Dvojnásobný mistr světa Václav Prospal veřejně rozebral, co podle něj český tým na šampionátu dělá špatně. Od herního plánu přes nominaci až po práci s klíčovými hráči.
Nebyla to jen poznámka na okraj. V podcastu ZIMÁK ŽIVĚ na iSportu spolu s Ladislavem Šmídem Prospal systematicky rozložil problémy české reprezentace na tři vrstvy: taktiku, složení kádru a zacházení s konkrétními hráči. Výroky typu „nominace nás bohužel dostala do problémů“ nebo „čekáš jak prase na porážku“ jsou na poměry hokejové diplomacie nezvykle tvrdé. Přitom nejde o volání po Rulíkově hlavě. Jde o střet dvou pohledů na to, jak má Česko na velkém hřišti vůbec hrát.
Couvání v pěti a ztracená červená čára
Prospalova nejostřejší výtka míří na to, co se dělo po vedení 2:0 nad Kanadou. Český tým se podle něj stáhl do ulity, přenechal soupeři iniciativu a začal pasivně bránit ve středním pásmu. „Couvání v pěti lidech,“ tak to pojmenoval. Výsledek? Kanada srovnala a zápas se zlomil.
Jenže problém podle Prospala nesahá jen k jednomu střídání. Vidí systémový vzorec: Česko hraje příliš složitě, málo forčekuje, obránci se nezapojují do tvorby hry a pětice na ledě nefunguje jako celek. Proti tomu staví recept, který zní jednoduše: rychlé otáčení puků ze středního pásma nahoru, permanentní pohyb, tlak přímo do brankoviště. Méně hledání krásy, víc přímočarosti. Jako vzor zmiňuje týmy typu Vegas nebo Florida: velcí beci, jednoduchá role obránců, nekompromisní defenziva podpořená ofenzivním tlakem.
Nominace, která „ublížila“
Druhá rovina kritiky se týká samotného složení kádru. Prospal otevřeně říká, že české obraně chybí fyzický rozměr, velikost a tvrdost, které by tým potřeboval hlavně v zápasech, kdy musí víc bránit. Formulace „nominace nás bohužel dostala do problémů“ je přímá a jednoznačná. Šmíd ho v tom podpořil.
Zároveň oba přiznávají, že nominace je právem trenérského štábu. A porážky se Slovinskem (kde Česko ztratilo zápas, který mělo pod kontrolou) i s Norskem jdou v první řadě za hráči a jejich nastavením. Prospal tu rozlišuje: trenér může vybrat špatně, ale hráči na ledě musí držet plán. A ten nedrželi.
Zajímavé je, že sami hráči mluví podobně. Matěj Blümel po Norsku pro IIHF přiznal, že tým měl herní plán, ale nedokázal se ho držet. Matyáš Melovský před čtvrtfinále hovořil o výpadcích koncentrace a „české mentalitě“, kdy tým proti papírově slabším soupeřům ztrácí energii. Rulík sám po Norsku přiznal slabší bojovnost v osobních soubojích.
Případ Blümel: střelec bez stabilní role
Zvláštní kapitolou Prospalovy kritiky je zacházení s Blümelem. Jeden z nejproduktivnějších hráčů AHL v sezoně pendloval mezi sestavou a tribunou; po zápase se Slovinskem seděl venku, pak se vrátil, pak znovu nejistota. Rulík to po Slovinsku vysvětloval režimem back-to-back, náročným přeletem ze zámoří a potřebou adaptace na širší led.
Prospal s tím zásadně nesouhlasí. Střelec na mistrovství světa podle něj potřebuje důvěru, stabilní pozici v sestavě a cílené nasazování v ofenzivních situacích. „Šibování“ mezi ledem a tribunou mu bere rytmus i sebevědomí. Na MS by ho nenechal „odpočívat“, dal by mu jasnou roli a nechal ho střílet. Je to jeden z momentů, kde Prospalova kritika přechází od obecné taktiky ke konkrétnímu rozhodnutí trenérského štábu.
Finsko jako lakmusový papírek
Všechna ta slova padla den před čtvrtfinále, ve kterém Česko čekalo Finsko, tým s 18 body ze základní skupiny, druhou nejlepší obranou turnaje a pouhými 11 inkasovanými góly. Česko šlo do play-off ze třetího místa se 13 body a nejhorším oslabením mezi čtvrtfinalisty.
Z oficiální komunikace před zápasem ale panika nezaznívala. Asistent Jiří Kalous ráno 28. května popisoval náladu v týmu jako „hodně koncentrovanou“. Sestavu avizoval podobnou té proti Kanadě, největším otazníkem byl brankář kvůli Kořenářově zdravotní indispozici z předchozích dní. Melovský dodával, že proti silnému soupeři se tým dokáže víc nahecovat.
Důležitý kontext: Český hokej Rulíkovi po MS 2025 veřejně potvrdil důvěru. Tehdy Česko vypadlo ve čtvrtfinále se Švédskem 2:5, poslední velký úspěch tak zůstává titul z roku 2024. Nikdo z vedení svazu před letošním čtvrtfinále nemluvil o krizovém řešení na střídačce.
Dvě představy o jednom týmu
Jádro sporu mezi Prospalem a Rulíkovou koncepcí není osobní. Je filozofické. Rulíkův tým na velkém hřišti hraje opatrněji, snaží se kontrolovat prostor a minimalizovat riziko. Prospal chce pravý opak: jednoduchost, rychlost, fyzický tlak, pět hráčů na jedné vlně. Podle něj český hokej nemá na to, aby soupeře přechytračil složitou kombinací, ale má dost talentu na to, aby ho přejel tempem a přímočarostí.
Kdo má pravdu, ukáže led. Ale čísla před čtvrtfinále naznačovala, že dosavadní přístup Česko do role favorita neposunul. A když to říká člověk se dvěma zlatými medailemi na krku, stojí za to poslouchat.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 10007
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 7218
