Daniel Křetínský výjimečně promluvil o fotbale. A zamířil přímo na Slavii – její kulturu, její lidi, její agresivitu, která podle něj přetekla z laviček do tribun.
Majitel Sparty, který se veřejným komentářům k českému fotbalu dlouhodobě vyhýbá, tentokrát udělal výjimku. V dosud zveřejněných pasážích z podcastu Petra Šimůnka Všechno začíná dnes, celý díl má podle iSport.cz vyjít na platformě Herohero 28. května, nabídl interpretaci skandálně nedohraného 317. derby, která jde mnohem dál než k selhání pořadatelské služby. Křetínský tvrdí, že násilí v Edenu nebylo výbuchem z ničeho. Bylo podle něj logickým vyústěním let, kdy Slavia pracovala s agresivitou jako s konkurenční výhodou. A že se jí to vymklo.
Co přesně Křetínský řekl
Klíčová věta zní: Slavia „žije z kultu agresivity“, který je vydáván za srdcařství. Křetínský popisuje, jak trenér Jindřich Trpišovský před lety postavil hru na fyzickém výkonu a agresivitě, a že tohle samo o sobě bylo legitimní a úspěšné. Problém vidí jinde. V tom, že s agresivitou Slavia „poslední léta pracovala až příliš“ a že ji živili konkrétní lidé v bezprostředním okolí týmu: jmenovitě Zdeněk Houštecký a Pavel Řehák.
Trpišovského přitom z odpovědnosti do značné míry vyjímá. Říká o něm, že agresivitu sám v sobě nemá, že je chytrý a mimořádně úspěšný trenér, ale že si „drží své blázny“. A právě ti blázni podle Křetínského nastavili kulturu, která se z lavičky a kabiny přelila do tribun.
Nelze chtít kultivovat fotbalové prostředí a zároveň mít v klíčových rolích lidi, kteří podle něj žijí nenávistí. To je jádro jeho obvinění.
Překvapivá sebekritika
Křetínského výstup by bylo snadné číst jako čistě rivalský útok. Jenže on ve stejné pasáži přiznává i slabinu vlastního klubu. Po odchodu Ladislava Krejčího Spartě podle něj chybí právě to, čeho má Slavia přebytek, agresivita, emoce boje, kolektivní hlad po výsledku. Jako příklad uvádí porážku 0:2 v Ďolíčku, kdy Sparta mohla stáhnout náskok Slavie na pět bodů, ale tým jako celek neukázal potřebný tah.
Výslovně říká, že některé prvky slávistické bojovnosti Spartě závidí. A o majiteli Slavie Pavlu Tykačovi tvrdí, že se v celé věci chová klidně a normálně.
Tahle vrstva mění charakter celého vyjádření. Nejde o jednostrannou palbu. Křetínský se pokouší přeznačit slávistickou „bojovnost“ z fotbalové přednosti na bezpečnostní a reputační riziko, a současně přiznat, že jeho vlastní klub trpí opačným deficitem.
Co už mezitím rozhodly ligové orgány
Zatímco Křetínského slova přišla až dva týdny po incidentu, institucionální mašinérie se rozběhla okamžitě. Připomeňme časovou osu:
- 9. května 2026 — Předseda představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík veřejně přiznal vinu klubu, omluvil se a připustil kontumaci. LFA označila incident za naprosto neakceptovatelný, předseda FAČR David Trunda výtržnosti odsoudil.
- 10. května — Slavia udělila doživotní zákaz vstupu do Fortuna Areny fanouškovi, který po vběhnutí na hřiště napadl sparťanského brankáře Jakuba Surovčíka.
- 12. května — Disciplinární komise LFA uložila Slavii kontumační výsledek 0:3 ve prospěch Sparty, pokutu 10 milionů korun a čtyři domácí soutěžní zápasy bez diváků. Předseda DK Jiří Matzner odůvodnění opřel o selhání pořadatelství, podcenění rizika a pozdní žádost o pomoc policii.
- 14. května — LFA oznámila vznik pracovní skupiny Bezpečí na stadionech za účasti FAČR a dalších subjektů.
Slavia nakonec obhájila titul 13. května výhrou 5:1 nad Jabloncem. Kontumace derby znamenala šestibodový swing oproti stavu na hřišti, místo slávistického +3 přišlo sparťanské +3.
Tvrdík versus Křetínský: dvě optiky jednoho incidentu
Rozdíl mezi oběma majitelskými hlasy je zásadní. Tvrdík mluvil krizově a dovnitř problému: přiznal selhání, omluvil se, akceptoval tresty. Řešil následky. Křetínský vystoupil s odstupem a šel po příčinách. Neřeší pořadatelskou službu ani počet stewardů. Řeší kulturu klubu, konkrétní jména, konkrétní chování.
Na Křetínského slova se do uzávěrky nepodařilo dohledat veřejnou reakci Slavie, Houšteckého ani Řeháka. Žádné personální kroky vůči jmenovaným členům realizačního týmu Slavia neoznámila.
Křetínský nabídl recept o dvou ingrediencích: buď se lidí typu Houštecký a Řehák zbavit, nebo je „přeprogramovat do normálního chování“. Zní to jednoduše. Jenže pokud má pravdu, že agresivita je zakódovaná v DNA slávistického úspěchu posledních let, pak její odstranění není jen personální otázka, je to otázka identity klubu.
Další derby se budou hrát pod větším bezpečnostním tlakem než kdykoli předtím. Pracovní skupina existuje, tresty padly, kamery běží. Jestli se změní i to, co Křetínský popisuje jako jádro problému, kultura uvnitř, ukáže až čas a ochota Slavie podívat se na sebe jeho optikou.
