Obhájci zlata skončili na MS 2026 pátí, Radim Rulík se po příletu do Prahy rovnou chystá na operaci kolena. Tříletá éra u národního týmu končí jinak, než začala.
Když 28. května v Curychu padl závěrečný klakson čtvrtfinále s Finskem, na ukazateli svítilo 1:4 a česká kabina ztichla. Radim Rulík, muž, který před dvěma lety zvedl nad hlavu zlatý pohár v Praze, stál na střídačce naposledy v roli reprezentačního trenéra. Druhý den ráno přistál s týmem na Letišti Václava Havla, na dotaz novinářů o pocitech odpověděl jedinou větou: „To si nechám pro sebe.“ Pak zamířil řešit koleno.
Páté místo: blamáž, nebo realita?
Slovo „blamáž“ se po čtvrtfinálové porážce rozlétlo českým internetem. Čísla jsou střízlivější. Podle konečného pořadí IIHF Česko obsadilo pátou příčku, o jedno místo výš než loni, kdy skončilo šesté. Jenže právě srovnání s rokem 2024, kdy Rulíkův tým bral v Praze zlato, dělá z letošního výsledku zklamání.
Rulík sám po příletu řekl, že tým měl dva cíle: postoupit ze skupiny a vyhrát čtvrtfinále. První splnil, druhý ne. Kapitán Roman Červenka volil ještě tišší tón: „Výsledek odráží realitu. Nemáme sílu vyhrávat šampionát každý rok.“ Matyáš Melovský přidal konkrétnější diagnózu: mužstvo se snažilo držet šablonu a systém, ale ve více zápasech přicházely výpadky, které soupeři trestali. Finové to ve čtvrtfinále potvrdili třemi góly ve druhé třetině.
Odchod, který nezačal porážkou
Klíčový detail celého příběhu: Rulíkův konec u reprezentace nebyl reakcí na neúspěch. Český hokej oznámil rozchod už 17. března, tedy více než dva měsíce před čtvrtfinálovou porážkou. Svaz mu nabídl pokračování, Rulík i celý realizační tým nabídku odmítli. Důvod, který opakoval: chce se vrátit ke každodenní klubové práci.
V dubnovém rozhovoru pro Hokej.cz přiznal, že načasování oznámení nebylo podle jeho představ. „Takhle jsem to nechtěl,“ řekl. Chtěl věc řešit až po šampionátu, ale svazu vyšel vstříc. Výsledek? Celý turnaj provázely otázky o motivaci a budoucnosti, které by jinak přišly až po závěrečném hvizdu.
Rulík přitom od reprezentace úplně neodchází. Má dál působit ve sportovním úseku svazu, jen už ne na lavičce. Na jeho místo nastoupil potvrzený tandem Zdeněk Moták a Pavel Gross s dvouletou smlouvou. Nejde tedy o provizorní řešení, ale o plánovanou generační výměnu.
Koleno, tři měsíce, Kladno
Hned po příletu Rulík potvrdil, co naznačoval už během turnaje: čeká ho operace kolena. Přesnou diagnózu ani typ zákroku nezveřejnil, použil jen formulaci „budou mi měnit koleno“. Rekonvalescenci odhadl na tři měsíce s ambicí „dát se za dva dohromady“ a od 1. srpna být v Kladně na ledě.
Právě Kladno je jeho další zastávkou. Přesun do klubu Jaromíra Jágra byl oznámen současně s koncem u reprezentace v březnu. Pro Rulíka to znamená návrat k rytmu, který mu podle vlastních slov vyhovuje víc: denní tréninky, práce s jedním kádrem, ligová rutina místo reprezentačních srazů roztroušených po sezoně.
Tři šampionáty, tři příběhy
Rulíkova reprezentační bilance se vejde do tří řádků, ale rozptyl je obrovský:
- MS 2024 (Praha): zlato, historický triumf na domácím ledě.
- MS 2025 (Stockholm/Herning): 6. místo, konec ve čtvrtfinále.
- MS 2026 (Curych/Fribourg): 5. místo, opět konec ve čtvrtfinále.
Zlatý rok 2024 zůstane jeho vizitkou. Dva následující šampionáty bez semifinále ale ukazují, jak rychle se v mezinárodním hokeji mění síla kádru i očekávání. Rulík po příletu sám uznal, že český fanoušek je náročný a že po zlatu je každý další výsledek měřen jiným metrem.
Až chirurg dokončí svou práci a Rulík odloží berle, čeká ho kladenská šatna místo reprezentační. Národní tým mezitím převezmou Moták s Grossem. Zlatá medaile z Prahy visí dál na zdi, jen střídačka pod ní bude vypadat jinak.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 5764
PŘEČTENÍ: 7807
