Česko porazilo Itálii 3:1, ale trenér Radim Rulík po zápase neoslavoval. Místo toho veřejně pojmenoval problém, o kterém dosud mlčel.
Ve Fribourgu se 20. května odehrálo něco neobvyklého. Český tým nasbíral 104 střeleckých pokusů, 58 z nich mířilo na branku, a přesto šel do třetí třetiny za stavu 0:1. Itálie, která na mistrovství světa skórovala proti Čechům poprvé po osmnácti letech, držela vedení a česká lavička nervózněla. Když pak Rulík stanul před novináři, nechválil obrat. Řekl, že podle nastavení mužstva poznal hned na začátku zápasu, že bude zle. A tentokrát to řekl nahlas.
Diametrální rozdíl v hlavě
Klíčová Rulíkova formulace zněla jasně: „Už na začátku poznám, jak je mužstvo nastavené v hlavě.“ A dodal, že mezi výkonem proti Švédsku a výkonem proti Slovinsku s Itálií je „diametrální rozdíl“. Nekritizoval jednoho hráče, nerozebíral taktickou chybu. Mířil na celé mužstvo a na to, jak přistupuje k zápasům proti papírově slabším soupeřům.
Symptomy popsal konkrétně: hráči předržovali puk, zpomalovali hru proti zatažené italské obraně, málo stříleli z první, chybělo clonění před brankou a tlak do slotu. Sto čtyři pokusů o střelu zní impozantně. Jenže většina z nich šla z obvodu, bez důrazu, bez dorážky. Čísla maskovala absenci dravu.
Proč je tahle kritika jiná
Rulík není trenér, který by po každém zápase burcoval kabinu před kamerami. Právě naopak. Po únorové olympijské divočině s Francií (výhra 6:3, ale chaotický průběh) odmítl na hráče křičet a mluvil o postupné gradaci formy. Po prohře se Slovinskem 2:3 v prodloužení, kde Česko soupeře přestřílelo 34:12, volil uklidňující rámec, říkal, že hráčům nemůže vyčíst nedostatek úsilí, a chtěl tým stabilizovat.
Teď, po vítězném zápase, šel dál než kdykoliv předtím. Veřejně pojmenoval, že problém není ve fyzičce ani v systému, ale v hlavách. Právě kontrast s jeho dosavadní komunikací dává výroku váhu. Když trenér, který po porážce tišil paniku, po výhře otevřeně kritizuje mentalitu, nejde o emocionální výbuch. Jde o vědomý signál.
Třetí třetina jako důkaz, že to jde
Co se stalo o přestávce před třetím dějstvím, naznačil útočník Jakub Flek. V kabině promluvili trenéři i kapitán Roman Červenka. Vzkaz byl jednoduchý: třetí třetina musí být nejlepší, trpělivá, s konstantním tlakem v pásmu. Rulík promíchal útočné řady.
Výsledek: tři góly, nula inkasovaných, obrat z 0:1 na 3:1. U Flekova vítězného gólu clonění Dominika Kubalíka před brankou, přesně ten typ akce, který v první půlce zápasu chyběl. Flek sám řekl, že hlavně mladší hráči potřebovali slyšet ostřejší slova. Důkaz, že český tým umí přepnout, tam je. Otázka zní, proč k tomu potřebuje prohrávat.
Vzorec, který se opakuje
Slovinsko, Itálie, před tím olympijská Francie. Pokaždé papírově slabší soupeř, pokaždé česká územní převaha, pokaždé nervózní průběh. Paralela sahá ještě dál: na MS 2023 proti Kazachstánu Česko nasbíralo 43 střel oproti 15, ale do třetí třetiny vedlo jen 2:1.
Proti Švédsku přitom tým „vyletěl“, tři góly za třináct minut, přímočarost v přechodu, hlad po zakončení. Rozdíl nebyl v kvalitě soupisky. Byl v naléhavosti, kterou Švédové vynutili svým tempem a kterou si Češi proti outsiderům nedokážou vyrobit sami.
Co čeká dál
Po zápase s Itálií vede Česko skupinu B s deseti body ze čtyř utkání, těsně před Kanadou (9 bodů ze tří zápasů) a Slovenskem (8 ze tří). Program zbývajících zápasů, Slovensko 23. května, Norsko 25. května, Kanada 26. května, už nenabízí soupeře, u kterého by hrozilo klasické podcenění. Spíš naopak.
Právě proto Rulíkova kritika přišla ve správný moment. Zbývající soupeři naléhavost vynutí sami. Ale jestli si český tým z fribourského odpoledne odnese víc než tři body, jestli si odnese pochopení, že intenzita nemůže záviset na jméně soupeře, rozhodne se až v play-off, kde se na papírovou sílu protivníka nehraje.
