpovědi. A pak nosítka. Koller na nich odjížděl z trávníku a s ním odjíždělo i to, co dělalo Brücknerův útok funkčním.

V české fotbalové paměti nepřevažuje ani čistá euforie, ani čistá tragédie. Drží právě jejich srážka, v jednom zápase, v jednom poločase, v jednom večeru v Gelsenkirchenu.