Česko padlo ve čtvrtfinále MS 2026 s Finskem 1:4. Trenér Martin Pešout v rozhovoru pro Hokej.cz pojmenoval, co za porážkou stálo, a kdo na soupisce citelně scházel.
Dne 28. května 2026 skončila česká cesta šampionátem dřív, než si kdokoli přál. Finové, kteří nakonec celý turnaj vyhráli, rozstříleli český tým čtyřmi góly a pustili si do brány jediný. Pešout, trenér a sportovní manažer Pirátů Chomutov, který pro Hokej.cz hodnotí reprezentaci v expertní sérii, dal týmu známku tři. Ne ostuda, ale neúspěch, který má konkrétní příčiny. A konkrétní jména, která na ledě chyběla.
Kdo scházel a proč to bolelo
Pešout nejmenoval abstraktní „kvalitu“. Vypsal tři hráče z evropských soutěží, kteří by podle něj posunuli mužstvo výš: zranění Michael Špaček a Filip Chlapík a vedle nich Matěj Stránský. Čtvrtým jménem byl Libor Zábranský, specialista, který by zvedl trápící se oslabení. V konečné nominaci žádný z nich nefiguroval.
Nejde o pouhou spekulaci. Chlapík patřil ještě na únorové olympiádě v Miláně mezi pět nejproduktivnějších Čechů se třemi body. Stránský byl součástí olympijského kádru. Špaček měl za sebou stabilní extraligovou sezonu. Jejich výpadek neodkryl jen díru v jedné formaci, ale odhalil limit hloubky českého kádru ve chvíli, kdy se láme období mezi „zlatou Prahou“ a turnaji s plným nasazením hráčů NHL.
Proč nešly nohy a proč to nebyla náhoda
Pešout popsal čtvrtfinálový obraz bez příkras: v první třetině „nešly nohy“, přišly zbytečné individuální chyby a tým nedokázal najít recept na soupeře hrajícího zataženě. To poslední považuje za systémový problém celého turnaje, Česko mělo potíže „hrát do plných“.
Výkonnostní nevyrovnanost přičítá složení kádru. Řada hráčů absolvovala první seniorský šampionát, a přestože někteří z nich (jmenovitě obránce Galvas ročníku 2006) udělali výrazný dojem, celkově chyběla turnajová zkušenost. Proti tomu stálo finské jádro našpikované jmény z NHL: Barkov, Granlund, Korpisalo, Annunen, Räty, Heinola. Šířka soupisek se prostě nepotkávala.
Obhajoba Hronka i rotace v sestavě
Jedním z nejhlasitějších témat po vyřazení byla kritika Filipa Hronka a neustálé střídání sestav. Pešout obojí odmítá. Hronkovo vytížení hájí, obránce podle něj odehrál turnaj na úrovni, kterou od něj šlo čekat. A rotaci? Tu vysvětluje čistě trenérsky: když chemie nefunguje, míchání formací není chaos, ale logický pokus najít fungující vazby. Problém nebyl v tom, že se sestavou hýbalo. Problém byl, že se ideální kombinace nenašla.
Realizační tým Radima Rulíka tím Pešout nepotápí. Naopak připomíná, že i bilance „zlato a pak tři turnaje bez postupu přes čtvrtfinále“ je v souhrnu přijatelná. Rulík oznámil konec u národního týmu už 17. března 2026, tedy ještě před šampionátem. Éra skončila s nejvyšším možným vrcholem, ale bez výsledkové konstanty po něm.
Změna myšlení: MS jako laboratoř, ne jako cíl
Nejzajímavější Pešoutova teze míří za horizont jednoho turnaje. Světové šampionáty by podle něj měly sloužit primárně jako příprava na olympijské hry a World Cup, tedy na turnaje, kde se potkává skutečná světová špička v plné síle. Po dvanácti letech bez hráčů NHL na olympiádě se hokej vrátil pod pět kruhů právě v Miláně 2026 a Pešout chce, aby český hokej z toho vyvodil systémový závěr.
Nový trenérský tandem Moták–Gross, potvrzený Výkonným výborem ČSLH 16. dubna 2026, dostává prostor právě pro tuto změnu optiky. Pokud problém neleží v jedné taktické chybě, ale v celkovém přístupu ke kádru a k hierarchii turnajů, nový štáb může začít od práce se širším okruhem hráčů a od jasného pojmenování, co je příprava a co vrchol.
Pešout vidí zárodky budoucnosti v konkrétních tvářích: Galvas a Chmelař podle něj za pár let mohou být lídry reprezentace. Zatím ale nejsou hotoví tahouni. A právě ta mezera mezi zlatým jádrem Prahy a další generací rozhodla o tom, že čtvrtfinále s Finskem dopadlo tak, jak dopadlo.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9772
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 15421
