30. května 2012 spadl hokejista Roman Bernat při týmové cyklovyjížďce pod kola nákladního auta. O třináct let později se stal kapitánem české paravolejbalové reprezentace.
Nebylo to při zápase, nebylo to na ledě. Hokejisté Českých Budějovic absolvovali letní přípravu na úzké silnici u zámeckých zahrad v Hluboké nad Vltavou, když proti skupině cyklistů vyjel nákladní vůz, přičemž na místě platil zákaz vjezdu pro vozidla nad 3,5 tuny. Část hráčů stihla projet, Bernat po brzdění přepadl přes řídítka, sklouzl pod zadní nápravu a ta mu přejela pravou nohu. Poškození bylo tak rozsáhlé, že po následné infekci lékaři přistoupili k amputaci. Bývalému extraligovému dorostenci bylo dvacet let.
Z ledu na palubovku vsedě
Bernat po úrazu nehledal individuální parasport. Táhla ho parta, dynamika, společný cíl, všechno, co znal z hokejové kabiny. Právě proto ho oslovil paravolejbal, sport, který se v Česku teprve rodil. Společně s Kristýnou Vackovou stál u prvních pražských tréninků kolem roku 2016, mužská reprezentace pak oficiálně vznikla v roce 2018. Z bývalého hokejového talentu se stal kapitán národního týmu v úplně jiné disciplíně. Ne proto, že by paravolejbal byl snadnější, ale proto, že v něm našel tempo, techniku a týmovost, které mu připomínaly led.
Sitting volleyball se hraje na menším kurtu 10 × 6 metrů s nižší sítí: 1,15 metru pro muže, 1,05 metru pro ženy. Hráči se pohybují vsedě, při každé herní činnosti musí mít část těla mezi hýžděmi a rameny v kontaktu s podlahou. Postavit se nebo udělat krok znamená faul. Na rozdíl od klasického volejbalu je povolen útok i blok na podání, takže hra neztrácí na razanci. Speciální vozík ani protéza nejsou potřeba, stačí tělo, ruce a reflexy.
Dekáda budování z ničeho
V zemích jako Německo, Srbsko nebo Ukrajina se paravolejbal hraje čtyřicet, padesát let. Česko startovalo prakticky z nuly. Když Bernat začínal, neexistovala liga, neexistoval nábor, neexistoval rozpočet. Dnes fungují tři hlavní tréninková centra, Praha, Brno a České Budějovice, a kluby jako SK Kometa Praha, Sokol Jehnice Brno nebo Jihostroj. Výroční zpráva Českého volejbalového svazu dokládá organizovaný nábor přes Rehabilitační kliniku Malvazinky, odkud se podařilo získat sedm až deset nových hráčů a hráček. Ženská reprezentace byla založena teprve v roce 2023. Pořád jde o desítky aktivních sportovců, ne stovky. Ale trajektorie je strmá.
Výsledky to potvrzují. Muži letos na mistrovství Evropy divize C brali stříbro, ženy vyhrály ME divize B. A na domácím turnaji Ligy národů v říjnu 2025 ve Sportovní hale Kbely to čeští muži dotáhli ke zlatu v Bronzové lize, což podle trenéra pravděpodobně znamená postup do Stříbrné ligy národů. Ženy doma získaly bronz ve Stříbrné lize. Za necelou dekádu od prvních tréninků je to posun, který si málokdo uměl představit.
Turnaj jako pocta Kubovi
Domácí akce ve Kbelích měla pro český tým ještě jeden rozměr, těžší než jakýkoli zápas. V srpnu 2025 zemřel pětadvacetiletý Jakub Veselý, člen mužské reprezentace, který se k paravolejbalu dostal po onkologickém onemocnění a amputaci. K týmu patřil zhruba pět let a spoluhráči ho popisují jako bojovníka s nakažlivou energií. Původně doufali, že bude aspoň na střídačce. Místo toho brali celý turnaj jako poctu jeho jménu.
Bernat o ztrátě mluví otevřeně, jako o zásahu, který byl hlavně lidský, ne jen sportovní. Právě tahle otevřenost definuje českou paravolejbalovou kabinu víc než výsledky. Jsou to lidé, kteří vědí, co znamená ztratit něco zásadního, a přesto se rozhodli hrát dál.
Jak začít, když chcete zkusit totéž
Kdo se po amputaci nebo jiném tělesném handicapu chce k paravolejbalu dostat, má v Česku reálnou, byť stále budovanou cestu. Nejpraktičtější je kontaktovat přímo Český volejbalový svaz nebo některý ze tří regionálních klubů a domluvit zkušební trénink. Tréninky probíhají společně pro handicapované i zdravé hráče, vstupní bariéra je nízká, žádné speciální vybavení, žádný poplatek za drahý vozík. Stačí přijít.
Roman Bernat přišel o nohu na silnici u Hluboké, když mu bylo dvacet. Ve třiatřiceti zvedá nad hlavu kapitánskou pásku na mezinárodním turnaji v Praze. Mezi těmito dvěma momenty leží třináct let, změna sportu, nový tým a jeden prostý důkaz: comeback nemusí znamenat návrat tam, odkud člověk odešel.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 4592
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 5472
